Zaměstnavatel a kontroly Státního úřadu inspekce práce i Úřadu práce ČR

S kontrolami v oblasti pracovněprávní se může setkat každý zaměstnavatel. Jde o širokou plejádu záležitostí od odměňování přes úsek pracovní doby až po bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců nebo nelegální zaměstnávání. V článku je popisována především kontrolní činnost inspektorátu práce, zahájení, průběh i ukončení kontroly, přestupky či možnosti obrany zaměstnavatele proti jejím výsledkům. Jde o manuál psaný z pohledu „neprávníka“, jenž by mohl být pro zaměstnavatele užitečným pomocníkem právě v těchto situacích. Aktuálně však nejde jen o kontroly porušování pracovněprávních předpisů, ale také o kontroly čerpání prostředků z Cíleného programu Antivirus realizované Úřadem práce ČR.

1. Inspektorát práce, organizační struktura a místní příslušnost

Od roku 2012 došlo v této oblasti k podstatným změnám. Kontrolní pravomoc přešla z Úřadu práce ČR na inspekci práce. Úřad práce nyní kontroluje pouze několik specifických oblastí (například rekvalifikace), a to bez možnosti uložení sankcí za neplnění skutkových podstat přestupků. Inspekce práce je tak univerzálním kontrolním orgánem se sankčním oprávněním v oblasti pracovněprávních vztahů. Mimo to zde ještě působí jako orgány státního zdravotnického dozoru také hygienické stanice. Částečnou kontrolní pravomoc mají rovněž celní úřady (oblast zaměstnávání cizinců), které často provádějí kontroly společně s oblastními inspektoráty práce.

Řídícím orgánem inspekce práce je Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě (zkratka SÚIP). V čele je generální inspektor. Organizačními složkami tohoto orgánu jsou oblastní inspektoráty práce organizované na bázi krajů (většinou působí jeden oblastní inspektorát pro dva kraje). Jde o správní úřady, v jejichž čele stojí vedoucí inspektoři. Orgány inspekce práce mají celkem cca 550 inspektorů (v roce 2020 to bylo 538 inspektorů), kteří jsou specializováni do následujících kontrolních oblastí: pracovněprávní vztahy, dále BOZP a vyhrazená technická zařízení a zaměstnanost (včetně nelegálního zaměstnávání).

Místní příslušnost oblastních inspektorů k výkonu kontroly se řídí konkrétním místem činnosti kontrolovaného zaměstnavatele nebo jiné kontrolované osoby (rozhodující je tedy pracoviště, nikoli sídlo zaměstnavatele). V případech hodných zvláštního zřetele může provádět kontrolu sám Státní úřad inspekce práce nebo jejím provedením pověřit jiný místně příslušný inspektorát práce. Správní řízení však vždy musí být vedeno inspektorátem příslušným podle sídla podniku nebo jeho organizační složky.

1.1. Právní úprava

S účinností od 1. ledna 2014 se kontrolní činnost řídí obecným (univerzálním) zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (tzv. „kontrolní řád“). Jde o prioritní předpis v této oblasti, který byl přijat za účelem sjednocení postupu státních orgánů při prováděných kontrolách. Do roku 2013 byla pravidla upravena v jednotlivých zákonech (jiná pro oblast zaměstnanosti, jiná pro obchodní inspekci atd.). Nyní se pravidla a kontrolní postupy sjednotily, přetrvávají pouze drobné odchylky specifické právě pro konkrétní oblast, zde pro oblast zaměstnanosti. Ukládání sankcí je od 1. července 2017 upraveno zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). Tento zákon již nerozlišuje přestupky fyzických osob a správní delikty osob právnických – obě kategorie jsou aktuálně označovány jako přestupky.

Neméně důležitými předpisy v oblasti kontroly oblastních inspektorátů práce jsou zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“) a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Vztah mezi těmito zákony a výše uvedeným kontrolním a přestupkovým zákonem je vztahem obecného a zvláštního právního předpisu, přitom zvláštní úprava má přednost. Jestliže ji však zvláštní předpisy neobsahují, pak se podpůrně (subsidiárně) použije kontrolní a přestupkový řád.

1.2. Kontrolní činnost inspektorátu práce

Do věcné působnosti inspektorátu práce patří kontrola dodržování povinností příslušných fyzických a právnických osob vyplývající z pracovněprávních předpisů, zejména zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), zákona č. 309/2006 Sb., zákona, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále jen „zákon o BOZP“) a prováděcích předpisů k nim, včetně předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti některých technických zařízení. Inspektorát práce může rovněž kontrolovat dodržování zákona o zaměstnanosti a zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Státní úřad i oblastní inspektoráty jsou povinny ze zákona poskytovat zaměstnancům a zaměstnavatelům bezúplatně informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek. Přijímají podněty zaměstnanců, kterými upozorňují na porušování povinností zaměstnavatelů, spadající do jejich kontrolní působnosti. Na základě podnětu pak může být u zaměstnavatele provedena kontrola příslušným oblastním inspektorátem práce. Předmětem této kontroly je především dodržování právních předpisů v oblasti, na kterou podnět upozorňuje. Při zjištění porušení zákona v oblasti pracovněprávních předpisů jsou ukládána nápravná opatření s termínem k jejich odstranění, eventuálně pokuty.  

Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce naopak nejsou oprávněny řešit uspokojování individuálních nároků zaměstnanců vůči zaměstnavateli (například vymáhání mzdy, vymáhání potvrzení o zaměstnání) nebo vydávat stanoviska a výklady k jednotlivým ustanovením pracovněprávních předpisů.

1.3. Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob

Podle původní právní úpravy se mohla přestupku dopustit pouze fyzická osoba, zatímco právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se mohla dopustit správního deliktu. Jak již bylo popsáno výše, od účinnosti nového přestupkového zákona se všechna porušení zákona podléhající správnímu řízení označují jako přestupky. Rozlišení na přestupky a správní delikty bylo zrušeno.

Právnická nebo podnikající fyzická osoba za přestupek neodpovídá, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Zákon o inspekci práce hovoří o fyzických osobách, myslí se tím fyzická osoba podnikající, eventuálně také fyzická osoba nepodnikající (bez IČ) zaměstnávající zaměstnance pro svoji osobní potřebu, například při poskytování osobních služeb v domácnosti. Přestupky se týkají výhradně zaměstnavatelů, nikoli jejich zaměstnanců. Přestupku v oblasti pracovněprávních vztahů se tak nemůže dopustit například účetní či mzdový účetní při porušení povinnosti, odpovědnost je vždy na zaměstnavateli.

Inspektorát práce může v souladu se zákonem o inspekci práce postihnout pokutou následující přestupky právnických a podnikajících fyzických osob:

1.3.1. Přestupky na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance

Na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance je možné se dopustit přestupku porušením povinnosti vůči příslušným odborovým orgánům, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývající z § 62, § 277, § 279, § 280, § 287 a § 339 odst. 1 zákoníku práce. Za přestupek lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. Samozřejmě za předpokladu, že u zaměstnavatele odborový orgán nebo rada zaměstnanců působí.

1.3.2. Přestupky na úseku rovného zacházení se všemi zaměstnanci

Přestupku na úseku rovného zacházení se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí tím, že nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce), postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Za přestupek lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Pokud není se zaměstnancem nebo na jeho žádost projednána se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu, lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.

Podle zákona o inspekci práce se diskriminace posuzuje až od vzniku pracovněprávního vztahu do jeho skončení. Diskriminace např. při výběrovém řízení se posoudí podle zákona o zaměstnanosti, avšak výše možné sankce je stejná.

1.3.3. Přestupky na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců

Přestupku se lze dopustit tím, že zaměstnavatel naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce, nebo v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem. Je možné uložit pokutu až 1 000 000 Kč. Pokud zaměstnavatel neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, půjde o přestupek s pokutou až 100 000 Kč.

1.3.4. Přestupky na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr

Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, nebo nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem práce stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Za porušení je možné uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč. Avšak pokud zaměstnavatel neuzavře se zaměstnancem písemně pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, pak lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

1.3.5. Přestupky na úseku odměňování zaměstnanců

Zaměstnavatel se dopustí přestupku na úseku odměňování zaměstnanců tím, že

1. neposkytne zaměstnanci za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu nebo plat jako jinému zaměstnanci (možná pokuta až 500 000 Kč),
2. neposkytne zaměstnanci mzdu nebo plat, alespoň ve výši minimální mzdy, ...