První část článku se zabývá zdravotním pojištěním jako takovým. Shrne nejdůležitější fakta o pojištění, jako například kdy vzniká a zaniká, jaké zákony se jím zabývají, ale také kdo hradí zdravotní pojištění a v jaké výši. Na konci si uvedeme praktické příklady. Druhá část bude obdobná, ale s tím rozdílem, že se zaměří na sociální pojištění. V závěru článku shrneme, jaký je rozdíl a jaké jsou odlišnosti mezi zdravotním a sociálním pojištěním.
Pojištění spolu se státní sociální podporou a sociální pomocí utváří ucelený systém sociálního zabezpečení v České republice. Pojištění se dělí na veřejné zdravotní pojištění a na sociální pojištění, které se dále člení na důchodové pojištění, nemocenské pojištění a aktivní politiku zaměstnanosti. Nejprve se podívejme na problematiku zdravotního pojištění.
1.1. Zdravotní pojištění je povinné, pojišťovnu si ale můžete vybrat sami
Zdravotní pojištění je vymezeno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ZP“). Zákon se vztahuje na všechny osoby, které mají trvalý pobyt v České republice nebo osoby, které zde sice nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnaní u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem v České republice.
Zdravotní pojištění slouží převážně pro případy nemoci a pro účely krytí zdravotní péče a lékařského ošetření. Jeho vznik se váže k § 3 odst. 1 zákona o ZP a je možný třemi způsoby:
- narozením, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky,
- dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu v České republice stala zaměstnancem,
- získáním trvalého pobytu na území České republiky.
Stejně tak ale může zdravotní pojištění i zaniknout. Podle odst. 2 téhož paragrafu zaniká zdravotní pojištění třemi způsoby:
- úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého,
- dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu v České republice přestala být zaměstnancem,
- ukončením trvalého pobytu na území České republiky.
Důležité je si uvědomit, že plátci pojistného zdravotního pojištění jsou podle § 4 zaměstnavatelé, stát a dále pojištěnci, kterými jsou zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a ti, kteří mají v České republice trvalý pobyt, ale nejsou osobami uvedenými v § 5 písm. a) nebo b) a neplatí za ně pojistné stát.
1.1.1 Vyměřovací základ, sazby a částky pojistného
Povinnost platit pojistné je dána zákonem o ZP a výše pojistného, způsob úhrady a stejně tak penále plynoucí z neuhrazeného pojistného dále vymezuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zákon o pojistném na VZP“).
Pojistné je dle § 2 zákona o pojistném na VZP ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu a zaokrouhluje se na celé koruny směrem nahoru. Z toho plyne, že přesná částka se mění a je závislá právě na výši vyměřovacího základu. Obecně lze říct, že zdravotní pojištění platí z jedné třetiny zaměstnanec (4,5 %) a ze dvou třetin zaměstnavatel (9 %). Vyměřovacím základem je dle § 3 úhrn příjmů ze závislé činnosti. Od toho se také odvíjí minimální částka na zdravotním pojištění, která vychází z minimální mzdy. Růst minimální mzdy na 14 600 Kč pro rok 2020 zároveň zvýšil i minimální vyměřovací základ. Ten je pro rok 2020 v částce 1 971 Kč.
Důležité:
Zdravotní pojištění se hradí i za zaměstnance činné na dohodu o provedení práce (DPP) a pracovní činnosti (DPČ). Započitatelný příjem u DPP činí 10 001 Kč. Pokud tedy zaměstnancův příjem je vyšší než 10 000 Kč a zároveň menší než výše minimální měsíční mzdy, pak je zaměstnavatel povinen pojistné za zaměstnance dopočítat do minimální výše zákonného pojistného. Stejně to platí i pro DPČ, kde je však rozhodný příjem ve výši 3 000 Kč. Jestliže zaměstnanec činný na základě DPČ překročí rozhodný příjem, ale zároveň nepřekročí hranici minimální mzdy, zaměstnavatel i zde musí dopočítat minimální výši zdravotního pojištění a odvést ho za zaměstnance.
Stejnou výši měsíční platby pojistného má i tzv. osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP), kterou je dle § 3b zákona o pojistném na VZP osoba, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát. Pro ni je tedy vyměřovacím základem také minimální mzda.
U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) je podle § 3a zákona o pojistném na VZP vyměřovacím základem: „50 % příjmu ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení,“ ze kterého tato osoba odvádí 13,5 %. Avšak jestliže vyměřovací základ nedosahuje výše minimálního vyměřovacího základu, pak je OSVČ povinna vycházet z minimálního vyměřovacího základu, kterým se rozumí „dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako ...
    
        
Související předpisy SZČR
    
		
		
		- 589/1992 Sb. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
- 582/1991 Sb. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
- 48/1997 Sb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění