Sociální zabezpečení a zdanění činnosti zahraničních zaměstnanců na území České republiky

Český státní systém sociálního zabezpečení usiluje nejen o zvýšení životní úrovně a zlepšení podmínek svých občanů, pamatuje rovněž na zahraniční zaměstnance činné na jeho území. V článku se tak budeme věnovat představení právní úpravy, jíž se řídí úprava sociálního zabezpečení jednotlivých skupin zahraničních zaměstnanců. Společně si představíme i český systém veřejného zdravotního pojištění, na němž jsou účastni taktéž příslušníci cizích států, zaměstnaní u českých zaměstnavatelů. V neposlední řadě věnuje příspěvek pozornost úpravě daňové příslušnosti zahraničního zaměstnance.

Sociální zabezpečení

Pro správné posouzení odvodů, tedy zda tyto bude zaměstnavatel odvádět do českého či zahraničního systému sociálního zabezpečení, je potřebná znalost občanství zaměstnance, dle nějž bude určen aplikační rámec příslušných předpisů. Těmito mohou být koordinační nařízení EU, mezinárodní úprava bilaterálních smluv mezi státy o vzájemné úpravě sociálního zabezpečení či česká vnitrostátní legislativa. Posouzení je pro zaměstnavatele velice důležité, jelikož v souvislosti s odvodem pojistného, přestože bylo odvedeno v dobré víře, do nesprávního systému sociálního zabezpečení, mohou vznikat nedoplatky a zaměstnavatel může být vystaven sankcím dle systému, do nějž mělo být pojistné po právu odvedeno.

Úprava koordinačního nařízení EUNařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. o vzájemné úpravě vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení se uplatní zejména vůči příslušníkům členských států EU a jejich rodinným příslušníkům. Věcná oblast působnosti nařízení zahrnuje nemocenské, důchodové pojištění i další dávky sociální podpory. Osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu, kterým je stát, v němž je závislá práce vykonávána.