Zkušební doba

Zkušební doba je doba, se kterou se pravděpodobně setká každý zaměstnanec, a to při nástupu do nového zaměstnání. Není to ale jen doba na zkoušku, ale je to především začátek pracovního poměru, se kterým vznikají práva a povinnosti, ale především se mohou vyskytnout i důležité otázky, na které je třeba znát odpověď. Jaká je délka zkušební doby? Lze ji zkrátit či prodloužit? A pokud ano, tak za jakých podmínek? A jak je to s dovolenou ve zkušební době, je možné ji čerpat? A co když skončí pracovní poměr ještě v této době? Na tyto otázky odpovídá následující článek, jehož součástí jsou rovněž praktické příklady a vzor dohody o zkrácení zkušební doby.

Zkušební doba je doba, během které se zaměstnavatel i zaměstnanec vzájemně seznamují, prakticky si vyjasňují mantinely pracovněprávního vztahu a zkoušejí si, jak by jejich pracovní vztah vypadal. Zaměstnanec se během této doby zaučuje, osahává si postupy práce, seznamuje se s prostředím firmy, kolegy a podrobnou náplní práce. Zaměstnavatel pak sleduje, zda mu vyhovuje, jak zaměstnanec pracuje, jaký má přístup k práci a obecně, zda je to vhodný kandidát na danou pozici a zda splňuje přesně ta očekávání, která měl již při výběrovém řízení.

Z tohoto důvodu je zkušební doba důležitou součástí pracovního vztahu a věnují se jí i některá ustanovení zákoníku práce. Ta prošla flexinovelou zákoníku práce s účinností od 1. 6. 2025 určitých změn. Oproti starému znění došlo k prodloužení zkušební doby nebo možnosti ji prodlužovat i za běhu.

Legislativní ukotvení zkušební doby

Zkušební době se věnuje § 35 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. A z toho důvodu je třeba uvést ta nejdůležitější ustanovení. Hned první odstavec zmiňovaného paragrafu uvádí, že „zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den vzniku pracovního poměru, a to i v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo, a že zkušební doba musí být sjednána písemně. To znamená, že je jen na rozhodnutí zaměstnavatele, zda vůbec zavede zkušební dobu a rovněž v jaké délce. Zde je limitován pouze horní hranicí maximální délky zkušební doby, kterou novela zákoníku práce v odstavci 2 téhož paragrafu prodloužila ze 3 měsíců na 4 měsíce u běžného zaměstnance a z 6 měsíců na 8 měsíců u vedoucího zaměstnance.

Sjednání zkušební doby

Jestliže se zaměstnavatel nakonec rozhodne zkušební dobu zavést, musí ji se zaměstnancem sjednat, a to výhradně písemnou formou. To zůstává i nadále platné, změnou prošel moment sjednání zkušební doby. Novela mění sjednání zkušební doby „nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popř. v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance“ na „nejpozději v den vzniku pracovního poměru“.  Nejčastěji bývá tím nejjednodušším řešením uvedení zkušební doby přímo do pracovní smlouvy, kterou uzavírá se zaměstnancem. Není to ale podmínkou, protože mezi zákonné náležitosti pracovní smlouvy patří pouze druh práce, který bude zaměstnanec vykonávat, místo výkonu práce a datum nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být rovněž písemná, takže písemná informace o zkušební době se v pracovní smlouvě přímo nabízí.

Jak je již výše uvedeno, délka zkušební doby u řadového zaměstnance nesmí být sjednána delší než 4 měsíce. I nadále však dle odst. 3 platí, že zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru na dobu určitou.  Z toho vyplývá, že zaměstnavatel může sjednat se zaměstnancem např. zkušební dobu na kratší dobu, např. na původní 3 měsíce.