Znovu k rozdělení zisku a jiných vlastních zdrojů ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti

Nové právní úpravě rozdělování zisku a jiných vlastních zdrojů ve společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsem se podrobně věnoval v příspěvku nazvaném „Aktuální otázky rozdělení zisku ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti po rekodifikaci“. Od uzavření jeho rukopisu uplynul téměř rok a půl. I tento čas stačil k tomu, aby v teorii převládl částečně odlišný výklad několika otázek, jimiž jsem se v textu zabýval, než který jsem v něm prezentoval, anebo aby se objevily další problémy, které stojí za odbornou pozornost. Významný impuls a současně doklad řady významných názorových posunů nabídlo především druhé vydání komentáře k zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“ či „zákon o obchodních korporacích“), které vyšlo v létě roku 2017 (štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2017). V autorském kolektivu se vedle hlavního zpracovatele návrhu zákona o obchodních korporacích (doc. B. Havla) sešli především dva soudci Nejvyššího soudu ze senátu č. 27, který tvoří judikaturu na úseku práva obchodních společností (Dr. P. Šuk a Dr. F. Cileček). Lze tudíž předpokládat, že stanoviska, která v komentáři předkládají, promítnou i do svých rozhodnutí. Mnohé závěry, které prezentuje druhé vydání tohoto komentáře a které odrážejí i následující řádky, ostatně pocházejí právě z pera P. Šuka. Cílem tohoto příspěvku je tak navázat na můj text z roku 2016, aktualizovat jej o zmíněné posuny, aby mohl být i nadále použitelný, a doplnit o řešení dalších otázek, které mezitím v praxi vyvstaly a na něž jsem na svých seminářích a školeních často dotazován.

1. Zvláštní druhy podílů a akcií ve vazbě na rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů

V příspěvku „Nová právní úprava společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti ve třetím roce své účinnosti“ z poloviny roku 2016 jsem vysvětlil, že dle převažujícího mínění (a nepřímo také závěrů bodu II. výkladového stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. Cpjn 204/2015) zvláštní druh podílu (akcií) založí prakticky jakákoliv odchylka od zákonné úpravy práv a povinností společníků (akcionářů), kterou společenská smlouva či stanovy spojí třeba i se všemi podíly (akciemi), jež společnost vydala. Včetně odchylky, na niž zákon výslovně pamatuje a tím ji předvídá. Mohla by se týkat (a v praxi nezřídka týká) i práva na podíl na zisku, respektive jiných vlastních zdrojů společnosti určených k rozdělení.

V článku „Aktuální otázky rozdělení zisku ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti po rekodifikaci“ ze září 2016 jsem podrobně rozebral kupříkladu právo na pevný podíl na zisku. Zákon o obchodních korporacích je zakotvil v § 161 odst. 3 ZOK, pokud jde o společnost s ručením omezeným, a v § 348 odst. 4 ZOK, ve vztahu ke společnosti akciové. Lze připomenout, v čem spočívá jeho výhoda. Spojí-li společenská smlouva či stanovy s konkrétními podíly či akciemi právo na pevný podíl na zisku (případně tak učiní ve vztahu ke všem podílům a akciím, jež společnost vydala), vyloučí tím potřebu, aby valná hromada ve vztahu k takovým podílům či akciím rozhodovala o rozdělení zisku. Jestliže společnost v účetním období vytvoří zisk, právo na jeho výplatu vznikne vlastníkovi těchto podílů či akcií bez ohledu na vůli a rozhodnutí valné hromady přímo vahou společenské smlouvy či stanov. „Pevnost“ takového podílu tak nespočívá v rozsahu tohoto práva (ve výši tohoto podílu), nýbrž v garanci, že společníkovi či akcionáři právo na podíl na zisku v rozsahu jinak stanoveném společenskou smlouvou či stanovami vznikne, kdykoliv společnost vytvoří zisk a bez ohledu na momentální poměry na valné hromadě a vůli většiny, kterou by jinak bylo třeba tvořit pro přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku. Zvláště menšinovým společníkům a akcionářům tak pevný podíl na zisku může sloužit jako ochrana před „vyhladověním“, tedy tím, že většinový společník či akcionář bude zisky, které společnost vytvoří, systematicky zadržovat ve společnosti a bránit jejich rozdělení. Přímo z textu zákona o obchodních korporacích (viz § 276 odst. 3 ZOK) se přitom podává, že akcie, se kterou bude právo na pevný podíl na zisku spojeno, již nebude kmenovou. Tím, že stanovy s ní v souladu se zákonem spojí toto právo, založí zvláštní druh akcie, který bude nutno zvlášť pojmenovat a zapsat do obchodního rejstříku. Teprve tímto zápisem do obchodního rejstříku také zvláštní druh akcie vznikne (viz § 431 odst. 1 ZOK), neboli právo na pevný podíl na zisku se prosadí právě až v okamžiku (konstitutivního) zápisu zvláštního druhu akcie, jež toto právo založí, do obchodního rejstříku. Stejné závěry dopadnou i na druh podílu ve společnosti s ručením omezeným. Spojí-li společenská smlouva s kterýmkoliv podílem právo na pevný podíl na zisku, vyloučí, abychom na tento podíl nahlíželi jako na podíl základní. S tím rozdílem, že v poměrech této formy společnosti má zápis druhu podílu do obchodního rejstříku pouze deklaratorní účinek, tj. zvláštní druh podílu a tedy i práva s ním spojená vzniknou již účinností (změny) společenské smlouvy, která takový druh založí, bez ohledu na to, kdy dojde k jeho zápisu do obchodního rejstříku.

Zvláštní práva, která se váží k podílu na zisku či jiných vlastních zdrojích, by dále mohla spočívat v disproporcích mezi tímto podílem a podílem na základním kapitálu. Podíl A by se kupříkladu na základním kapitálu účastnil z 10 %, jeho podíl na zisku by však byl dvojnásobný, tedy 20%-ní. U podílu B by tomu mohlo být přesně naopak. Je zřejmé, že ani podíl A, ani podíl B nespadne mezi základní, nýbrž založí svébytný druh, jejž opět bude třeba zvlášť pojmenovat a zapsat do obchodního rejstříku. Podobně, pokud jde o akcie. Není rovněž vyloučeno, aby se podobná disproporce ve společenské smlouvě či stanovách blíže diferencovala. Například dopadla jen na některé vlastní zdroje či určená účetní období. Akcie téže jmenovité hodnoty se kupříkladu budou na zisku podílet rovným dílem, v jiném poměru si však rozdělí případné emisní ážio, příplatky do vlastního kapitálu poskytnuté akcionáři (viz k tomu též níže v kapitole 4), zisk za prvních pět let po fúzi s jinou společností apod. Je zřejmé, že rovněž takové odchylky vyloučí, abychom na tyto akcie nahlíželi jako na kmenové.

Specifická nejasnost se od účinnosti zákona o obchodních korporacích pojila s otázkou, zda by společenská smlouva či stanovy mohly zvláštnost druhu podílu či akcií založit na odebírání vybraných společnických či akcionářských práv oproti stavu založenému zákonem, konkrétně na tom, že s takovým podílem či akcií nebude spojen žádný podíl na zisku. V příspěvku „Aktuální otázky rozdělení zisku ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti po rekodifikaci“ ze září 2016 jsem nakonec (i s odvoláním na další odborné zdroje včetně společné publikace s P. Šukem) zaujal a obhajoval závěr, podle něhož platná právní úprava nebrání takovým podílům ve společnosti s ručením omezeným. Vznášel jsem však a argumentoval výhrady proti tomu, aby akcie bez podílu na zisku vydávala (v souladu se svými stanovami) společnost akciová. Ve světle posledního vývoje nazírání na tuto otázku je třeba uvedený závěr pokládat za částečně překonaný.

Nadále platí, že ve společnosti s ručením omezeným lze mít podíl bez podílu na zisku za přípustný. Potvrzuje to i druhé vydání citovaného komentáře k zákonu o obchodních korporacích. Viz B. Havel in štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2017, str. 309: „V zásadě se uznává, že ve společnosti s ručením omezeným lze např. sjednat podíl bez práva na podíl na zisku (shodně např. také Čech, Šuk 2016 s. 271), mimo jiné proto, že se stejného efektu dosáhne i vzdáním se tohoto práva.“ Podobně se zakladatelům či společníkům otevírá možnost zbavit podíl ve společnosti s ručením omezeným práva na podíl na likvidačním zůstatku. To dokonce výslovně předvídá ustanovení § 38 odst. 3 ZOK, dle něhož společenská smlouva může vyloučit použití § 37 odst. 1 a § 38 odst. 1 ZOK o tom, že každý společník má právo na podíl na likvidačním zůstatku a že tento zůstatek se rozdělí mezi společníky podle jejich podílů na společnosti. Viz opět B. Havel in štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2017, str. 309: „Obdobně platí výslovně také pro podíl na likvidačním zůstatku (§ 38 odst. 3).“

Opačně se odborná literatura v poměrech společnosti s ručením omezeným staví jen k právu na vypořádací podíl. Toho dle převažujícího mínění společenská smlouva nesmí vlastníka žádného podílu zbavit. Důvodem je znění ustanovení § 36 odst. 3 ZOK, které vymezuje podmínku, za níž se společenská smlouva může odchýlit od zákonem stanovených způsobů určování vypořádacího podílu. Společenská smlouva tak sice může předpokládat jiný způsob takového určení, vždy se však musí jednat o způsob vhodný. Souvisí to i s vícekrát judikovaným principem poctivého (spravedlivého) vypořádání mezi společníky. Viz zvláště závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005: „je třeba vycházet z toho, že zásadám poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) odpovídá, aby vypořádání mezi společníky bylo poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního nástupce takového společníka, odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Ke stejnému závěru lze dojít při aplikaci zásady proporcionality, která je jednou ze zásad, ke kterým je podle ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. nutno přihlédnout v případě, že obchodní zákoník určitou otázku výslovně neřeší.” V principu poctivého vypořádání s (bývalým) společníkem se odráží mimo jiné fakt, že právo na vypořádací podíl vzniká v řadě případů i tehdy, kdy účast společníka ve společnosti zanikla jinak než z jeho vlastní vůle (například jeho vyloučením). Tomuto požadavku zásadně nevyhoví, jestliže by se výše vypořádacího podílu měla blížit nule či jí být dokonce rovna, třebaže majetkové poměry společnosti by byly příznivé. Srov. opět B. Havel in štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2017, str. 309: „Druh podílu bez práva na vypořádací podíl pravděpodobně podle dikce § 36 odst. 3 – ‚jiný vhodný způsob určení vypořádacího podílu‘ ujednat nelze, čímž se nebrání, aby se společník tohoto svého práva vzdal (viz komentář k § 214), nebo aby ho skrze ‚vhodný způsob‘ modifikoval.“

Nový je však pohled na přenositelnost závěrů o dispozitivitě úpravy práva na podíl na zisku do poměrů akciové společnosti. Oproti názoru, který jsem hájil ještě v loňském příspěvku a jejž jsme s P. Šukem zaujali i ve společné publikaci z roku 2016 [Čech, P., Šuk, P.: Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní), Polygon, Praha, 2016], se postupně prosazuje závěr, že ani s akciemi toto právo spojeno být nemusí. V souladu s ním smí i akciová společnost vtělit do stanov klauzuli o tom, že vlastníkům některých či veškerých jí vydaných akcií toto právo nesvědčí. V autorském kolektivu druhého vydání shora opakovaně citovaného komentáře k zákonu o obchodních korporacích se na tomto řešení shodli prakticky všichni jeho členové, včetně obou soudců Nejvyššího soudu. Doc. Štenglová sice vznesla výhradu, založenou na obdobném argumentu, jaký dříve proti takovým akciím uváděli Dědič, J., Lasák, J.: Vlastnictví více podílů a druhy podílů ve společnosti s ručením omezeným, Bulletin Komory daňových poradců ČR, 3/2015, str. 40 až 46. Zakládá se na dikci ustanovení § 256 odst. 1 ZOK. Akcii vymezuje jako cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov společnosti mimo jiné na jejím zisku. Již jen z toho by bylo možné dovozovat, že toto právo od akcie odpojit nelze. Proti tomu je možné namítnout, že zákon výslovně váže právo akcionáře na podíl na zisku na stanovy společnosti (arg.: „podílet se podle … stanov společnosti … na … jejím zisku“). Jestliže stanovy určí, že podíl na zisku s akcií spojen nebude, nevybočí z rámce, jejž zákon vymezuje okruhu práv, která do akcie musejí být vtělena. Ostatně i doc. Štenglová nakonec připouští, aby stanovy výkon práva na podíl na zisku „odložily“ až na zrušení společnosti, akcionáře tedy „odkázaly“ až na podíl na likvidačním zůstatku. To ale ve výsledku přece jen znamená vyloučení práva na podíl na zisku, když právo na likvidačním zůstatku je pojmově jiným právem, odlišným od práva na podíl na zisku. Viz I. Štenglová in štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, ...