Odpisový plán

I když zákon o účetnictví (dále jen zákon) v § 28 odst. 6 neoznačuje odpisový plán jako vnitropodnikový předpis, zařadil jsem ho do tohoto cyklu, protože je zákonem nařízen a patří proto mezi povinné vnitropodnikové dokumenty.

Ustanovení zákona o odpisovém plánu se nevztahuje na účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví.

Vedou se spory o to, co má tento dokument nazvaný „odpisový plán“ obsahovat. Jeden názor vychází z toho, že slovo plán se obvykle používá pro stanovení číselných předpokladů budoucího vývoje (v tomto případě nákladů) a tvrdí, že by každoročně měl být vypracován soupis dlouhodobého majetku s uvedením ročního odpisu dle jednotlivých předmětů. Dle druhého názoru by odpisový plán měl být vnitropodnikovým předpisem, v kterém by byl určen systém odpisování. Podívejme se proto, co říká zákon ve zmíněném § 28 odstavci 6.

„Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 jsou povinny sestavovat odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v průběhu jeho používání.“

V § 28 odstavci 1 zákona, na který je odkazováno, je uvedeno „Účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, anebo které hospodaří s majetkem státu nebo s majetkem územních samosprávných celků … V případech smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva nebo v případech, kdy se vlastnické právo k movitým věcem s výjimkou cenných papírů nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci, jakož i v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a odpisují jej účetní jednotky, které jej používají.“

Ponechme zatím stranou, co znamenají slova „jiné právo“ a věnujme pozornost ustanovení § 28 odst. 6 zákona, a to slovům „na jehož podkladě provádějí odpisování“. Tato slova sice mohou znamenat přebírání hodnoty odpisů do účetnictví, a to obvykle v měsíčních intervalech, ale dá se doufat, že zákonodárce neměl na mysli v období výpočetní techniky takovýto prostý účel. Takovýto plán sestavený na začátku období stejně nemůže zachycovat všechny přírůstky a úbytky tohoto majetku, ke kterým může během následujícího období dojít, i když nebyly předpokládány. Proto se lze domnívat, že zákon nepředpokládá pouhé sestavení soupisu majetku, ale určení pravidel pro jeho odpisování. Je třeba ovšem zmínit první větu § 56 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb.: „Účetní jednotky sestavují odpisový plán podle § 28 odst. 6 zákona včetně jeho aktualizace podle průběhu používání a podle změn v průběhu používání majetku účetní jednotkou.“, která by mohla svádět k tomu, že je třeba sestavovat číselný plán odpisů dle jednotlivých předmětů. Dovoluji si tvrdit, že ani tato věta nemůže být použita jako dostatečně silný protiargument, protože v tomto ustanovení se hovoří pouze o majetku a ne o jednotlivém majetku. Tento problém můžeme ale uzavřít tak, že oba názory mají něco do sebe a tudíž každá účetní jednotka se může rozhodnout, který názor považuje za rozumnější a ke kterému se přikloní. Ovšem odpisový plán být musí. Pochopitelně, že může být zvolena i kombinace obojího, když odpisový plán ve formě vyhlášených pravidel pro odpisování bude doplněn seznamem odpisovaných předmětů a výší jejich odpisů. ...