Tvorba a použití rezerv

V předcházejících kapitolách jsme se věnovali vnitropodnikovým směrnicím, které jsou předepsány zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví v aktuálním znění. Jak je známo, tak povinnosti mohou být ukládány pouze zákonem. Zákon může ale zmocnit orgán státní správy vydat podzákonné předpisy k provedení zákona nebo k vydání podrobnějších pravidel a též uložit v nich další povinnosti. Proto se v dalších pokračováních podíváme na vyhlášky k provedení účetnictví a na České účetní standardy. Jako první probereme tvorbu a použití rezerv.

Na účetní jednotky, které vedou zjednodušené účetnictví, se vztahuje § 13a zákona o účetnictví a dle jeho odstavce 1 písm. d) se u nich nepoužije, mimo jiné, ustanovení       § 25 odst. 3 a § 26 odst. 3 týkající se rezerv (a opravných položek), s výjimkou rezerv (a opravných položek) předepsaných jinými právními předpisy. Pokud chtějí uplatnit rezervu na opravy dle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, pak musí, i když tvorba rezervy dle tohoto zákona není povinná, rezervu proúčtovat, protože jinak by ji nebylo možno v daňovém řízení uplatnit.

Zákon v § 13b odst. 4 uvádí, která jeho ustanovení se nevztahují na účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví. Mezi jiným je to i § 25 odst. 3 a § 26, kterými je stanovena povinnost brát v účetní závěrce v úvahu potencionální rizika a ztráty a vytvářet rezervy.

Zákon a vyhláška zmiňují též tzv. technické rezervy, které jsou vytvářeny pojišťovnami. Pravidlům pro tvorbu a použití těchto rezerv se zde věnovat nebudeme.

Následující text se proto vztahuje pouze na účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu a případně na jednotky účtující ve zjednodušeném účetnictví, které mají povinnost vytvářet rezervy dle jiných právních předpisů nebo vytváří rezervy dobrovolně včetně rezervy na opravy dle zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Zákon o účetnictví v § 4 odst. 8 umožňuje vydání prováděcích předpisů upravující různá metodická nebo formální pravidla pro vedení účetnictví. V těchto zmocněních není nikde přímo uvedena možnost upravit podzákonným předpisem povinnost vydat vnitropodnikovou směrnici, nicméně lze připustit, že v rámci těchto povolených úprav by mohla být takováto povinnost stanovena. Mezi jiným je zde pod písmenem g) zmocnění k vydání postupů tvorby a použití rezerv. Prováděcí vyhláška se sice tvorbou a použitím rezerv zabývá, ale nestanoví účetním jednotkám povinnost vydání vnitropodnikové směrnice. Na druhou stranu nelze upřít, že takováto směrnice může být užitečná v zájmu sjednocení vnitropodnikových postupů, obzvláště u účetních jednotek s vícero vnitřními útvary se samostatným účetnictvím. Je ale zajímavé, že podnikatelským účetním jednotkám ukládá povinnost vydat vnitřní předpis upravující tvorbu a použití rezerv Český účetní standard č. 004 – Rezervy. V bodě 2.2 a 3.3 tohoto standardu je uvedeno, že účetní jednotka ve vnitřním předpise určí, které rezervy bude tvořit a pro ně pak má stanovit jejich výši, způsob vytváření a používání.

Zákon v § 25 odst. 3 účetním jednotkám ukládá, aby v účetní závěrce braly v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení ...