Uplatňování daně z přidané hodnoty u finančního leasingu

Článek řeší problematiku uplatňování daně z přidané hodnoty při poskytnutí finančního leasingu.

Předmětem finančního leasingu bývá často automobil nebo jiné zboží.

V praxi se jedná o situaci, kdy leasingová společnost na základě kupní smlouvy koupí předmět leasingu, a tím se stane jeho vlastníkem. Tento předmět leasingu potom poskytne na základě smlouvy o finančním leasingu leasingovému nájemci. Předmět leasingu může být fyzicky dodán leasingové společnosti nebo přímo leasingovému nájemci.

Finanční leasing je pro účely zákona o DPH považován za dodání zboží, kterým se podle § 13 odst. 1 pro účely zákona o DPH rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Jedná se o „ekonomické vlastnictví“.

Pojem dodání zboží ve smyslu ekonomického vlastnictví je širší než právní pojetí vlastnictví, protože kupující může nakládat se zbožím jako vlastník, aniž by se stal právně vlastníkem tohoto zboží. Dodáním zboží se tak rozumí převod hmotného majetku jednou osobou (prodávající), která opravňuje druhou osobu (kupující) skutečně s tímto hmotným majetkem nakládat, jako kdyby byla jeho vlastníkem, a to i v případě, když k převodu právního vlastnictví dojde později.

Problematika finančního pronájmu je řešena v § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH, podle kterého se za dodání zboží považuje přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni uzavření smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele.

Toto dodání zboží bylo původně definováno jako převod práva užívat najaté zboží na základě smlouvy, která stanoví povinnost nájemce nabýt zboží nebo nemovitost, které jsou předmětem smlouvy.

S účinností od 1. ledna 2020 došlo v zákoně o DPH ke změně definice finančního leasingu. Definice byla rozšířena nejen o povinnost nájemce zboží koupit, ale také o možnost zboží koupit za předpokladu, že ze smlouvy je zřejmé, že k této koupi dojde.

Z definice dlouhodobého majetku podle § 4 odst. 4 písm. d) zákona o DPH vyplývá, že dlouhodobým majetkem se také rozumí hmotný majetek, který je uživateli přenechán k užití na základě smlouvy, pokud je v této smlouvě ujednáno, a kde dni uzavření této smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému majetku bude za obvyklých okolností převedeno na uživatele.

Přenechání zboží k užívání na základě smlouvy splňující uvedené charakteristiky je považováno za dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH.

Tato úprava § 4 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 3 písm. c) zákona o DPH vychází z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-164/16 Mercedes-Benz Financial Services UK Ltd., ve kterém bylo potvrzeno, že se toto dodání zboží vztahuje na typovou smlouvu o nájmu s opcí odkupu, pokud lze z finančních smluvních podmínek vyvodit, že se využití opce jeví jako jediná ekonomicky rozumná volba, kterou bude moci nájemce v daném okamžiku učinit, pokud je smlouva plněna až do konce. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že smlouva, na jejímž základě dochází k předání věci, musí obsahovat výslovnou klauzuli o přechodu vlastnictví k této věci z leasingového pronajímatele na leasingového nájemce a z ustanovení smlouvy musí k okamžiku jejího podpisu jasně vyplývat, že vlastnické právo k věci přejde automaticky na leasingového nájemce, jestliže smlouva bude plněna podle plánu až do jejího konce.

Jedná se o dodání zboží s povinností odkupu a také o dodání zboží s možností odkupu, tedy fakticky o finanční leasing, který se považuje za převod práva nakládat se zbožím jako vlastník.

Předmět leasingu je v držení leasingového nájemce, který má možnost užívání tohoto předmětu leasingu v rozsahu vlastnických práv vlastníka. Nájemce nese odpovědnost za rizika spojená s předmětem leasingu. Leasingová společnost žádnou odpovědnost či rizika spojená s předmětem leasingu nenese.

Datum uskutečnění zdanitelného plnění při přenechání zboží vlastníkem k užití nájemci je podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o DPH dnem přenechání zboží k užívání uživateli.

Pronajímatel, který přenechal zboží k užití na základě smlouvy uživateli, má povinnost přiznat daň k datu uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. To znamená, pokud nájemce zaplatí „zálohu“ pronajímateli, je pronajímatel z této zálohy povinen přiznat daň.

V praxi to znamená, že leasingová společnost plátce, který dodá zboží s povinností nebo možností odkupu, je povinna dnem, kdy zboží předá nájemci do užívání, uplatnit daň na výstupu z celé hodnoty zboží. Základem daně je podle § 36 odst. 1 zákona o DPH celková hodnota pronajatého zboží, kterou jako úplatu má obdržet plátce, snížená o daň.

Leasingové společnosti proto navyšují několik počátečních splátek o akontaci na zaplacení daně.

Z § 72 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku a dalších.

Pokud je tedy nájemce plátce, má nárok na odpočet daně. Jednotlivé splátky nemají v takovém případě na uplatnění daně již vliv.

Článek uvádíme pouze ve zkráceném znění. Celý článek naleznete zde: Uplatňování daně z přidané hodnoty u finančního leasingu