Automobil v roce 2019 z daňového hlediska

V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali problematice automobilu z daňového pohledu se zaměřením zejména na daň z příjmu. Jednou z nejdůležitějších problematik v oblasti daně z příjmů, která souvisí s používáním automobilu pro podnikatelské účely, je otázka správného posouzení daňové uznatelnosti nákladů či výdajů souvisejících s provozem tohoto automobilu.

Základním předpokladem daňové uznatelnosti těchto nákladů je používání automobilu v souvislosti s dosahováním, zajišťováním či udržováním zdanitelných příjmů, pokud je automobil k těmto činnostem využíván pouze částečně, je možné i související náklady jako daňové uplatnit pouze v poměrné výši. V této souvislosti je ale hned vhodné doplnit, že tento režim poměrné výše daňových nákladů se neuplatní v případě automobilu, který je zahrnut v obchodním majetku poplatníka nebo v nájmu, a který je využíván jak pro služební, tak i pro soukromé účely zaměstnanců.

Pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, k tomu stanoví, že tento režim se neuplatňuje ani pro poměrnou výši pořizovací ceny motorového vozidla zahrnované podle § 6 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů dále jen „ZDP“) do základu daně zaměstnance, která rovněž není závislá na skutečném fyzickém opotřebení, resp. na počtu ujetých kilometrů. Přitom výdaje (náklady) za pohonné hmoty jsou daňovým výdajem pouze při použití vozidla pro služební účely, nikoliv tedy pro soukromé účely zaměstnance.

ZDP umožňuje náklady související s provozem automobilu uplatňovat buď ve skutečné výši, nebo i v paušální výši. Uplatňování paušálních výdajů je výrazně jednodušší, proto se nejdříve zaměřme na tento postup.

Jedná se o náklady, které jsou upraveny v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, související úprava je obsažena v § 25 odst. 1 písm. x) ZDP a v § 28 odst. 6 ZDP. Toto ustanovení, které bylo prezentováno zejména v souvislosti se zrušením knihy jízd, umožňuje poplatníkovi uplatnit jako daňový paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Pro tento postup ale ZDP stanoví několik podmínek:

1. výdaje na dopravu tímto vozidlem nebyly uplatněny podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, to znamená jako výdaje na pracovní cesty, zvolit lze pouze jeden z těchto způsobů uplatnění výdajů,
2. toto silniční motorové vozidlo poplatník nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě,
3. paušální výdaj na dopravu je možné uplatnit nejvýše za 3 silniční motorová vozidla, maximální výše paušálních výdajů tak činí 15 000 Kč měsíčně. Výdaje tímto způsobem lze uplatnit jak u osobních automobilů, tak i u nákladních, případně i u motocyklů. Toto ustanovení neznamená, že by poplatník uplatňující tento postup nemohl využívat ke své činnosti více vozidel, ale uplatnit jej může pouze u těchto tří, u ostatních musí při uplatňování daňových výdajů postupovat standardním způsobem, tj. zejména podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) ZDP. Z toho vyplývá, že je možné, aby poplatník, který využívá více vozidel, vybral tři, u kterých se paušální výdaje vyplatí, a u ostatních uplatňoval výdaje ve skutečné výši,
4. musí se jednat o vozidla zahrnutá nebo ...