Daňová uznatelnost úroků z prodlení

Nastane-li u dlužníka zpoždění se splacením závazku, vymáhá po něm věřitel oprávněně mimo tohoto dluhu také úroky z prodlení. S jejich zaúčtováním obě strany vztahu zpravidla potíže nemívají, ty se objevují až v okamžiku zpracovávání daňového přiznání k dani z příjmů. Dnešním příspěvkem navážeme na předchozí články věnované úrokům z prodlení právě bližším pohledem na jejich daňovou uznatelnost u podnikajících účetních jednotek.

Úroky z prodlení z obchodních vztahů

V rámci obchodních vztahů rozeznávají účetní jednotky dva druhy úroků z prodlení, a to tzv. smluvní a zákonné úroky z prodlení. Připomeňme si stručně rozdíl mezi nimi: smluvní úroky z prodlení vyplývají ze smlouvy uzavřené mezi obchodními partnery, zákonné úroky z prodlení pak z § 1802 resp. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (NOZ).

Podle § 24/2zi zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), jsou úroky z prodlení daňově uznatelným nákladem pouze tehdy, pokud byly uhrazeny. Shodně to platí také pro poplatky z prodlení, smluvní pokuty, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů. Úhradou se nerozumí pouze samotné provedení platby, ale také vzájemné započtení pohledávek a závazků. Naopak daňově neuznatelné jsou dle § 25/1f ZDP neuhrazené úroky z prodlení, penále a pokuty.

Nebyla-li úhrada provedena do konce účetního resp. zdaňovacího období, musí účetní jednotka upravit svůj hospodářský výsledek v souladu s § 23/3 ZDP, a to konkrétně:

• zvýšením základu daně o částku úroků z prodlení, které nelze zahrnout do nákladů (viz § 23/3a2 ZDP), je-li účetní jednotka dlužníkem, nebo
• snížením základu daně o rozdíl, o který úroky z prodlení, poplatky z prodlení, smluvní pokuty, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů zaúčtované ve prospěch výnosů převyšují přijaté částky v tomto zdaňovacím období (viz § 23/3b1 ZDP), je-li účetní jednotka věřitelem. Do tohoto rozdílu samozřejmě nelze zahrnout částky pohledávek z těchto sankcí, které zanikly v průběhu nebo k poslednímu dni zdaňovacího období, přičemž za zánik pohledávky se považuje i její postoupení.