Daňové posouzení reparačních úroků po novele daňového řádu

Pojem reparace je obecně používán jako náhrada vzniklé újmy či náprava způsobené škody. V případě úroků dle daňového řádu je smyslem reparace finanční odškodnění mezi daňovým subjektem a správcem daně, přičemž obě strany tohoto vztahu se mohou ocitnout v pozici poškozeného. Dnešním příspěvkem navážeme na předchozí článek a budeme se věnovat daňovému posouzení tzv. reparačních úroků u podnikajících účetních jednotek.

Reparační úroky hrazené daňovým subjektem

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (DŘ), obsahuje několik ustanovení věnovaných různým typům reparačních úroků. Ze strany daňového subjektu jsou ve prospěch správce daně hrazeny úroky z opožděné úhrady daní (po novele DŘ nazývány již jen jako„úroky z prodlení“) a úroky z posečkání s úhradou daně. Následující tabulka uvádí odkazy na příslušná ustanovení daňového řádu, podle kterého jsou tyto reparační úroky vyměřovány, a to včetně roční sazby úroků:

Úrokům z prodlení vyplývajícím ze vztahu účetní jednotky ke správci daně jsme se již podrobně věnovali v několika předchozích článcích, a to jak z pohledu metodiky jejich účtování a způsobu výpočtu jejich výše, tak z pohledu jejich vlivu na základ daně z příjmů právnických osob. Proto si zde pouze stručně připomeňme, že tento typ reparačních úroků je vyměřen správcem daně např. v případě, kdy se daňový subjekt zpozdí s úhradou splatné daně či zálohy na tuto daň oproti zákonem předepsané lhůtě. Úroky z opožděné úhrady daně nejsou podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), nákladem vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to ani tehdy, byly-li účetní jednotkou uhrazeny.

Úroky z posečkané částky se již budeme zabývat detailněji. Posečkáním se zde rozumí jistý odklad úhrady daně, pokud se účetní jednotka dostane do natolik nepříznivého stavu, že není schopná daň nebo zálohu daně uhradit včas či v plné výši. Charakteristiky tohoto stavu jsou přesně vyjmenovány v § 156 odst. 1 DŘ a představují situace, kdy by okamžitá úhrada daně znamenala pro daňový subjekt buď vážnou újmu, či vedla k zániku jeho podnikání (přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období), nebo by ...