Rok 2020 lze jak z lidského, tak i podnikatelského hlediska označit za období nejistoty. Vybrané podnikatelské aktivity byly v důsledku vyhlášení nouzového stavu omezeny ve své činnosti, či byla jejich činnost zcela zakázaná. Neustálé prodlužování krizové situace a nedostatek finančních prostředků vedl v mnoha případech k rozhodnutí přerušit či ukončit samostatnou výdělečnou činnost.
Cílem tohoto článku je reagovat na tuto situaci v obecné i konkrétní rovině a seznámit osoby samostatně výdělečně činné s daňovými důsledky rozhodnutí ukončit v průběhu, či na konci roku 2020 svoji činnost.
Splněním daňových povinností, které vyplývají z přerušení či ukončení činnosti, lze předejít následným sankcím ze strany správců daně.
Vzhledem k tomu, že úprava základu daně při ukončení činnosti se odvíjí od způsobu vykazování dílčího základu daně, tzn. zda poplatník vede daňovou evidenci, vykazuje výdaje tzv. paušálem, nebo vede účetnictví, se článek dělí na tyto tři části.
Nejdříve však několik poznámek k okamžiku přerušení či ukončení samostatné výdělečné činnosti nebo nájmu:
U fyzických osob je vždy zdaňovacím obdobím kalendářní rok. Z toho plyne, že i v případě, kdy poplatník ukončí činnost (nájem) v průběhu kalendářního roku, je zdaňovacím obdobím vždy kalendářní rok.
V případě, že má poplatník více druhů činností a ukončí např. pouze jednu z nich a dále provozuje ostatní, nejedná se pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP) o ukončení podnikání s důsledkem úpravy základu daně dle ustanovení § 23 odst. 8 ZDP. Došlo-li pouze k zúžení, příp. ke změně podnikatelských aktivit v průběhu roku, není nutno z tohoto důvodu základ daně upravovat.
Naopak je nutno provést úpravu základu daně v případě, že poplatník svoji činnost sice neukončil, ale pouze přerušil a tuto činnost nezahájil znovu do termínu pro podání daňového přiznání za období, ve kterém činnost přerušil.
Ustanovení o přerušení činnosti se nevztahuje na sezónní činnost poplatníků, např. na provozování koupališť, lyžařských vleků, apod.
Za přerušení činnosti podle § 23 odst. 8 ZDP se pro účely předmětného ustanovení považují i případy, kdy poplatník přeruší činnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP a podle § 7 odst. 2 ZDP a má příjmy pouze dle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP (podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku). Stejně se nahlíží na případ, kdy je poplatník na mateřské dovolené a činnost nevykonává, a to ani prostřednictvím svých zaměstnanců.
Ukončení (přerušení) činnosti poplatníka je důvodem pro oznámení této skutečnosti živnostenskému úřadu, správci daně, příslušné ZP a OSSZ a poplatníkovi zaniká povinnost platit zálohy na daň z příjmu.
Konkrétní postup při úpravě základu daně záleží na tom, zda poplatník vede (resp. vedl) účetnictví, daňovou evidenci, nebo zda stanovoval výdaje procentem z příjmů (tzv. paušálem).
Smyslem úprav základu daně je narovnat důsledky různých způsobů vykazování základu daně u poplatníků, kteří mohou vést účetnictví, daňovou evidenci nebo uplatňovat výdaje procentem z příjmů.
1. Úprava základu daně při ukončení činnosti poplatníka, který vede daňovou evidenci dle ustanovení § 7b ZDP
V případě, že poplatník vede daňovou evidenci, má povinnost upravit rozdíl mezi příjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období (část zdaňovacího období) předcházející dni ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti dle ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) bodu 2 ZDP. Konkrétně se upraví základ daně o:
- hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem. Poplatník nezvyšuje základ daně o pohledávky uvedené v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP. Jedná se o tyto pohledávky za dlužníkem:
- u něhož soud zrušil konkurz proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,
- který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení,
- který zemřel a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dlužníka,
- který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou,
- na jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je uplatňována veřejná dražba, a to na základě výsledků této dražby,
- jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je postižen exekucí, a to na základě výsledků provedení této exekuce.
Hodnota pohledávky je pro fyzické osoby definována v § 5 odst. 9 ZDP a byla-li splněna daňová povinnost na výstupu, rozumí se hodnotou pohledávky cena bez DPH. Podle § 23 odst. 8 ZDP se neposuzují pohledávky, které vznikly z titulu příjmů fyzických osob, které nejsou předmětem daně (např. z titulu úvěru), nebo jsou od daně z příjmů osvobozeny (např. příjmy z prodeje majetku, který byl vyřazen z obchodního majetku a prodán po pěti letech od vyřazení dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) ZDP). To znamená, že do úprav základu daně vstupují jen pohledávky, které by při inkasu byly zdanitelným příjmem poplatníka (s výjimkou poskytnutých záloh);
- hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých záloh;
- cenu nespotřebovaných zásob. Při následném prodeji nespotřebovaných zásob nebude předmětem daně z příjmů částka ve výši hodnoty zásob, které zvýšily základ daně při ukončení činnosti. Pokud by zásoby byly následně prodány za částku převyšující dodaněnou hodnotu, bude převyšující částka předmětem dodanění prostřednictvím ostatních příjmů dle § 10 ZDP;
- zůstatky vytvořených rezerv dle zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rezervách);
- úplata u finančního leasingu se zahrnuje do základu daně pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo do ukončení nájmu.
Stejným způsobem proběhnou úpravy základu daně u poplatníků, kteří měli příjmy z nájmu dle § 9 ZDP a kteří nevedou účetnictví, ale výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatňovali v prokázané výši.
Pohledávky
Příklad č. 1:
Podnikatel vede daňovou evidenci, je plátcem DPH a ukončil podnikatelskou činnost 1. 9. 2020. Ke dni předcházejícímu dni ukončení činnosti, tj. k datu 31. 8. 2020 má v evidenci dvě pohledávky. Jedna pohledávka z titulu dodávky materiálu za firmou A ve výši 242 000 Kč (200 000 + 42 000 DPH). Daň na výstupu byla odvedena v souladu se zákonem o DPH. Dále eviduje pohledávku z roku 2011 za firmou B ve výši 121 000 Kč (100 000 + 21 000 DPH). Daň na výstupu byla odvedena v roce 2011. Jakým způsobem se tyto pohledávky promítnou do tiskopisu daňového přiznání?
E. Úpravy podle § 5, § 23 zákona
č. ř.
| Popis úpravy podle § 5, § 23 zákona zvyšující ...
|