Jde o úraz pracovní nebo nepracovní?

Úvodem

V praxi se velmi často setkáváme s dotazy, zda ten či onen úraz je skutečně úrazem pracovním, když zde zdánlivě chybí působení nějakých zevních vlivů, proto se na tuto problematiku podíváme trochu podrobněji.

Je třeba také připomenout, že první zákoník práce neobsahoval definici pojmu „pracovní úraz“. Praxe si v tom směru pomáhala judikaturou, která charakterizovala pracovní úraz jako poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Ještě před přijetím prvního zákoníku práce definovala judikatura pojem pracovního úrazu takto: „Pracovním úrazem je tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu.“ (Rc 27/1962)

A v druhém judikátu takto: „Pracovním úrazem se rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Toto zevní působení, označované také jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými potížemi anebo jej dokonce z práce vyřazují.“. (Rc 1/1963)

Tyto dvě definice tedy platily po celou dobu účinnosti prvního zákoníku práce a zákonodárce se jimi pochopitelně inspiroval, když v r. 2006 vkládal do druhého zákoníku práce (tehdy do § 380 odst. 1 ZP, dnes § 271k ZP) definici pojmu „pracovní úraz“ a definoval jej jako „poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“.

Položme si tedy otázku, jaké jsou meze onoho „působení zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“, tedy jednoduše, kdy se jedná o úraz pracovní a kdy se o úraz pracovní – byť se např. stal zaměstnanci v pracovní době a na pracovišti – nejedná.

Pracovní úraz jako otázka právní

Posouzení, zda určité poškození zdraví je pracovním úrazem, je otázkou právní. K jejímu posouzení je třeba zkoumat, zda zjištěné skutkové okolnosti, za nichž k poškození zdraví došlo, naplňují – skutkovou podstatu § 271k ZP. Proto je zásadně vyloučeno, aby znalec – lékař byl dotazován, zda určitý úraz je úrazem pracovním, neboť by musel v podstatě řešit skutkovou a právní otázku, zda k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Tuto otázku by si měl vyřešit sám zaměstnavatel, neboť on má zákonnou povinnost (§ 105 ZP) vyšetřovat příčiny a okolnosti každého úrazu. Přitom se ale v řadě případů nelze obejít bez součinnosti s lékařem, zejména v případech, které jsou sporné, kde není zřejmé, k jakému poškození vůbec došlo a zda příčinou onoho poškození byl onen tvrzený úrazový děj. To jsou zejména případy, kdy dojde k poškození páteře, k výhřezu meziobratlové ploténky apod. Zde může jít v některých případech o manifestaci úrazového děje, klasicky např. zaměstnanec tvrdí, že k poškození zdraví došlo na pracovišti a ono k němu došlo např. o den dříve doma při práci na zahrádce. Proto je tak důležité, aby zaměstnavatel rekonstruoval úrazový děj a aby s maximální možnou jistotou určil, jakým způsobem onen úrazový děj nastal. Lékař pak zaměstnavateli pouze „pomůže“ v tom směru, že posoudí, zda za těchto zjištěných okolností mohlo nastat poškození zdraví v takovém rozsahu, v jakém je skutečně zjištěno. Lékař ale v žádném případě nemůže říci „Ano, jde o úraz pracovní nebo ne, nejde o úraz pracovní.“ Toto rozhodnutí přísluší výhradně zaměstnavateli, on je odpovědný za odškodnění.

V té souvislosti je třeba připomenout, že není předpokladem pro posouzení újmy na zdraví jako úrazu pracovního, aby byl úraz zapsán do knihy úrazů nebo aby o něm byl sepsán záznam o úrazu (podle nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu) a ten byl odeslán např. na oblastní inspektorát práce. To vůbec ne, to je otázka evidence úrazu, ale ne otázka posouzení toho, zda se jedná o úraz pracovní nebo nepracovní. Zaměstnavatel ale, když si neprovede rekonstrukci úrazu a nevyšetří objektivně příčiny a okolnosti úrazového děje, nemůže úspěšně namítat, že k úrazu nedošlo tak, jak tvrdí poškozený zaměstnanec. Pak se zaměstnavatel sám dostane do důkazní nouze.

Působení zevních vlivů

Působení zevních vlivů nemusí při vzniku pracovního úrazu spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemena, napadení cizí osobou), může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (uklouznutí, zakopnutí, pád). Působení zevních vlivů však musí být krátkodobé a náhlé. V praxi nepůjde o pracovní úraz, když zaměstnanec po dlouhou dobu pracuje ve zdraví škodlivém pracovním prostředí, ale o pracovní úraz může jít, když záchranář utrpí otravu po vstupu do zamořeného prostoru. Dlouhodobá expozice rizikovým faktorů (prachu, hluku apod.) způsobí leda ohrožení nemocí z povolání nebo samotnou nemoc z povolání. Pro vznik pracovního úrazu ale platí, že působení zevních sil musí být náhlé.

Judikatura nakonec uznává za pracovní úraz i výhřez meziobratlové ploténky, ale musí tomu předcházet okamžité vypětí sil zaměstnance, kdy dotyčný překonával odpor a zvýšil tak náhle, nadměrně a neobvykle svoji námahu (zvedená břemena nebo práce ve vnucené poloze). O pracovní úraz ale nejde, když zaměstnanec se pouze bezdůvodně skloní, to je pouhá manifestace obecného onemocnění zaměstnance.

Úrazem může být za určitých okolností i úpal, omrznutí, otrava. Dlouhou dobu trval mezi právníky spor, zda lze považovat za pracovní úraz i infarkt myokardu a nakonec se došlo k závěru, že v případě, kdy je prokázána souvislost infarktu nebo jiné cévní příhody s náhlým ...