Kdy a jak může fyzická osoba uplatnit daňovou ztrátu

Jak vzniká daňová ztráta u fyzické osoby a jak ji lze uplatnit v daňovém přiznání? Jaké jsou možnosti poplatníka uplatnit daňovou ztrátu z běžného období v následujících zdaňovacích obdobích? Může daňovou ztrátu vzniklou u zůstavitele uplatnit i dědic, který bude pokračovat v podnikání zůstavitele? Jak lze využít daňové ztráty k optimalizaci daňového řešení u poplatníka daně z příjmů fyzických osob? Na to vše si odpovíme v našem článku.

Co je daňová ztráta?

Vymezením daňové ztráty se zabývá § 38n ZDP. Zde se uvádí, že pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 ZDP převyšují příjmy upravené podle § 23 ZDP, je rozdíl daňovou ztrátou. Při správě daňové ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti. Daňová ztráta se vyměřuje. Speciálně pro fyzické osoby se dále stanoví v § 5 odst. 3 ZDP, že pokud podle účetnictví, daňové evidence (§ 7 ZDP) nebo podle záznamů o příjmech a výdajích (§ 9 ZDP) přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7 a § 9 ZDP, je rozdíl daňovou ztrátou. O ztrátu upravenou podle § 23 ZDP se sníží úhrn dílčích nákladů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až § 10 ZDP.

Pokud poplatník s příjmy z činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP a podobně poplatník s příjmy z nájmu uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 9 odst. 4 ZDP, nemůže u těchto dílčích základů daně vzniknout daňová ztráta.

Podle znění pokynu GFŘ D-22 k § 5 odst. 3 ZDP se ztrátou rozumějí i případy, kdy poplatník při výkonu činnosti, z níž mohou plynout příjmy uvedené v § 7 nebo § 9 zákona, nedosáhl ve zdaňovacím období příjmů, ale měl pouze výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Rozhodné je, že poplatník samostatnou činnost vykonává nebo majetek pronajímá.

Co z toho vyplývá pro fyzické osoby?

U poplatníka daně z příjmů fyzických osob rozeznáváme pět dílčích základů daně:

1. dílčí základ ze závislé činnosti (§ 6 ZDP),
2. dílčí základ ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP),
3. dílčí základ z kapitálového majetku (§ 8 ZDP),
4. dílčí základ z nájmu (§ 9 ZDP),
5. dílčí základ daně z ostatních příjmů (§ 10 ZDP).

Základem daně poplatníka daně z příjmů fyzických osob je součet všech dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů.

• Daňová ztráta může vzniknout pouze u dílčího základu daně dle § 7 a § 9 ZDP. Daňová ztráta vznikne u těchto dvou druhů příjmů pouze tehdy, pokud daňový poplatník uplatňuje výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů v prokazatelné výši.
• Daňová ztráta nemůže vzniknout u dílčího základu daně dle § 8 a § 10 ZDP, ale v případě, že u dílčích základů daně dle § 8 a § 10 ZDP je vykázán základ daně, lze do výše tohoto základu daně uplatnit daňovou ztrátu z dílčího základu daně dle § 7 nebo § 9 ZDP.
• Daňová ztráta nemůže vzniknout u dílčího základu daně dle § 6 ZDP a ani nelze při stanovení celkového základu daně snížit dílčí základ dle § 6 ZDP o daňovou ztrátu z dílčího základu daně dle § 7 nebo § 9 ZDP.

Uplatnění daňové ztráty v daňovém přiznání

Z § 38g odst. 1 ZDP vyplývá pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, že daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy osvobozené od daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. V případě, že poplatník daně z příjmů fyzických osob vykazuje daňovou ztrátu, musí podat daňové přiznání vždy, i když jehož roční příjmy nepřesáhly 15 000 Kč.

Odpočet daňové ztráty vzniklé za rok 2018 může uplatnit poplatník daně z příjmů fyzických osob v daňovém přiznání za rok 2018 pouze do výše součtu dílčího základu daně podle § 7 až § 10 ZDP za zdaňovací období 2018.

Ztráta vzniklá v rámci výpočtu dílčího základu daně z příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) se uvede v příloze č. 1 k přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Ztráta vzniklá v rámci výpočtu dílčího základu daně z příjmů z nájmu (§ 9 ZDP) se uvede v příloze č. 2 k přiznání k dani z příjmů fyzických osob.