Koordinační výbor k odpisování majetku zděděného a darovaného

Největším problémem českých daňových zákonů je nejednoznačnost. Naštěstí má Ministerstvo financí ČR („MF“) a jeho podřízené složky snahu rozplétat gordický daňový uzel a nabízí četné metodické pomůcky, výkladová stanoviska a praktická doporučení. Nejznámější a historicky nejstarší jsou Pokyny řady D – dříve z pera MF, nyní vydávané Generálním finančním ředitelstvím (dále jen „GFŘ“) – zveřejňované na internetových stránkách Finanční správy ČR a ty významnější také ve Finančním zpravodaji. Stále více se ale do povědomí veřejnosti dostávají tzv. Koordinační výbory (dále také jen „KooV“), což jsou odborné diskuze na aktuální problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci GFŘ. Oproti „déčkovým“ Pokynům mají KooV výhodu v tom, že jsou podpořeny argumenty a je vidět logika uvažování poradců i správců daně. Pro daňové subjekty je podstatné, že postupy podle Pokynů D a KooV jsou bezpečné, a i když se s nimi někdy finanční úřady neztotožní, je vysoce pravděpodobné, že argumentaci těmito metodickými pomůckami – potažmo tzv. správní praxí – uzná Odvolací finanční ředitelství a rovněž soudy. KooV jsou volně dostupné na webu finanční správy, ten dnešní na: https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp/zapisy-z-jednani/2020.

O čem to bude tentokrát?

„Na každém konci je hezké to, že něco nového začíná“, zaznělo v legendární české minisérii o básnících. A o takovýchto smutně hezkých koncích v životech lidí bude i naše dnešní daňové vyprávění. Všichni umřeme a obvykle dědicům zanecháme nějaký majetek, přičemž nejsložitější to s dědictvím bývá u nemovitých věcí alias nemovitostí. V praxi zcela běžnou komplikací totiž je, že zůstavitel vlastnil jen část nemovitosti, přesněji řečeno jeden ze spoluvlastnických podílů, nebo ještě častěji, že sice ji vlastnil celou sám, ale dědicům případnou právě ty spoluvlastnické podíly na nemovitosti. Zatímco zůstavitelovy kalhoty, boty, knihy, počítač, kolo nebo auto jednotlivě zpravidla zdědí celé vždy pouze jeden z dědiců, tak ohledně nemovitých věcí se naopak stávají jejími spoluvlastníky. Už tato právní skutečnost je sama o sobě docela nepraktickou komplikací, protože vznikají spory zejména o to, jak se mají spoluvlastníci podělit o nepříjemné provozní povinnosti. Proto se mnohdy dědicové – coby spoluvlastníci nemovitosti – dohodnou jinak a vlastnické poměry zjednoduší vzájemným darováním nebo odprodejem podílů obvykle jen jednomu z nich. Každý zkušený právník vám totiž potvrdí, že spoluvlastnictví je „nástroj ďábla“ a dříve nebo později bude zdrojem mnoha potíží a dokáže narušit i jinak dobré rodinné vztahy.

Nás přitom budou zajímat především daňové souvislosti spojené s nabytím spoluvlastnického podílu na nemovitosti děděním, případně dalšího podílu na téže věci koupí nebo darem od jiného z dědiců, a to z hlediska daně z příjmů fyzických osob. Přičemž problémem není samotný bezúplatný příjem spoluvlastnického podílu na nemovité věci, ať už z titulu nabytí děděním, nebo darováním od blízkého příbuzného – protože jde až na malé výjimky o příjem osvobozený od daně. Jenže co když je předmětná nemovitost pronajímána a dědic bude chtít proti zdanitelným příjmům z nájmu uplatnit daňové výdaje v prokázané výši? Zákon ukládá dědici povinnost pokračovat v daňovém odpisování započatém zůstavitelem a zakazuje odpisování podílu nabytého nezdaněným darem. Ovšem ono „pokračování v odpisování“ v praxi často bývá spíše jen „knížecí rada“, protože dobrat se konkrétních údajů o případném předchozím odpisování zůstavitelem bývá zapeklitým detektivním úkolem…

Dnešní příspěvek oponentní finanční správu asi docela potrápil, protože i když byl na jednání předložen už v září 2019 – o čemž svědčí datum za pořadovým číslem a lomítkem – byl stále odkládán a definitivní verdikt zazněl až 17. června 2020. Příspěvek má pořadové číslo 548/18.09.19, název „Vstupní cena pro odepisování u majetku (nemovitosti) získaného z dědictví“ a jeho autory a současně předkladateli byli Bc. Blanka Marková, Ing. Jan Procházka a Ing. Michal Procházka, daňoví poradci s čísly osvědčení 127, 610 a 5386. Obsáhlý text o 13 stranách se věnuje čtyřem vzájemně provázaným problémům provázejícím často dědění spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech sloužících k pronájmu nebo pro podnikání. Jedná se o případy, kdy daňový zákon ukládá dědici, aby pokračoval v daňovém odpisování po zůstaviteli, ovšem praxe odhaluje, že to je složitější.

1. Jak pokračovat v odpisování, když dědic nezná zůstatkovou cenu ani způsob odepisování.
2. Jak pokračovat v odpisování, když dědic zná uplatněné výdaje, ale nezná zůstatkovou cenu.
3. Jak postupovat v případě, že některý spoluvlastnický podíl na majetku byl získán darováním.
4. Jak uplatňovat daňové odpisy v průběhu pozůstalostního řízení.

Daňového odpisování spoluvlastnických podílů

Ustanovení § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „OZ“), za „vlastnictví“ označuje vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné. Pokud věc – obvykle nemovitou – vlastní společně více osob, hovoří § 1115 a § 1116 OZ o „spoluvlastnících“, přičemž: „Vzhledem k věci jako celku se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.“ Nicméně tato fikce jediného vlastníka při nakládání se společně vlastněnou věcí se prakticky uplatní jen v případě, že mezi spoluvlastníky panuje shoda. Pak navenek dohromady prezentují „jednoho vlastníka“ věci a mohou ji prodat nebo darovat komu chtějí. Pokud se ale neshodnou, tak nemůže jeden spoluvlastník přehlasovat druhého, protože by jej fakticky proti vůli zbavil majetku a vyvlastnil; ani když má výrazně většinový podíl (např. 99 %). Na rozdíl od správy společné věci, kde platí princip majority, takže většinový spoluvlastník (majoritní skupina) může přehlasovat ostatní. Ohledně nakládání s věcí totiž platí princip jednomyslnosti všech spoluvlastníků.

Aby bylo možno v praxi jednoduše řešit spory mezi spoluvlastníky ohledně nakládání se společně vlastněnou věcí, byl zaveden právní institut – spoluvlastnický podíl. Podle § 1122 OZ podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Přičemž každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu a může s ním nakládat podle vlastní vůle, ...