Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání

V praxi nastává řada situací, kdy původně vyměřená daň není stanovena ve správné výši, a proto je daňový subjekt povinen anebo oprávněn podat dodatečné daňové přiznání. Pro dodatečné daňové přiznání se vyplňují předepsaný formulář, kde se přiznání označí jako dodatečné a vyplní se příslušné datum zjištění. U každé daně existují pravidla, jak daný tiskopis dodatečného přiznání vyplnit, takže před podáním je třeba tato pravidla analyzovat. Dodatečné daňové přiznání je pak potřeba podat v příslušné lhůtě, aby mohlo být správcem daně zohledněno.

Tento článek se zabývá problematikou lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání a obsahuje také praktické příklady. K problematice jsou uvedena také vybraná soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“).

1. Lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání

Právní úprava pro dodatečné daňové přiznání je obsažena zejména v § 141 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), kde je stanovena i lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání. Obdobně se také postupuje u dodatečného vyúčtování, které se podává například pro úhradu daně za závislou činnost u zaměstnanců.

Základní pravidla pro lhůtu pro podání dodatečného daňového přiznání jsou tato:

• Pokud zjistí daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň (tj. výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani), je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit, přičemž tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně (§ 141 odst. 1 daňového řádu);
• Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle § 141 odst. 1 daňového řádu podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla pravomocně stanovena v nesprávné výši, přičemž v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně (§ 141 odst. 2 daňového řádu). Dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.
• Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtách podle § 141 odst. 1 daňového řádu podat dodatečné daňové přiznání, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené.
• Lhůta podle § 141 odst. 1 věty první daňového řádu neběží po dobu, kdy není přípustné podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování.
• V dodatečném daňovém přiznání ...