Manažerské účetnictví část III. – Náklady a výnosy

Úvod

V této části našeho malého seriálu týkajícího se manažerského účetnictví firmy a instituce se zabýváme určitými aspekty nákladů a výnosů. O nákladech i výnosech jsme již přinesli příspěvky, které se zabývaly spíše známějšími stránkami hospodaření, proto se nyní zaměřujeme více na některé specifické oblasti manažerského sledování a hodnocení těchto částí účetnictví. Hlavní pozornost je zaměřena na použití nákladových funkcí. Na tento rozbor navazuje další příspěvek, který řeší porovnání těchto aspektů hospodaření, tj. hospodářský výsledek.

Článek má následující obsah:

1. Náklady

2. Posuzování nákladů z manažerského hlediska

3. Nákladové funkce

    3.1 Metody odhadu fixních nákladů (stanovení nákladových funkcí)

4. Výnosy

    4.1 Tržby

    4.2 Ceny

Sledování nákladů a výnosů, a to mnohem častěji než pouze jednou měsíčně na základě posuzování účetního výkazu zisků a ztrát (výsledovky), by mělo patřit k základním povinnostem manažerů firem a institucí.

1 Náklady

Každá lidská činnost má určitý výsledek, někdy pozitivní, někdy negativní. Pokud budeme na firmu či instituci pohlížet jako na hospodářský subjekt, pak výsledkem našeho snažení bude hospodářský výsledek (dále jen HV). Každá právnická osoba musí vést povinně účetnictví, každá fyzická podnikatelská osoba pak může vést účetnictví, avšak drobné a střední firmy (dle počtu zaměstnanců a výše celoročního obratu) pak mohou vést tzv. daňovou evidenci. Účetnictví se pohybuje v kategoriích náklady a výnosy, rozdílem je HV ve formě zisku (pokud jsou výnosy vyšší než náklady), nebo ve formě ztráty (je-li tomu naopak). Je třeba říci, že výnosy i náklady zachycují nejen přítoky a odtoky peněz, ale navíc zejména právo na peníze a povinnost platit. Pojem zisk a stav peněz hospodářského subjektu (HS) se tedy může lišit. Stejně je tomu u ztráty. Povinnost platit znamená závazky HS vůči jinému subjektu, pokud neplatí nebo se opožďuje, může mít dostatek peněz přesto, že je účetně ve ztrátě.

V daňové evidenci jsou zachyceny příjmy a výdaje, avšak pouze příjmy a výdaje související s podnikáním. HS je povinen evidovat pouze ty příjmy a ty výdaje, které jsou zahrnovány do základu daně z příjmů. Rozdíl mezi těmito příjmy a těmito výdaji je určen jako daňový základ, který se dále ještě upravuje (vesměs snižuje) na UDZ (upravený daňový základ), z něhož se odvádí daň z příjmu. Hospodářským výsledkem je pak v tomto případě opět rozdíl, ale rozdíl mezi příjmy a výdaji, což můžeme vyjádřit pojmem „statický cash flow“, tedy prakticky stav peněz na účtech a v pokladnách daného HS.

Je tedy dost podstatný rozdíl mezi výsledkem podnikatelských aktivit HS, které jsou povinny vést účetnictví, a těmi, které vedou daňovou evidenci.

Podívejme se nejprve na některé pojmy z oblasti nákladů, a to, dle zaměření tohoto malého seriálu, na náklady z manažerského hlediska.

2 Posuzování nákladů z manažerského hlediska

Z manažerského hlediska se náklady posuzují především dle:

• rozlišení tzv. relevantních nákladů.

Relevantní náklady jsou náklady, které ovlivňují určité rozhodnutí, protože se v závis­losti na něm změní (například při výběru jedné z variant se v závislosti na vybrané variantě mění); ostatní náklady jsou pro dané rozhodnutí irelevantní (změna variant nemění jejich výši).

Náklady z tohoto úhlu pohledu můžeme totiž dělit na explicitní a implicitní.

Explicitní – jsou náklady, které musí hospodářský subjekt reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů (mzdové náklady, nákup strojů, materiálu atd.). Můžeme je zjistit v účetnictví.

Implicitní – jsou náklady, které hospodářský subjekt reálně neplatí. Jedná se o „ušlý příjem“ z výrobních faktorů, které jsou ve vlastnictví daného hospodářského subjektu. Majitel, respektive uživatel má totiž vždy dvě možnosti – buď může provozovat své výkony se svými výrobními faktory sám, anebo je pronajme jinému ekonomickému subjektu.