Metody a nástroje řídicí činnosti

Úvod

V tomto článku podrobněji analyzujeme jednotlivé základní funkce řízení. Analyzujeme systém firemního plánování a jeho fáze, stručně se zabýváme organizováním, řízením kolektivu, principy rozhodování a jejich úlohou v řídicí činnosti firmy, rozebíráme funkce, způsoby a možnosti kontroly. Článek má následující strukturu:

1. Plánování

2. Organizování

3. Řízení kolektivu

4. Rozhodování

5. Kontrola

Obecné poznatky z managementu mají své další prohloubení ve specifických částech teorie a praxe managementu jako je risk management, krizový management, time management apod.

Nástroje řídicí činnosti jsou nástroje, které běžně používáme ve svém soukromém životě. Používá je každý člověk při řízení mnohdy svého denního konání. Není to nic nového. Je pouze zapotřebí si uvědomit, že stejně tak, avšak v daleko větším rozsahu, se musí chovat řídící pracovník, který ovšem neřídí pouze sebe, ale v závislosti na svém postavení spousty jiných lidí.

1 Plánování

Plánování je činnost, kdy řídící pracovník formuluje cíle a cesty k dosažení těchto cílů.

Snaží se přitom:

1. nalézt možné, reálné a nezbytné cíle,
2. vymezit prostředky potřebné k jejich dosažení,
3. stanovit podmínky k jejich využití,
4. nalézt nejvýhodnější cesty k dosažení plánovaných cílů.

Plánování je základní funkcí řízení, na její úrovni závisí funkce ostatní.

Cíle vyjadřují žádoucí stav, ke kterému by měly směřovat všechny činnosti organizace. Cíle jsou formulovány v různé míře obecnosti, v čase a podle hierarchické struktury podniku. Tyto cíle pak můžeme dále rozdělit na následující:

• obecné, které jsou typické a shodné pro většinu podniků v tržní ekonomice,
• specifické, které víceméně jinými způsoby, metodami v různém čase a v jiných hierarchických uskupeních konkretizují základní obecné cíle.

Značný podíl pozornosti řídících pracovníků firmy je věnován také souladu obecných cílů firmy se zájmy a cíli skupinovými. V dnešní stratifikaci firmy existují v podstatě tři hlavní skupiny lidí, kteří jsou kromě obecných cílů organizace spjati i určitými skupinovými zájmy. Jsou to:

• vlastníci (společníci, akcionáři),
• manažeři (řídící pracovníci všech stupňů),
• zaměstnanci (zastoupeni odbory).

I když všichni mohou mít základní cíle totožné (globálním cílem je prosperita firmy), skupinové zájmy mohou být různé. Někdy se tyto dílčí skupinové cíle mohou střetávat, mohou být i diametrálně odlišné, v určitých případech i konfliktní. Zaměstnanci, resp. odbory většinou vyžadují stále rostoucí mzdy. Mzdy z hlediska manažerů (a rovněž i vlastníků) představují náklady, které z pohledu těchto skupin je třeba spíše snižovat. Majitelé mohou mít zájem na okamžitém zisku (zájem výplaty dividend), zatímco koncepčně uvažující manažeři mohou mít v zájmu dlouhodobější cíle (např. potřeby nových investic), preferenci nevyplácet, pokud možno, dividendy žádné, a to po několik po sobě následujících období. Naopak vlastníci mohou mít cíle např. fúze, spojení, účasti na podnikání s jinou firmou, prodejem akcií, zvyšováním základního jmění apod. Skupina manažerů může mít z osobních důvodů zcela odlišné zájmy. Manažeři mohou samozřejmě preferovat i určitou výši svých odměn (tantiém), což nemusí být přijatelné jak pro odbory, tak i pro vlastníky.

Tyto skupinové, dílčí až individuální cíle musí však být podřízeny cílům hlavním, a tím je udržení firmy v tržní ekonomice, její prosperita a rozvoj, neboť pouze takto jsou dlouhodobě zajištěny i skupinové a dílčí zájmy všech skupin.

Základem plánovaného procesu je stanovení soustavy cílů podniku, jejich vzájemné uspořádání a sladění. Tuto hierarchickou strukturu cílů můžeme stanovit například takto:

• cíle obecné (základní, globální, firemní),
• cíle strategické,
• cíle oblastí,
• cíle organizačních článků,
• cíle funkčních míst,
• cíle individuální.

K dosažení těchto cílů slouží plánovací procesy, jejichž výsledkem je soustava plánů.

Z hlediska praktické náplně, funkce a z hlediska času se rozlišují v manažerské praxi i v odborné literatuře tři základní pojmy spjaté s plánovací činností:

• prognózy,
• vize,
• plány.

Prognózy jsou dlouhodobé výhledy uvozené určitými podmínkami, které, pokud budou splněny, ovlivní v delším časovém horizontu budoucí stav.

Pod pojmem vize jsou v odborné literatuře, v marketingu i v jiných vědách označovány ideje, nápady, myšlenky, představy, které jsou realizovatelné rovněž v delším časovém horizontu, obvykle se uvádí 3–5 let. Nejedná se však o konkrétní technické řešení, ale spíše o myšlenkové proudy, někdy o neobvyklá řešení, specifické nápady, které jsou později dopracovány v konkrétnějších plánech.

Plány jsou považovány za nástroje řízení. V této kategorii rozeznáváme zase několik možných hledisek třídění soustavy plánů, a to jak podle času, funkce, použití a propracovanosti. Hierarchická soustava plánů v podstatě odpovídá jednotlivým stupňům cílů zájmových skupin i celé firmy. Rozeznáváme určité druhy plánů.

Druhy plánů

1. Z hlediska funkce dělíme plány na:

• strategické,
• taktické,
• operativní.

Strategické plány formulují hlavní cíle podniku, určují směry podnikání, trhy, na které se podnik zaměří, jaké investice a kterým směrem podnik uskuteční v budoucnosti, o jaké technologie bude usilovat, tendenci ve vývoji pracovních sil, určují základní orientaci výrobkovou, surovinovou, odbytovou.

Taktické plány vycházejí ze strategických plánů ...