Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba

Obsah:

• Úvodem
• Definice pojmů
• Pracovní doba
• Rozvržení pracovní doby
• Rovnoměrné rozvržení pracovní doby
• Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby
• Vyrovnávací období u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby
• Pracovní režimy
• Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a harmonogram směn
• Pružná pracovní doba
• Zavedení pružné pracovní doby
• Konto pracovní doby

Úvodem        

Právní úprava pracovní doby je v druhém zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoníku práce“) obsažena v části čtvrté, tj. v § 78 až 100 ZP. Je třeba podotknout, že tato právní úprava bezprostředně navazuje na právní úpravu obsaženou ještě ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Právní úprava pracovní doby totiž prošla již ve starém zákoníku práce podstatnou změnou v souvislosti s harmonizací našeho práva s právem zemí Evropských společenství, neboť tzv. první euronovela v roce 2000 transponovala do našeho pracovního práva směrnici ES č. 93/104/ES, o určitých aspektech stanovení pracovní doby, která je dá se říci základním předpisem evropského práva o pracovní době a dále i Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 1, která upravuje omezení pracovní doby v průmyslu. Směrnice ES č. 93/104/ES byla v průběhu let několikrát novelizována a posléze byla v roce 2003 vydána jako směrnice 2003/88/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, která je také základem naší současné právní úpravy.

Pro úplnost musíme předem zdůraznit, že tato „harmonizovaná úprava pracovní doby“ obsažená v zákoníku práce platí pro všechny zaměstnance s výjimkou zaměstnanců v dopravě a členů jednotek hasičského záchranného sboru podniku. Zaměstnancům dopravy, kterými jsou členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu, zaměstnanci údržby pozemních komunikací, zaměstnanci drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce, zaměstnanci městské hromadné dopravy, zaměstnanci zajišťující provozování letiště, členové posádky plavidla a zaměstnanci obsluhující plavidlo v přístavu upravila vláda postup a další povinnosti zaměstnavatele při úpravě pracovní doby a doby odpočinku nařízením vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Toto nařízení vlády nabylo účinnosti spolu se zákoníkem práce také ke dni 1. 1. 2007.

Členům jednotky hasičského záchranného sboru podniku, který je složen ze zaměstnanců zaměstnavatele, kteří vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání, jejichž pracovní povinnosti zahrnují přímé plnění úkolů této jednotky, upravila vláda odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku nařízením vlády č. 182/2007 Sb., o odchylné úpravě pracovní doby a doby odpočinku členů jednotky hasičského záchranného sboru podniku, které nabylo účinnosti 17. 7. 2007.

Úvodem je však ještě třeba zdůraznit, obě citované evropské směrnice o pracovní době se hned v preambuli odvolávají na směrnici Rady č. 83/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění směrnice Rady č. 91/383/EEC (tzv. rámcovou směrnici o BOZP), neboť evropské právo vidí ve zkracování pracovní doby a prodlužování délky odpočinku zaměstnance včetně prodlužování délky dovolené na zotavenou základní preventivní opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která výrazným způsobem ovlivňují prevenci rizik jako takovou a předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání.

Z toho důvodu také země Evropských společenství vidí ve zkracování pracovní doby a prodlužování délky odpočinku zaměstnanců všemi možnými způsoby základní možnost, jak snížit počet pracovních úrazů. Ze všech těchto důvodů přistupují jednotlivé země Evropských společenství k problematice pracovní doby různým způsobem. Některé se snaží o zvýšení počtu různých svátků a státních svátků, jiné zase formou celostátního zavádění kratší týdenní pracovní doby.

Nakonec je třeba ještě úvodem zdůraznit, že zákoník práce je veden záměrem liberalizovat pracovněprávní vztahy a vymezit jejich vztah k platnému občanskému zákoníku, tak aby při zachování specifik pracovněprávní úpravy byl zvýrazněn soukromoprávní charakter úpravy podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Princip liberální právní úpravy je vyjádřen v § 2 odst. 1 ZP. Podle něj platí, že práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upraveny odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení od ustanovení uvedených v § 363 ZP, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, není možné, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Dá se tedy úvodem konstatovat, že právní úprava pracovní doby je poměrně liberální.

Definice pojmů

Již v souvislosti s transposicí směrnice Rady 93/104/ES do starého zákoníku práce vyvstala potřeba legislativně zakotvit i definice pojmů jako je pracovní doba, doba odpočinku, směna, dvousměnný pracovní režim, třísměnný pracovní režim, nepřetržitý pracovní režim, pracovní pohotovost a práce přesčas. V druhém zákoníku práce k nim byly ještě přiřazeny z důvodu zpřesnění textu zákona definice pojmů týden, noční práce a zaměstnanec pracující v noci.

Definice pojmu pracovní doba je vymezena shodně s definicí tohoto pojmu ve směrnici. Je pozitivní, neboť platí, že pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Když si uvědomíme, že v § 34b odst. 1 ZP má zaměstnanec v pracovním poměru zajištěno právo na přidělování práce tak tato definice naproti tomu ukládá zaměstnanci povinnost vykonávat práci pro zaměstnavatele v určité době. Znamená to tedy v praxi, že pracovní dobou je i práce přesčas, neboť výkon práce přesčas (ať v rámci limitu 150 hodin ročně nebo v rámci limitu dohodnutého se zaměstnancem) vždy nařizuje podle své potřeby zaměstnavatel. Proto i např. odmítnutí výkonu práce přesčas by bylo porušením povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru, neboť práce přesčas je pracovní dobou. Nakonec pracovní dobou jsou i bezpečnostní přestávky, neboť podle výslovného znění § 89 ZP se bezpečnostní přestávky započítávají do pracovní doby. Jako pracovní doba se tedy posuzuje jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti na základě pokynu zaměstnavatele, s výjimkou doby poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech.

V praxi je velice důležité důsledně rozlišovat pojem „pracovní doba“ a „stanovená pracovní doba“. Pod pojmem „pracovní doba“ se rozumí veškerá doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci včetně doby, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Naproti tomu „stanovená pracovní doba“ je délka pracovní doby stanovená zákonem, tedy § 79 a § 79a ZP.

Naproti pozitivní definici pojmu pracovní doba je pojem doba odpočinku vymezen negativně. Dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Vzhledem k tomu, že již od roku 2000 se poskytnuté přestávky na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby, je třeba dovodit, že doba přestávky na jídlo a oddech je dobou odpočinku zaměstnance, byť např. setrvává v této době na pracovišti. Tato právní úprava vede ve svých důsledcích k tomu, že zaměstnanec v této době může zaměstnavateli způsobit škodu (např. něco rozbít), ale neporuší povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Významná je nakonec i definice pojmu směna, protože jde o pojem běžně užívaný nejen v pracovním právu, ale především v personalistice. Směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.

S pomocí definice pojmu směna jsou pak definovány i pojmy dvousměnný pracovní režim, třísměnný pracovní režim, nepřetržitý pracovní režim. Tyto definice jsou důležité při stanovení týdenní pracovní doby.

Zcela novou definicí je definice pojmu nepřetržitý provoz, což je provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu. Tohoto pojmu totiž používá definice pojmu nepřetržitý pracovní režim.

Podle definice pojmu pracovní pohotovost platí, že pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Tuto definici evropské právo nezná, neboť směrnice 2003/88/ES rozlišuje pouze pracovní dobu a dobu odpočinku. Čekání na práci, kterým v podstatě pracovní pohotovost ve své podstatě je, evropské právo nepřipouští. Je třeba si uvědomit, že starý zákoník práce znal pracovní pohotovost na pracovišti a pracovní pohotovost na jiném dohodnutém místě.

Pojmy rovnoměrně a nerovnoměrně rozvržená pracovní doba probereme dále.

Pro praxi je důležitá definice pojmu práce přesčas. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu a těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. To v praxi znamená, že zaměstnanci, který má v pracovní smlouvě sjednánu kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu, nelze práci přesčas nařídit a v podstatě mu nelze nařídit další práci nad v pracovní smlouvě dohodnutý rozsah kratší pracovní doby. Veškerá práce tohoto zaměstnance nad rozsah dohodnutý v pracovní smlouvě se může uskutečňovat výhradně na základě dohody zaměstnavatele se zaměstnancem.

Definice pojmu týden, což je sedm po sobě jdoucích dnů, je důležitá nejen pro dovolenou, ale i pro výklad pracovní doby.

Nakonec se definují pojmy noční práce a zaměstnanec pracující v noci. Noční práce je práce konaná v noční době, s tím že noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou. Zaměstnanec pracující v noci je zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Je třeba připomenout i zásadu, že překrývání směn ve dvousměnném, třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu je možné maximálně po dobu jedné hodiny.

Pracovní doba

Právní úprava délky týdenní pracovní doby plně odpovídá směrnici 2003/88/ES, která připouští jako maximální nepřekročitelnou hranici stanovené týdenní pracovní doby včetně práce přesčas 48 hodin. Již v roce 2000 byla týdenní pracovní doba pro jednotlivé režimy práce zkrácena o 2,5 hodiny týdně s tím, že se jedná o tzv. čistou pracovní dobu a že přestávky na jídlo a oddech, které předtím byly součástí pracovní doby, se dnes do pracovní doby nezapočítávají.

Dnes je úprava délky stanovené týdenní pracovní doby zakotvena v § 79 a § 79a ZP. Podle § 79 odst. 1 ZP platí, že délka stanovené týdenní pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. To je maximální limit délky tzv. čisté pracovní doby. Tento limit je stanoven s ohledem na právo zaměstnavatele nařídit zaměstnanci maximálně 8 hodin práce přesčas týdně. Součet maximální stanovené délky pracovní doby a práce přesčas nemůže překročit limit daný směrnicí – průměrná délka pracovní doby pro každý týden, tedy každé období sedmi po sobě jdoucích dnů nesmí překročit 48 hodin.

Zákoník práce pak stanovenou týdenní pracovní doba upravuje následujícím způsobem:

• u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu činí nejvýše 37,5 hodiny týdně,
• u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem ...