O daňových ztrátách aktuálně

Pokud poplatníkovi daně z příjmů vzniknou vyšší náklady (výdaje) než výnosy (příjmy), vznikne mu ztráta. Důležitou roli hrají také položky snižující a položky zvyšující základ daně, které rozdíl mezi výnosy (příjmy) a náklady (výdaji) korigují. V následujícím textu se zaměříme na změny související s daňovými ztrátami, které přinesl zákon č. 299/2020 Sb., kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále též zákon č. 299/2020 Sb.). Zmíníme se také o rozsudku NSS 8 Afs 58/2019-48, který se vyjádřil ke lhůtě pro stanovení daně při existenci daňových ztrát. Zmíněné změny platí pro poplatníky daně z příjmů, kteří jsou poplatníky daně z příjmů právnických osob i pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob.

I. Rozsudek NSS 8 Afs 58/2019-48, počítání lhůt v případě opakovaných ztrát (tzv. řetězení ztrát)

Pokud poplatníkovi daně z příjmů vznikne za konkrétní období daňová ztráta, prodlužuje se současně v souladu s ustanovením §  38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), lhůta pro stanovení daně. V případech, kdy poplatník daně z příjmů vykázal opakovaně daňovou ztrátu, prodlužovala se současně i lhůta pro stanovení daně, a tím také doba, po kterou mohl správce daně konkrétní zdaňovací období kontrolovat. Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném přelomovém rozsudku odmítl doposud aplikovaný výklad zákonné úpravy umožňující řetězení daňových ztrát.

Pro názornost si připomeneme právní úpravu, která byla do zmíněného rozsudku vykládána tím způsobem, že umožňovala řetězení daňových ztrát ve vazbě na lhůtu pro stanovení daně:

• Obecná právní úprava počítání lhůt pro stanovení daně je upravena zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „DŘ“). Ustanovení §  148 DŘ stanoví, že lhůta, v níž lze stanovit daň, činí 3 roky a počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového přiznání. Zmiňovaný § 148 DŘ obsahuje několik ustanovení, při jejichž splnění lhůta pro stanovení daně neběží, prodlužuje se, případně běží znovu (např. zahájení daňové kontroly, podání dodatečného daňového přiznání, odeslání žádosti o mezinárodní výměnu informací apod.).
• Ve vazbě na popisovanou problematiku bylo nutné aplikovat speciální právní úpravu stanovenou ZDP, která má vliv na běh lhůt pro stanovení daně. V ust. § 38r bylo mimo jiné uvedeno: „… Bylo-li možné uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která bylo možné tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které bylo možné daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.…“

Při aplikaci citovaného ustanovení postupoval správce daně tím způsobem, že posouval lhůtu pro stanovení daně za všechna navazující období, za která byla vyměřena ztráta, a po nich následující období, kdy bylo možné ztráty uplatnit, až na lhůtu pro stanovení daně vždy za poslední rok tohoto řetězce. V některých případech tak byla lhůta pro stanovení daně posunuta až na desítky let po skončení prvního roku, za který byla ztráta vyměřena.