Obecné cíle auditora a provádění auditu v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy (ISA)

1. Úvod do problematiky

Auditem je v dnešní době moderní označovat téměř jakoukoli kontrolu, a tak se pojmem audit značně plýtvá. V praxi se lze setkat s tím, že široká veřejnost, ale mnohdy i samotný objednatel auditorských služeb netuší, co audit znamená a co by mělo být jeho výstupem.

Cílem tohoto článku je nastínit elementární požadavky na audit, neboť právě předpoklad jejich naplnění umožňuje takový audit vůbec provést.

Předchozí články se věnovaly mimo jiné i podmínkám, za kterých lze zakázku považovat za ověřovací zakázku a co je obecně nutné naplnit, aby se jí stala. Tento článek bych věnoval konkrétním podmínkám týkajícím se ověření účetní závěrky, a to jak v režimu povinného auditu, tak ověření účetní závěrky, které není vyžadováno právními předpisy. Mezinárodní auditorské standardy (ISA) jsou aplikovatelné i na ověření účetní závěrky, které není požadováno právními předpisy. Z tohoto důvodu jsou obecné požadavky aplikovatelné na většinu ověřovacích zakázek, které jsou ověřením účetní závěrky, nikoli pouze na povinný audit.

Auditor je vždy seznámen s těmito postupy, neboť je v souladu s § 18 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“), při jakékoli auditorské činnosti vždy povinen postupovat v souladu s auditorskými standardy upravenými právem Evropské unie a s auditorskými standardy vydanými Komorou auditorů České republiky. Výjimku tvoří zvláštní povaha ověření jiných ekonomických informací. Pokud ta neumožňuje takto postupovat, přihlédne auditor při ověření jiných ekonomických informací k těmto auditorským standardům a přiměřeně je použije, což však nebude případ ověření účetní závěrky, resp. povinného auditu.

Pro účetní jednotku by pochopení těchto elementárních principů mohlo či mělo být klíčem k tomu, aby porozuměla, proč si auditora najímá a co u ní bude auditor vykonávat. Co je výstupem z povinného auditu a jak jej interpretovat, to je na zcela jiný samostatný článek.

V tomto článku se pokusím nastínit elementární východiska tak, aby účetní jednotka byla v této věci s nadsázkou auditorovi minimálně rovnocenným partnerem. Proč si najmout auditora, pochopit průběh auditu a co od auditora očekávat je vlastně to, co determinuje smysl a význam auditu.

V logickém řazení představují cíle ověřovacích zakázek zcela klíčovou roli, a to i pro účetní jednotku. Ve spoustě případů se setkáváme s tím názorem, že audit je činností, která tak nějak pouze vyplývá z právních předpisů a jejím cílem je pouze naplnit literu zákona. Nicméně to je zcela zkreslený názor. Jsem si vědom skutečnosti, že vnímání přítomnosti auditora „v účetní jednotce“ může vyvolávat obavy, může rovněž administrativně zatížit účetní jednotku, nicméně potenciál správně provedeného auditu je velmi velký.

2.  Význam auditu

Jakmile se řekne ověření účetní závěrky, hned minimálně vyplynou tyto otázky: je důležité, má smysl, co z něj účetní jednotka může získat? Význam auditu, toť po celá léta ožehavá otázka. Tuto část článku bych věnoval obecným úvahám o významu a smyslu auditu a nechám na čtenáři hodnocení, nakolik jsou obecná tvrzení ve vztahu k významu auditu v (ne)souladu s pojetím cílů auditu stanovených Mezinárodními auditorskými standardy (ISA).

Začal bych tím, co přijde mnohým na mysl, kdykoli, když se začne hovořit o auditu: „aha, zase další administrativní zátěž“. Podle mého jde však o činnost, ze které může mít za svoje vlastní finanční prostředky užitek primárně účetní jednotka, přičemž je nezbytné si okamžitě položit otázku, kdo konkrétně? Odpověď je zcela triviální, přece ten, kdo ji založil, komu má přinést užitek její činnost a komu má poskytovat prospěch, a tím nemusí být jen její „skutečný“ majitel.

Pod termínem „audit“ si je možné představit vícero definicí či charakteristik, nicméně všechny se navzájem propojují a sledují jediný cíl, zjednodušeně jde o proces získání nezávislého názoru na věrohodnost účetních výkazů, resp. účetní závěrky.

Audit lze vnímat jakožto přezkoumání a zhodnocení dokumentů, zejména účetních záznamů, nezávislou osobou. Účelem je zjistit, zda tyto doklady podávají platné a spolehlivé informace o daných skutečnostech a obvykle také posoudit kvalitu vnitřních kontrolních mechanismů účetní jednotky. Další obecnou charakteristikou auditu je vzhledem k jeho rozsahu skutečnost, že audit se obvykle zabývá „jen“ vzorky a jeho výsledek tedy neznamená naprostou jistotu, nýbrž jen určitou pravděpodobnost výsledného hodnocení, který lze vztáhnout na celek.

V celkovém kontextu tvorby účetního výkaznictví audit obvykle představuje zásadní článek v jeho řetězci.

Audit lze charakterizovat rovněž jako systematický, nezávislý a zdokumentovaný proces pro získávání důkazních prostředků a pro jeho objektivní hodnocení s cílem stanovit rozsah, v němž jsou splněna předem daná kritéria.

V zákonném pojetí se auditem rozumí ověření účetní závěrky, zda podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s právními předpisy a příslušným rámcem účetního výkaznictví, na jehož základě je účetní závěrka sestavena, pokud takové ověření vyžaduje jiný právní předpis nebo přímo použitelný předpis Evropské unie. Rámec pro sestavení účetní závěrky vymezuje ustanovení § 7 (resp. § 23a a § 23b) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů.

Charakter auditu umožňuje účetní jednotce vhodně nastavenou průběžnou komunikací s auditorem maximalizovat svůj prospěch tím, že zohlední výstupy a hodnocení auditora v účetnictví, ale i posílí svůj vnitřní kontrolní systém. Vzhledem ke složitosti a komplexnosti postupů auditora při auditorské činnosti není totiž smyslem auditu pouze poukazovat na chyby, ale komunikovat s účetní jednotkou veškerá svá zjištění, přičemž svá zjištění je nezbytné si umět obhájit.

Shrnout veškeré aspekty auditorských postupů do jednoho článku by bylo obtížné a nenaplnilo by to očekávání čtenářů, proto se se tento článek věnuje vybraným aspektům postupů auditora při povinných auditech.

3. Mezinárodní auditorský standard ISA 200 – Obecné cíle auditora a provádění auditu v souladu s mezinárodními auditorskými standardy

Obecné cíle standardu

Tento standard, v pořadí první v sadě ...