Úvodem
Dne 1. ledna 2021 nabyla účinnosti část novely zákoníku práce provedená zákonem č. 285/2020 Sb., která přinesla novou úpravu dovolené. Cílem nové právní úpravy dovolené byla eliminace existujících disproporcí mezi srovnatelnými zaměstnanci v oblasti vzniku práva na dovolenou a při jejím čerpání vznikajících především v důsledku zařazení zaměstnanců v rozdílných pracovních režimech z hlediska rozvržení jejich týdenní pracovní doby a ze skutečnosti, že prakticky ve všech případech je právo na dovolenou v příslušném kalendářním roce nutno přepočítávat na „pracovní dny dovolené“ bez ohledu na délku směn připadajících zaměstnanci na tyto dny v době dovolené.
To platí i pro splnění podmínky odpracování 60 dnů v kalendářním roce rozhodné pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok (její poměrnou část). Nelze se pak divit, že někteří zaměstnavatelé, ačkoli v rozporu s tehdy platnou právní úpravou, měli tendence přepočítávat den dovolené na průměrnou délku směny zaměstnance (např. dovolenou čerpanou při 12hodinové směně přepočítat na 1,5 dne dovolené).
Velmi výrazný a rozdílný dopad na délku dovolené zaměstnance v příslušném kalendářním roce způsobovala též rozdílná úprava dovolené do doby před splněním podmínky odpracování 60 dnů (čekací doby) a po jejím splnění, kdy se délka dovolené „skokově“ prodlouží. Stará právní úprava dovolené byla navíc poměrně komplikovaná i z toho hlediska, že vedle sebe rozlišovala více typů dovolené s rozdílným režimem konkrétních podmínek ovlivňujících jejich délku (vedle dovolené za kalendářní rok též dovolená za odpracované dny a samostatně dodatková dovolená), dále zákon stanovil krácení dovolené, složitě měl upraveno pravidlo pro přepočítávání dovolené v důsledku změny rozvržení týdenní pracovní doby a další.
Nová právní úprava nabízí proto zcela rovné podmínky při stanovení práva na dovolenou každého zaměstnance s ohledem na odpracovanou dobu s využitím srovnatelné jednotky času, kterou je hodina (nikoli den). To lze považovat i za zjednodušení dosavadní poměrně komplikované právní úpravy dovolené, neboť umožňuje zrušení některých tradičních institutů dovolené (jako např. dovolenou za odpracované dny, krácení dovolené); při stanovení dovolené nebude třeba rozlišovat mezi zaměstnanci z hlediska jejich zařazení v rovnoměrném nebo nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, jestliže délku dovolené určuje nikoli v pracovních dnech dovolené bez ohledu na délku směny na takový den zaměstnanci připadající, nýbrž ji důsledně odvozuje od odpracované týdenní pracovní doby zaměstnancem.
Ukažme si proto několik praktických příkladů výpočtu.
Příklad č. 1:
Dovolená v roce 2019 a 2020
Potřebovala bych pomoci s výpočtem dovolené při ukončení pracovního poměru. Jedná se mi o výpočet za roky 2019 a 2020.
Paní nastoupila 1. 2. 2019, 6.–13. 2. 2019 ošetřování člena rodiny, 24.–29. 4. 2019 ošetřování člena rodiny, 13. 5.–27. 11. 2019 nemoc, 28. 11. 2019–10. 6. 2020 mateřská dovolená, od 11. 6. 2020 rodičovská dovolená a 30. 11. 2022 ukončení pracovního poměru.
Za celou dobu pracovního poměru nebyla vyčerpána žádná dovolená, nárok je 20 dní/rok, týdenní pracovní doba je 40 hod.
V tomto případě musíme vycházet z právní úpravy zákoníku práce platné do 31. prosince 2020. Tato úprava znala tzv. krácení dovolené, a to v daném případě uplatníme.
Odpověď:
Takže dovolená za rok 2019:
- Dotyčná paní splňuje podmínku vzniku nároku na dovolenou – odpracovala 60 dnů (§ 212 ZP tehdy platného ZP) – ošetřování člena rodiny (v únoru a dubnu) i doba mateřské dovolené (od 28. 11. do 31. 12. 2019) se podle tehdy platného § 216 odst. 2 ZP považuje za výkon práce.
- Takže únor má 20 dnů, březen má 21 dnů, duben má 22 dnů, v květnu odpracovala 10 dnů, mateřská dovolená se podle § 216 odst. 2 ZP považuje za výkon práce, takže od 28. 11. do 31. 12 odpracovala 23 dnů, celkem 96 dnů výkonu práce v roce 2019.
- Protože pracovní poměr netrval celý rok, ale jen 11 měsíců, vznikne jí nárok na 11 dvanáctin dovolené (11/12 při 4týdenním nároku na dovolenou je 18,5 dne), z toho vyplývá, že dovolená se bude krátit jen o dobu nemoci od 13. 5. do 27. 11. 2019.
- Zameškané dny – květen 15 dnů, červen 20 dnů, červenec 22 dnů, srpen 22 dnů, září 21 dnů, říjen 22 dnů a listopad 18 dnů – což je 140 dnů, a to znamená podle § 223 tehdy platného ZP krácení dovolené o 2/12 z jejího nároku – podle pravidla za prvních 100 dnů o 1/12 a za dalších 21 dnů také o 1/12 – 2/12 z nároku 4 týdny dovolené je 3,5 dne.
Závěr – za rok 2019 má dotyčná nárok na 15 dnů dovolené.
Dovolená za rok 2020:
- Doba od 1. 1. do 10. 6. 2020 se podle § 216 odst. 2 tehdy platného ZP považuje za výkon práce – je to celkem 116 dnů – to znamená, že dotyčné vzniká nárok na dovolenou v rozsahu 4 týdnů.
- Za dobu RD se však dovolená krátí – doba od 11. června představuje 13 dnů, červenec má 22 dnů, srpen 21 dnů, září 21 dnů, říjen 21 dnů, listopad 20 dnů a prosinec 21 dnů – celkem o 139 zameškaných dnů, a to vychází – krácení o 2/12 nároku (znamená podle § 223 tehdy platného ZP krácení dovolené o 2/12 z jejího nároku – podle pravidla za prvních 100 dnů o 1/12 a za dalších 21 dnů také o 1/12), tedy ...
Související předpisy SZČR
- 262/2006 Sb. Zákoník práce
- 285/2020 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
Souhlas s využíváním cookies
Vlastní nastavení cookies