Pracovní neschopnost z pohledu zaměstnance

Úvodem

V minulém článku nazvaném „Pracovní neschopnost u pohledu zaměstnavatele“ jsme si vysvětlili, že podle § 191 ZP zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštního právního předpisu (takovým předpisem je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění) a po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu (takovým předpisem je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).

Dočasnou pracovní neschopností se podle § 55 ZoNP rozumí stav, který pro poruchu zdraví (nebo jiné důvody uvedené v zákoně o nemocenském pojištění) neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost. Dočasnou pracovní neschopností pojištěnce, který vykonává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně. O vzniku dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař podle § 57 ZoNP.

Karanténou se podle § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy se toto onemocnění mohlo šířit. Zákoník práce pak k vymezení karantény v § 347 odst. 4 dodává, že pro účely zákoníku práce se karanténou rozumějí též izolace (podle § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb.) a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku (podle § 69 odst. 1 písm. b) a i) zákona č. 258/2000 Sb.), brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení zaměstnanci ve výkonu práce.

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve výši stanovené zákoníkem práce, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění, tedy podle zákona č. 187/2006 Sb. V případě těchto překážek v práci je tedy náhrada mzdy a platu (na rozdíl od náhrady mzdy a platu u jiných překážek v práci) podmíněna splněním podmínek (ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti či karantény) stanovených předpisy o nemocenském pojištění pro vznik nároku na nemocenské. Pokud jde o podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění, ty jsou upraveny v § 6 ZoNP. Náhrada mzdy nebo platu bude náležet zaměstnanci ve shora uvedeném období v rámci prvních 14 kalendářních dnů jen za dny, které jsou jeho dny pracovními (na rozdíl od nemocenského), tzn. za dny, na které mu byly nařízeny směny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy podle § 115 odst. 3 ZP nebo se mu plat (mzda) nekrátí (§ 135 odst. 1 ZP), pokud v těchto jednotlivých dnech trvá jeho pracovní poměr a zaměstnanec splňuje podmínku nároku na výplatu nemocenského podle předpisů nemocenského pojištění (§ 16 a § 28 ZoNP).

Následně jsme si minule podrobně probrali právní úpravu náhradu mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – tedy veškeré povinnosti, která má zaměstnavatel v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností zaměstnance. Dnes se podíváme na podmínky výpočtu nemocenského z pohledu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění

Obecně platí, že pro účast na nemocenském pojištění jsou stanoveny dvě podmínky, a to

a) výkon zaměstnání

• na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo
• v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a

b) sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění.

Ze zásady výkonu zaměstnání na území ČR jsou výjimky, které vyplývají jednak z předpisů nadřazených českému právu (z mezinárodních smluv a koordinačních nařízení EU) a jednak z podmínek uvedených v § 6 odst. 1 ZoNP. Zaměstnanec, i když pracuje na území ČR, není v ČR účasten nemocenského pojištění, jestliže podle koordinačních nařízení EU je pojištěn v jiném státě EU (zpravidla ve státě, v němž má bydliště), nebo pokud neuběhla doba vyslání uvedená ve smlouvě o sociálním zabezpečení, nebo nesplňuje-li další podmínky účasti.

V případě započitatelného příjmu je třeba také vycházet z konkrétních okolností případů, zda je nebo není naplněna částka 4 500 Kč měsíčně.

U pracovních poměrů většinou částka započitatelného příjmu nečiní problémy. Problémy mohou vznikat u dohod o pracovní činnosti, které jsou sjednány „podle potřeby“ a kde není předem sjednáno, že zaměstnanec v měsíci odpracuje minimálně 30 hodin s hodinovou mzdou 150 Kč. Tam se pak musí v jednom konkrétním měsíci zjišťovat splnění této podmínky.

Nakonec mohou být účastni nemocenského pojištění i zahraniční zaměstnanci, pokud se přihlásili. Zahraniční zaměstnanec může být účasten nemocenského pojištění pouze, pokud je účasten i dobrovolného důchodového pojištění.

V praxi musí ­zaměstnavatel u zaměstnance ­rozlišovat, je-li povinně důchodově pojištěn ve státě, v němž sídlí jeho zaměstnavatel. Nepředloží-li zaměstnanec zaměstnavateli doklad o trvání povinného důchodového pojištění v sídle jeho zahraničního zaměstnavatele, je pojištěn v ČR od vstupu do zaměstnání. Zaměstnanec plní vůči ÚSSZ povinnosti jako jeho zaměstnavatel.

Zaměstnání malého rozsahu

Právní úprava tzv. „zaměstnání malého rozsahu“ prošla v posledních letech značnými změnami. Zaměstnání je v letošním roce zaměstnáním malého rozsahu nebo se jím stane, jestliže nebyl sjednán započitatelný příjem za kalendářní měsíc ve výši aspoň 4 500 Kč. Zaměstnání malého rozsahu založí účast na nemocenském pojištění jen v tom kalendářním měsíci, do něhož byl zúčtován započitatelný příjem ve výši aspoň 4 500 Kč. Tato částka se nesnižuje z žádného ...