Pravidelná valorizace rent v roce 2025

Úvodem

Je pravidlem koncem roku, že MPSV předkládá do připomínkového řízení návrh tzv. valorizačního nařízení vlády o úpravě náhrady. Jedná se o nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů.  Nejinak tomu je samozřejmě i letos.

Nařízení vlády, kterým se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vydávala již za platnosti starého zákoníku práce, první bylo vydáno v roce 1976. V roce 1996 bylo zavedeno pravidlo – společně prováděná pravidelná valorizace náhrady škody na zdraví v oblasti pracovněprávní a v oblasti občanskoprávní. Proto nařízení vlády v letech 1996 až 2013 vydávalo MPSV společně s Ministerstvem spravedlnosti.

V roce 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ten zrušil pravidelnou valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu nyní MPSV již připravuje do připomínkového řízení pouze nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady). Ministerstvo obrany si připravuje obdobné nařízení vlády pro úpravu platů vojáků postižených služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

Pro rok 2025 již Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo nařízení vlády, které bylo 28. listopadu 2024 publikováno ve Sbírce zákonů. Jedná se o nařízení vlády č. 349/2024 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady).

Náhrada za ztrátu na výdělku

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyjadřuje skutečnost, že pracovní neschopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání) dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity je majetkovou újmou, která – jak vyplývá z § 271b ZP – se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody na straně jedné a výdělkem zaměstnance po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu na straně druhé.

Nepřihlíží se přitom ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle zákona o důchodovém pojištění ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho schopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu (nemoci z povolání) stejný výdělek jako před poškozením.

Jednotlivé složky, které vymezují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy jsou:

• průměrný výdělek dosahovaný před vznikem škody,
• výdělek dosahovaný po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání,
• invalidní důchod pobíraný z téhož důvodu.

Průměrný výdělek

Výpočet průměrného výdělku je především otázkou právní. Názorům vycházejícím z toho, že stanovení průměrného výdělku náleží znalci, nelze přisvědčit, neboť opomíjejí, že i zde se jedná o zjištění skutkových okolností zpravidla ze mzdových podkladů (popřípadě s přihlédnutím k vysvětlení podaném zaměstnancem mzdové účtárny) a o jejich posouzení na základě příslušného právního předpisu (v převážné většině případů na základě § 351 až § 362 ZP).

Z tohoto hlediska jde především o zjištění výdělku „před vznikem škody“., tedy nikoli výdělku před vznikem pracovního úrazu nebo před zjištěním nemoci z povolání. Tato okolnost nabývá na významu zvlášť tehdy, jestliže pracovní úraz nebo nemoc z povolání neměly bezprostředních následků, kdy zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti vykonával původní práci, a ke ztrátě na výdělku došlo až následně s časovým odstupem. Poměrně časté jsou i případy, požaduje-li zaměstnanec náhradu škody na výdělku proto, že nebyl přijat do nového pracovního poměru pro následky pracovního úrazu (nemoci z povolání). I v tomto případě nelze vycházet z průměrného výdělku dosahovaného u bývalého zaměstnavatele, který za škodu vzniklou pracovním úrazem (nemocí z povolání) odpovídá, neboť rozvázáním pracovního poměru s původním zaměstnavatelem dal zaměstnanec najevo, že tohoto dřívějšího výdělku nechce nadále dosahovat a na tomto výdělku škoda tedy nevznikla.

Průměrný výdělek ze závislé činnosti se zjišťuje z hrubé mzdy zaměstnance zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období (§ 354 ZP, respektive § 271m ZP) a z doby odpracované v rozhodném období. Je třeba zdůraznit, že podkladem výpočtu může být výhradně příjem dosažený za výkon práce a skutečně odpracovaná doba. Jakákoli další plnění (například náhrady mzdy za dovolenou, za překážky v práci, nemocenská) do základu pro výpočet průměrného výdělku nepatří.

Průměrný výdělek zaměstnance vykonávajícího podnikatelskou činnost

V případě, že  poškozený zaměstnanec vykonává podnikatelskou činnost a v příčinné souvislosti s následky dřívějšího pracovního úrazu (nemoci z povolání), za které odpovídá dřívější zaměstnavatel, utrpěl škodu, je třeba jeho „průměrný výdělek“ (po vzniku škody) stanovit způsobem, který odpovídá smyslu a účelu § 271b ZP. Smyslu, účelu a zásadám ovládajícím odškodňování pracovních úrazů odpovídá postup, který tyto výdělky určuje jako průměrné výdělky stanovené ke dni, v němž zaměstnanci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). I v tomto případě jsou podkladem výpočtu průměrného výdělku skutečně dosažené příjmy v rozhodném období, jejichž výše je zjistitelná – jak z povahy věci plyne – „zejména z daňového přiznání“. Kdyby výsledek mechanického výpočtu průměrného výdělku založeného na údajích daňového přiznání dostatečně nevystihoval specifické okolnosti individuálního případu, lze k těmto skutkovým okolnostem přihlédnout a zjištěný výsledek náležitě upravit ať již v kladném, nebo záporném směru.

Výdělek dosahovaný po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání

Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Další složkou, která vymezuje rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovaní neschopnosti, je tedy výdělek nepřesně označovaný jako výdělek dosahovaný po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, neboť se jedná – důsledně vzato – o výdělek, který zaměstnanec dosahuje při výkonu méně placené práce po vzniku na náhradu škody třeba i s časovým odstupem po pracovním úrazu ...