Vše kolem odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání (ONLINE ROZHOVOR)

V naší online poradně se budeme ve čtvrtek 7. března 2024 zabývat vším, co Vás bude zajímat kolem odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, tedy vše kolem povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Můžete se ptát na vše, co Vás zajímá jak z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak z pohledu zákoníku práce.

Nakonec se můžete se ptát na vše, co Vás zajímá ze zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů.

K definici pojmu pracovní úraz

Podle definice pojmu pracovní úraz obsažené v ustanovení § 271k odst. 1 a 2 ZP je pracovním úrazem poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Za pracovní úraz se považuje i úraz utrpěný pro plnění pracovních úkolů.

Tato definice vychází z konstantní judikatury, která charakterizuje úraz jako poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Pro vlastní úrazový děj je typická jeho neočekávanost. K úrazu dochází buď náhlým působením zevních sil (např. pádem břemena na zaměstnance), nebo působením vlastní tělesné síly (např. zakopnutí, upadnutí apod.). Za pracovní úraz se považuje i poškození zdraví způsobené chemickými riziky (poleptání kyselinou, akutní otrava kouřovými zplodinami apod.). Dále jde o poškození zdraví fyzikálními riziky (např. ozáření), ale také o poškození zdraví biologickými riziky (většinou napadení a následná smrt způsobená agresivním virem jako např. píchnutí znečištěnou injekční stříkačkou, ebola, tropické horečky apod.).  Nemusí jít tedy výlučně o tělesné zranění, ale o jakékoliv jiné porušení zdraví. V pochybnostech bude věcí znaleckého posudku, aby se prokázala tzv. příčinná souvislost mezi úrazem a např. neobvyklým a nadměrným zvýšením třeba i duševní námahy. Úrazem tedy může být za určitých okolností i infarkt myokardu, kýla, úžeh, úpal, encefalitida, lymeská borelióza (zejména u zaměstnanců pracujících v zemědělství nebo v  lesnictví), poškození meziobratlových plotének apod.

Druhou složkou pojmu pracovní úraz je plnění pracovních úkolů nebo přímá souvislosti s ním. Sám obsah tohoto pojmu je velice široký. Detailně je rozpracován v § 273 a § 274 ZP.

Nařízení vlády č. 201/2010 Sb. stejně jako jeho předchůdce nařízení vlády č. 494/2001 Sb. ještě nad rámec zákoníku práce definuje pojem smrtelný pracovní úraz pro účely hlášení úrazů podle tohoto nařízení. Smrtelným pracovním úrazem se v té souvislosti rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu, nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do jednoho roku. Tato definice, tak jak je zde uvedena, platí pouze pro účely tohoto nařízení vlády, tedy pro účely hlášení a evidence pracovních úrazů v návaznosti na mezinárodní statistiku pracovní úrazovosti, pro účely odškodňování pracovních úrazů nemá žádný praktický význam.

Objektivní princip náhrady škody

Povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání je upravena – stejně jako předchozí druhy náhrad za strany zaměstnavatele – jako objektivní. Předpoklady vzniku povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody jsou tři

1. existence pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
2. vznik škody a
3. příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody.

Jediný rozdíl mezi nemocí z povolání a pracovním úrazem při odškodňování nemocí z povolání je v tom, že za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá obecně zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání však odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval za podmínek, z nichž nemoc z povolání, kterou byl postižen, vzniká. Nemusí tedy to být vždy zaměstnavatel, u kterého je zaměstnanec v okamžiku vzniku nemoci z povolání v pracovním poměru.

Civilní odpovědnost za škodu upravená v občanském zákoníku je postavena na zásadě právní jistoty, zásadě nikomu neškodit, zásadě na úkor jiného se bezdůvodně neobohacovat a do určité míry na principu ochrany dobré víry. Občanský zákoník zakotvuje obecnou – generální prevenci, tedy zásadu, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Obecná občanskoprávní prevence tak působí na účastníky občanskoprávních vztahů, aby dostáli svým povinnostem.  Občanskoprávní odpovědnost je spojena s reparační funkcí, která následuje po porušení obecné preventivní povinnosti.

Základ občanskoprávní odpovědnosti tedy představuje již historicky princip zavinění. Teorie občanského práva zastává převažující názor, že objektivní odpovědnost představuje výjimku z obecného principu, který vyžaduje ke vzniku odpovědnosti za škodu i zavinění.

Přesto princip objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání platí po celou dobu platnosti starého zákoníku práce, tedy od roku 1965. V průběhu let došlo pouze k určitým modifikacím při výpočtu jednotlivých náhrad (zejména náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnance a náhrady na výživu pozůstalých), princip odpovědnosti zaměstnavatele se nezměnil. 

V roce 1993 v souvislosti s rozsáhlou privatizací státních podniků, byl do starého zákoníku práce doplněn § 205d, kterým byl zaveden systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a stávající zákoník práce tento systém převzal. Podle této úpravy zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni, a to buď u České pojišťovny, a. s. (zaměstnavatelé, kteří s ní měli toto pojištění sjednáno k 31. prosinci 1992), nebo u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, a. s. (ostatní zaměstnavatelé). To se nevztahuje pouze na organizační složky státu (kde náhradu škody zaměstnancům státu hradí přímo zaměstnavatel, tj. stát prostřednictvím státního rozpočtu).

Na základě zákonného pojištění je zaměstnavatel v pojistném vztahu v postavení pojistníka a pojištěného, příjemcem pojistného plnění je poškozený zaměstnanec. Platí zásada, že pokud uvedeným pojišťovnám vznikne provozováním zákonného pojištění majetková újma, hradí ji stát ze státního rozpočtu, případné finanční přebytky jsou příjmem státního rozpočtu. Ze zákonného pojištění jsou hrazeny pouze nároky na náhradu škody ze škodných událostí, které vznikly v době trvání tohoto pojištění; náhrady škody vzniklé před 1. lednem 1993 nejsou zákonným pojištěním kryty a hradí je nadále zaměstnavatelé (resp. stát, pokud zaměstnavatel zanikl bez právního nástupce). Bližší podmínky a sazby pojistného upravuje prováděcí vyhláška č. 125/1993 Sb.

Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy

Právní úprava náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem a nemocí z povolání je obsažena v dílu 5 hlavy III. části jedenácté zákoníku práce, nazvaném Pracovní úrazy a nemoci z povolání, aby logicky navazovala na úpravu předchozích druhů náhrad způsobených zaměstnavatelem zaměstnanci (obecnou povinnost, náhradu při odvracení škody, náhradu za ztrátu odložených věcí).

Pro odškodňování nemocí z povolání má zvláštní důležitost ustanovení § 269 odst. 2 ZP, podle kterého platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Pro určení zaměstnavatele, který zaměstnanci odpovídá za škodu vzniklou nemocí z povolání, není významné, jak se někdy dovozuje, u kterého z více zaměstnavatelů přicházejících v úvahu nemoc z povolání vznikla, nebo zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a prací, kterou zaměstnanec bezprostředně vykonával. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání – jak již je uvedeno výše – je totiž existence nemoci z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi uvedeným onemocněním a vznikem škody. Dále, aby mohl být zjištěn zaměstnavatel, který za vzniklou škodu odpovídá, je nezbytné, aby bylo napevno postaveno, kde (u kterého zaměstnavatele) zaměstnanec pracoval za takových podmínek, za kterých daná nemoc z povolání vzniká. Podmínky, za nichž zaměstnanec pracoval, mohou být ve sporných případech předmětem dokazování. Je-li zjištěno, že zaměstnanec pracoval za uvedených podmínek postupně u více zaměstnavatelů, odpovědnost nese ten z nich, u kterého za těchto podmínek pracoval naposledy před zjištěním nemoci z povolání.

Pro vznik odpovědnosti za škodu vzniklou nemocí z povolání proto není důležité, jestli je tu příčinná souvislost mezi vlastním vznikem onemocnění a výkonem práce zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s „vysokou pravděpodobností“ zaměstnanec uvedenou nemocí skutečně onemocněl. Okolnost, že u posledního zaměstnavatele zaměstnanec pracoval jen krátkou dobu, a že je tedy vyloučeno, aby v tomto pracovním poměru došlo k takové změně zdravotního stavu, která by měla za následek onemocnění nemocí z povolání, je proto z hlediska stanovených předpokladů odpovědnosti bez právního významu. Délka zaměstnání může být zohledněna jen podle § 271n odst. 1 ZP v rámci vzájemného vypořádání zaměstnavatelů podle rozsahu odpovídajícímu době, po kterou zaměstnanec u nich pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

O odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a o všem dalším ze zákoníku, co by Vás zajímalo, bude naše online poradna 7. března 2024.  Těšíme se na Vaše dotazy!

Na otázky k uvedenému tématu dostanete správnou odpověď, pokud se zeptáte našeho odborníka přímo v online rozhovoru:

Vše kolem odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

Archiv všech online rozhovorů najdete v záložce Daňová pohotovost nebo zde.