Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Obsah:

• Úvodem
• Prostoje
• Přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí
• Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele
• Částečná nezaměstnanost
• Příspěvek v době částečné nezaměstnanosti
• Překážka v práci při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště
• Připravovaná právní úprava „Kurzarbeitu“ v zákoně o zaměstnanosti
• Připravovaná právní úprava „Kurzarbeitu“ v zákoníku práce
• Účinnost „Kurzarbeitu“

Úvodem

Právní úprava překážek v práci je dnes obsažena v části osmé zákoníku práce č. 262/2006 Sb., (dále jen „ZP“) a překážky v práci na straně zaměstnance navíc v prováděcím nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci (dále jen „prováděcí nařízení vlády“).

Obecně platí, že pokud zaměstnavatel nepřiděluje nebo nemůže přidělovat zaměstnanci práci a neplní tak jednu ze základních povinností, které pro něho vyplývají z pracovněprávního vztahu mezi ním a zaměstnancem, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele.

V porovnání s překážkami v práci na straně zaměstnance je důležité úvodem zdůraznit, že zaměstnanci po dobu trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele vždy náleží finanční zabezpečení od zaměstnavatele, a to náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nebo jeho části. Doba překážek v práci na straně zaměstnavatele je považována za výkon práce s výjimkou doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele lze v zásadě dělit na dvě základní skupiny, a to na:

1. prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí (ustanovení § 207 ZP),
2. jiné překážky na straně zaměstnavatele (ustanovení § 208 až 210 ZP).

Do jisté míry specifické svojí právní úpravou (například i k ustanovení § 41 ZP, jakožto i s ohledem na sníženou náhradu mzdy, na kterou má zaměstnanec ze zákona nárok – navýšení například na smluvním základu vyloučeno není) jsou dvě překážky v práci na straně zaměstnavatele upravené v ustanovení § 207 ZP, a to

1. prostoje [ustanovení § 207 písm. a) ZP]
2. přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí [ustanovení § 207 písm. b) ZP].

Množinu překážek v práci na straně zaměstnavatele odlišných od těch překážek v práci na straně zaměstnavatele, které jsou vymezeny v ustanovení § 207 ZP, lze pak členit na:

• překážku v práci z důvodu částečné nezaměstnanosti (ustanovení § 209 ZP),
• dobu, která spadá do pracovní cesty zaměstnance, strávenou na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů (ustanovení § 210 ZP),
• jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele (ustanovení § 208 ZP).

Prostoje

Z textu zákona vyplývá, že o prostoj jde tehdy, pokud zaměstnanec (ač připraven/schopen konat práci) nemůže konat práci pro přechodnou závadu

• způsobenou poruchou na strojním zařízení (zaměstnancem nezaviněnou),
• v dodávce surovin nebo pohonné síly,
• způsobenou chybnými pracovními podklady,
• jinými provozními příčinami.

V souladu s tradičním výkladem pojmu prostoj v českém pracovním právu lze konstatovat, že v případě prostoje by se mělo jednat o překážku v práci, která je svým charakterem náhlá, nepředvídatelná a přechodná, což ji odlišuje od ostatních překážek v práci na straně zaměstnavatele, mezi které je třeba zařadit i takové překážky v práci, jako jsou pravidelné či plánované odstávky z důvodu oprav či revizí.

Obdobné (i když ne zcela totožné) ustanovení o prostoji bylo obsaženo i ve starém zákoníku práce č. 65/1965 Sb., proto i okruh situací, které lze zařadit pod prostoj, zůstává obdobný a lze v této otázce částečně přihlédnout i ke starší judikatuře.

Z důvodu prostoje může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci jen v případě, že zaměstnanec s převedením souhlasí (viz ustanovení § 41 odst. 5 ZP), pokud za práci, na kterou byl zaměstnanec převeden, přísluší nižší mzda nebo plat, náleží zaměstnanci v tomto případě za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu od výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením (viz ustanovení § 139 odst. 1 písm. d) ZP).

Pokud k převedení nedošlo (například proto, že s ním zaměstnanec nesouhlasil nebo proto, že zaměstnavatel nemá práci, na kterou by zaměstnance převedl), přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného měsíčního výdělku. Tuto částku lze smluvně navyšovat.

Přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí

Je-li překážka v práci na straně zaměstnavatele způsobena přerušením práce nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí, pak z tohoto důvodu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku, pokud nebyl převeden na jinou práci.

V případě, kdy jsou překážkou v práci nepříznivé povětrnostní vlivy, může zaměstnavatel zaměstnance převést na jinou práci jen v případě, že zaměstnanec s převedením souhlasí (ustanovení § 41 odst. 5 ZP), a pokud za práci, na kterou byl zaměstnanec se svým souhlasem převeden, přísluší nižší mzda nebo plat, náleží zaměstnanci v tomto případě doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením (tedy situace shodná s prostojem).

V případě, kdy je překážkou v práci živelní událost, stanoví zákon v ustanovení § 41 odst. 4 ZP, že zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k jejímu odvrácení (stejné oprávnění má zaměstnavatel, je-li to třeba k odvrácení mimořádné události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich následků).

V otázce možnosti zaměstnavatele „disponovat“ zaměstnancem, se tedy oba případy překážek v práci na straně zaměstnavatele upravené v ustanovení § 207 ZP různí. Shodně jako v případě prostoje, i v případě, kdy je nemožnost konat práci důsledkem nepříznivých povětrnostních vlivů, může zaměstnavatel zaměstnance převést na jinou práci, jen pokud zaměstnanec s převedením souhlasí (viz ustanovení § 41 odst. 5 ZP). V případě, kdy je překážka v práci důsledkem živelní události, upravuje zákon v ustanovení § 41 odst. 4 ZP pro zaměstnavatele širší oprávnění a souhlas zaměstnance s převedením na jinou práci (za podmínek daných zákonem) v takovém případě není nezbytný.

I v tomto případě (živelní události), byl-li zaměstnanec převeden na jinou práci, než je sjednána, za kterou přísluší nižší mzda nebo plat, přísluší mu po dobu převedení ke mzdě doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Nemůže-li konat zaměstnanec práci v důsledku přerušení práce způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Tuto částku lze smluvně navyšovat.

Sám pojem živelní událost (stejně jako pojem mimořádná událost) není zákoníkem práce blíže definován. Otázkou může být například i situace (určení momentu) kdy nepříznivé povětrnostní vlivy přerostou svými důsledky do živelní události. V českých právních předpisech se můžeme setkat v tomto ohledu s velmi bohatým názvoslovím, vymezující pro účely daných předpisů okruhy podobných – ne však vždy totožných – událostí. Pouze pro příklad můžeme uvést „živelní pohromy, nepředvídatelné ekologické události“, „mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody“, „živelní nebo jiné pohromy“, „živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie“ atp., pokud jde o jiné předpisy z oblasti pracovněprávní legislativy, pak konkrétně je možné uvést ustanovení § 7a ...