Sankce v daňovém řízení

V článku si uvedeme souhrn sankcí v rámci daňového řízení, které se přímo dotýkají poplatníka daně z příjmů, a ukážeme si jejich výpočet a dále si uvedeme přehled sankcí, které se týkají správce daně v souvislosti s průběhem daňového řízení. Vycházíme z platného znění daňového řádu k 1. 1. 2022 a ze současné výše repo sazby.

Sankce jako daňově neuznatelný výdaj

Podle § 25 odst. 1 písm. f) ZDP jsou daňově neuznatelným výdajem (nákladem) veškeré penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP, úroky z posečkané částky a dále přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění.

Dle znění § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady) smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, a to jen v případě, pokud byly zaplaceny.

Uvedeme si dále případy daňově neuznatelných sankcí:

• veškeré sankce vyplývající z daňového řádu – zákon č. 280/2009 Sb.,
• veškeré pokuty za přestupky a správní delikty vymezené v § 37 až § 37ab zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,
• penále za pozdě zaplacené pojistné na sociální zabezpečení podle § 20 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
• přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení uložené zaměstnavateli příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení podle § 21 zákona č. 589/1992 Sb.,
• penále za pozdě zaplacené pojistné na všeobecné zdravotní pojištění podle § 18 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění,
• pokuty za nesplnění nebo porušení povinností uložené zaměstnavateli v oblasti zdravotního pojištění podle § 26 zákona č. 592/1992 Sb.

Význam repo sazby pro stanovení některých sankcí dle daňového řádu

Repo sazba je jedna ze tří úrokových sazeb stanovovaných Českou národní bankou. Dalšími jsou diskontní sazba a lombardní sazba. Repo sazba je využívána při tzv. repo operacích, které jsou hlavním měnovým nástrojem ČNB, jejichž prostřednictvím ČNB ovlivňuje množství peněz v oběhu. Centrální banka od bank stahuje přebytečnou likviditu a namísto ní předává jako protihodnotu dohodnuté cenné papíry. Strany se zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, kdy ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnuté cenné papíry. Repo sazba je pak stanovena jako maximální možná sazba tohoto úroku. Jedná se o dvoutýdenní úrokovou sazbu (2T repo sazba), protože základní doba trvání repo operací je stanovena na 14 dní.

Vývoj repo sazby od roku 2020 do 25. 3. 2022

V daňovém řádu je výše sankce vázána na výši repo sazby v následujících případech:

• stanovení úroku z prodlení za včas neuhrazenou daň dle § 252 DŘ ve vazbě na § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.,
• stanovení úroku z posečkání daně dle § 253 DŘ,
• stanovení úroku z vratitelného přeplatku dle § 253a DŘ,
• stanovení úroku z nesprávně stanovené daně dle § 254 DŘ,
• stanovení úroku z daňového odpočtu dle § 254a DŘ.

Pro stanovení příslušné sankce se vždy vychází z výše repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Dle společných ustanovení o úrocích v § 251a DŘ platí, že úrok vzniká za každý jednotlivý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik, přičemž úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč.

Pro úroky hrazené daňovým subjektem stanoví § 251b DŘ následující společná pravidla:

• úrokem hrazeným daňovým subjektem je
• úrok z prodlení,
• úrok z posečkané částky;
• vznikne-li úrok hrazený daňovým subjektem, je daňový subjekt povinen jej uhradit správci daně;
• do evidence daní správce daně předepíše úrok hrazený daňovým subjektem, u kterého
• dosud trvají podmínky pro jeho vznik, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu, nebo
• pominuly podmínky pro jeho další vznik;
• úrok hrazený daňovým subjektem u záloh vzniká do dne splatnosti zálohované daně.

Podání daňového přiznání

Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 odst. 1 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V § 136 odst. 2 DŘ se uvádí, že lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 se prodlužuje na:

1. 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo
2. 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud

1. má daňový subjekt zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo
2. daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce (poradcem se rozumí ve smyslu DŘ jak daňový poradce, tak advokát).

Dle § 138 odst. 1 DŘ může daňový subjekt před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nahradit daňové přiznání, které již podal, opravným daňovým přiznáním. Přitom dle odstavce 3 tohoto ustanovení lze daňové přiznání podané po uplynutí tříměsíční lhůty podle § 136 odst. 1 nahradit opravným daňovým přiznáním pouze tehdy, jsou-li obě tato daňová přiznání podána

1. elektronicky v prodloužené lhůtě podle § 136 odst. 2 písm. a) DŘ,
2. poradcem v prodloužené lhůtě podle § 136 odst. 2 písm. b) bodu 2 DŘ, nebo
3. ve lhůtě, která byla prodloužena pouze podle § 36 DŘ.

Důležité v daňovém řízení je počítání času. Ve smyslu § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den ...