Sjednání zkušební doby a ukončení pracovního poměru v jejím průběhu

Jedním z prvních termínů, se kterými se zaměstnanec setká již při nástupu do zaměstnání, je zkušební doba. Je to termín, který je obecně známý, ale je dobré ho znát podrobněji. Je vhodné, aby i zaměstnavatel měl jasno, co musí být dodrženo při sjednání zkušební doby, jaká jsou práva a povinnosti z ní plynoucí a jak je to při skončení pracovního poměru v jejím průběhu.

Zkušební doba je termín, se kterým se setká téměř každý zaměstnanec. Málokdo ale ví, že zkušební doba není povinná, přestože ji většina zaměstnavatelů zavádí. Je to z toho důvodu, aby si obě strany – jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel – mohly vyzkoušet vzájemnou spolupráci a nakonec se rozhodnout, zda v této spolupráci budou pokračovat, či nikoliv. Výhodou zkušební doby je bezpochyby možnost ukončit pracovní poměr bez výpovědní lhůty i bez udání důvodu. Pro zaměstnavatele je to rychlejší a jednodušší než ukončit pracovní poměr výpovědí. Zaměstnanec rovněž může zrušit pracovní poměr okamžitě, což je i pro něj rychlejší.

Sjednání zkušební doby

Přestože je zkušební doba dobrovolná, je upravena zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, a to konkrétně v § 35, který udává její délku a podmínky jejího sjednání.

V první řadě je třeba uvést, že zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je neplatná. Písemné sjednání zkušební doby včetně její délky je většinou splněno jejím zahrnutím přímo do pracovní smlouvy jako jednou z dalších – i když nepovinných – náležitostí pracovní smlouvy.

Délka, na kterou může být sjednána, jsou maximálně tři po sobě jdoucí měsíce, resp. šest měsíců u vedoucího zaměstnance, a to ode dne vzniku pracovního poměru. Délka zkušební doby se počítá dle § 333 zákoníku práce, který stanoví, že „doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby“. Z toho plyne, že zkušební dobu lze sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, a že může být sjednána i na kratší dobu, a dokonce v určitých případech musí být sjednána na kratší dobu. Tím jsou případy, kdy je pracovní poměr sjednán např. na čtyři měsíce. Podle § 35 odst. 5 totiž sjednaná zkušební doba nesmí být delší, než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Z výše uvedeného ale také plyne, že nelze sjednat zkušební dobu, když už pracovní poměr vznikl, i kdyby to bylo jen o den později.