Technické zhodnocení vs. opravy ve světle stávající i budoucí právní úpravy

Ing. Zdeněk Urban po absolvování gymnázia a po pokusech o studium matematiky na přírodovědecké fakultě, tehdy UJEP, vystudoval na VŠE, tehdy fakulta řízení – obor ekonomické informace a kontrola, tedy mimo kontrolu i účetnictví, rozpočetnictví, kalkulace, statistiku a operativní evidenci. Na to navázal se žádostí o registraci na daňové poradenství, které od roku 1993 vykonává jako daňový poradce. O roku 1995 vykonává činnost auditora, v závěru 90. let se začal věnovat i znalecké činnosti, nejen v účetnictví a daních, ale i v oblasti oceňování specifických majetkových položek s důrazem na nehmotná aktiva. V současné době zastupuje KDP ČR v Národní účetní radě, účetnictví se věnuje jako vedoucí sekce účetnictví KDP ČR. Zároveň se podílí na přípravě nového zákona účetnictví v rámci pracovní skupiny MF ČR.

1. Úvod

Již několik let připravuje Ministerstvo financí ČR nový zákon o účetnictví. Posunuli jsme se z oblasti věcného záměru do paragrafového znění, ale je potřebné zdůraznit, že připomínky ze závěru loňského roku dosud nejsou vypořádány. O to je těžší popsat předpoklad budoucího právního stavu v této oblasti, když názory legislativců na MF ČR i vedení se přece jen určitým způsobem vyvíjejí. Řada z nás bude jistě ráda, pokud se podaří novou právní úpravu, konkrétně nový zákon o účetnictví, přijmout někdy na přelomu tohoto a příštího roku tak, aby byl dostatečný prostor pro zpracování a kvalitní oponenturu prováděcích předpisů, a aby bylo možné poskytnout i přiměřenou legisvakanční dobu.

Zkusme se nejdříve zamyslet nad vývojem řešené problematiky podle stávající právní úpravy. Definice technického zhodnocení, ani opravy, nemáme zatím v zákoně o účetnictví, ale pojmy se nám vyskytují až v prováděcích předpisech. Pro podnikatele konkrétně ve vyhlášce č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále i Vyhláška).

Vyhláška obsahuje definici opravy, a to v § 47 odst. 2 písm. a). „…Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. …“

Definici technického zhodnocení pak sice najdeme v tomto prováděcím předpisu, tedy ve Vyhlášce č. 500/2002 Sb., v § 47 odst. 4, ale až od roku 2015. V praxi se pak pro účely účetnictví vychází nikoli z definice technického zhodnocení v účetnictví, ale z jeho definice v § 33 zákona o daních z příjmů (dále i ZDP), nejspíše s ohledem na historický vývoj legislativy v této oblasti, a i s přihlédnutím k tomu, že rozdílnost obou definic je minimální. To však není vhodné ani v tento okamžik, natož pak v budoucnosti, a proto je maximální snaha definici technického zhodnocení v připravovaném novém zákoně o účetnictví upravit, a to shodně i se ZDP.

Stávající problémy je možné rozdělit do několika oblastí:

1. vývoj judikatur v oblasti oprav a technického zhodnocení,
2. spojování oprav a technického zhodnocení v rámci jedné akce, nebo souvisejících procesů pro účely daně z příjmů,
3. technické zhodnocení ve smyslu zákona o daních ...