V předchozích článcích věnovaných způsobům zachycení různých typů úroků v účetnictví podnikatelských účetních jednotek jsme se věnovali úrokům kapitalizovaným do majetku a úrokům zaúčtovaným do finančních nákladů a výnosů. V tomto příspěvku se pro změnu zaměříme na úroky, které jsou vzhledem ke své povaze považovány za provozní náklad či výnos.
Úroky v provozních nákladech
Nejprve se podívejme na metodiku účtování. Podle ČÚS č. 019 – Náklady a výnosy, bodu 3.6.4 se do provozních nákladů resp. na vrub příslušného účtu účtové skupiny 54 – Jiné provozní náklady účtuje mimo nákladů spojených s pokutami také o úrocích z prodlení bez ohledu na to, zda byly účetní jednotkou zaplaceny či nikoliv, a to k okamžiku jejich faktického vzniku. V praxi se používají účty 544 – Smluvní pokuty a úroky z prodlení, pokud tyto vyplývají ze smluvních vztahů, a 545 – Ostatní pokuty a penále v případě jejich vyměření některou státní institucí ze zákona.
Poznámka:
Připomeňme si, že na rozdíl od úroků z úvěrů a zápůjček, tj. úroků účtovaných do finančních nákladů, nemohou být smluvní pokuty, úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů v žádném případě součástí pořizovací ceny dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku [§ 47 odst. 2 písm. d) Vyhlášky], zásob (§ 49 odst. 1 Vyhlášky) a cenných papírů a podílů (§ 48 Vyhlášky). Obdobně je vhodné si připomenout, že podle ČÚS č. 017 – Zúčtovací vztahy, bodu 3.11, nelze pokuty a penále časově rozlišovat.
Úroky z prodlení v obchodních vztazích
Úroky z prodlení bychom v tomto případě mohli definovat jako jakousi kompenzaci věřiteli za znemožnění mu v libovolném nakládání s vlastními prostředky po lhůtě jejich splatnosti dlužníkem. V rámci obchodních vztahů rozeznávají účetní jednotky dva druhy úroků z prodlení, a to tzv. smluvní a zákonné úroky z prodlení. Jejich rozlišení a způsobu stanovení jejich výše se budeme věnovat v příštím článku.
V případě účtování těchto úroků z prodlení je protiúčtem některý ze závazkových účtů v závislosti na charakteru smluvního vztahu a osobě partnera. V praxi se tak používají např. účty 321, 325 nebo 379, na účty dlouhodobých závazků se neúčtuje.
Za zmínku stojí interpretace Národní účetní rady (NÚR) z roku 2007 č. I-10 – Okamžik účtování o pohledávce z titulu příslušenství k pohledávce u věřitele, v níž se v rámci otázky, kdy účtovat o vzniku pohledávky z titulu příslušenství (tj. např. právě úroků z prodlení), NÚR zabývá i okamžikem zaúčtování závazku z titulu příslušenství u dlužníka. V bodě 7 této interpretace je doporučeno účtovat o tomto závazku na vrub provozních nákladů až ke dni, kdy bylo uplatněno právo věřitele požadovat příslušenství, věřitel jeho výši vyčíslil a sdělil svůj požadavek dlužníkovi.
Příklad č. 1:
Společnost Moravia Trans a. s. jako objednatel uzavřela s obchodní společností Dovoz s. r. o. smlouvu o poskytování vnitrostátních přepravních služeb, na jejímž základě je možné v případě pozdního splacení účtovat partnerovi úrok z prodlení ve ...
    
        
Související předpisy SZČR