Úspěšné daňové přiznání 2023 – tipy, rady, možnosti

V souvislosti se zpracováním a podáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2023 si uvedeme některé tipy a rady, jak úspěšně zpracovat daňové přiznání. Článek neobsahuje změny vyplývající z novely ZDP v rámci konsolidačního balíčku (zákon č. 349/2023 Sb.), které jsou účinné od 1. 1. 2024, a proto se nepromítají do postupu přípravy daňového přiznání za rok 2023.

1. Povinnost podat daňové přiznání

Z § 38g odst. 1 ZDP vyplývá, že daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Je nutno si uvědomit, že se nejedná o základ daně ve výši 50 000 Kč, ale jedná se o zdanitelnou výši příjmu přesahující částku 50 000 Kč.

Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 50 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu (ztrátu ze samostatné činnosti zdaňovanou dle § 7 nebo z nájmu dle § 9 ZDP). Hranice příjmů pro podání daňového přiznání počínaje rokem 2023 byla zákonem č. 366/2022 Sb. navýšena z původní částky 15 000 Kč na 50 000 Kč.

Daňové přiznání je dále podle § 38g odst. 2 ZDP povinen podat:

• poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který má souběžně příjmy ze závislé činnosti od více zaměstnavatelů,
• poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění (daru) poskytnutého do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1 ZDP.

Dále je povinen podle § 38g odst. 5 ZDP podat daňové přiznání poplatník, u kterého došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v jejichž důsledku došlo ke vzniku povinnosti zdanit příjem ze závislé činnosti. Toto ustanovení navazuje na znění § 6 odst. 9 písm. p) bodu 3 ZDP, kde se uvádí, že dojde-li před skončením doby 60 kalendářních měsíců od uzavření smlouvy nebo před rokem, ve kterém pojištěný dosáhne 60 let:

• k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění,
• k výplatě jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo
• k předčasnému ukončení pojistné smlouvy,

osvobození na straně zaměstnance zaniká a příjmem zaměstnance podle § 6 ZDP ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky příspěvků na pojistné, které byly u pojištěného v roce výplaty nebo předčasného ukončení smlouvy a v uplynulých 10 letech od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny. Z bodů 7 a 8 přechodných ustanovení k zákonu č. 267/2014 Sb. vyplývá, že tento postup dodanění příspěvků zaměstnavatele se použije jen na příspěvky zaměstnavatele hrazené na soukromé životní pojištění zaměstnance po 1. 1. 2015. Výše uvedený postup dodanění se neuplatní:

• v případě plnění, kdy došlo ke vzniku nároku na starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
• nebo v případě, stane-li se pojištěný invalidním ve třetím stupni podle zákona o důchodovém pojištění,
• nebo v případě smrti,
• a s výjimkou pojistných smluv, u nichž nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odkupné a zároveň rezerva, kapitálová hodnota nebo odkupné bude přímo převedeno na jinou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky pro daňové osvobození příspěvků zaměstnavatele.

Toto dodanění příspěvků na soukromé životní pojištění z výše uvedených důvodů porušení zákonných podmínek neprovádí plátce daně (zaměstnavatel), ale jak je výše uvedeno, provádí dodanění přímo zaměstnanec v daňovém přiznání, a to jako příjmy dle § 6 ZDP. V tomto případě nemůže zaměstnavatel provést u zaměstnance roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, ale zaměstnanec musí podat za zdaňovací období daňové přiznání. V daňovém přiznání uvede zaměstnanec ke zdanění dle § 6 ZDP veškeré příspěvky zaměstnavatele, které byly osvobozeny od daně z příjmů, a to poskytnuté v roce výplaty příslušné částky a v uplynulých 10 letech, ale pouze počínaje rokem 2015. Tento příjem však nepodléhá odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

V § 38ga ZDP jsou stanovena specifika pro podání daňového přiznání osobou spravující pozůstalost. V § 38gb ZDP je uveden způsob podání daňového přiznání v insolvenčním řízení poplatníkem, který je fyzickou osobou. Specifické řešení nalezneme dále v ustanovení § 36 odst. 6 ZDP. V něm se uvádí, že zahrne-li poplatník, který je daňovým rezidentem České republiky, veškeré příjmy uvedené v § 6 odst. 4 nebo veškeré příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. h) bodě 1, které byly samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně podle § 36, nesnížené o výdaje do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byly příjmy vyplaceny, započte se daň sražená z těchto příjmů na jeho daň.

Daňové přiznání dle § 38g odst. 2 ZDP není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti pouze od jednoho anebo postupně od více plátců. Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou podle zvláštní sazby daně, nemá podle § 7 až § 10 ZDP příjmy vyšší než 20 000 Kč (do konce roku 2022 byla tato hranice stanovena ve výši 6 000 Kč). Daňové přiznání není povinen podat poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou vyjmuty ze zdanění podle § 38f ZDP.

2. Včasné podání daňového přiznání a zaplacení daně

Podle § 135 DŘ je řádné daňové tvrzení povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně vyzván. Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém přiznání sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání.

Řádné daňové přiznání k dani z příjmů se podává podle § 136 odst. 1 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období (tedy za rok 2023 do 2. 4. 2024). Tato lhůta se dle § 136 odst. 2 DŘ prodlužuje na:

1. 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky (za rok 2023 maximálně do 2. 5. 2024), nebo
2. 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce (za rok 2023 do 1. 7. 2024). Zákonem č. 283/2020 Sb. došlo ke změně způsobu realizace v případě daňového přiznání zpracovaného a podaného poradcem. Nově odpadá administrativa spojená s testováním, zda byla včas uplatněna plná moc udělená konkrétnímu poradci. Rovněž není posuzováno, zda poradce dané přiznání zpracoval, ale pouze to, zda jej podal.

V souladu s § 166 odst. 1 DŘ se za den platby považuje:

1. u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla platba připsána na účet správce daně,
2. u platby prováděné v hotovosti u správce daně den, kdy úřední osoba platbu převzala,
3. u platby prováděné bezhotovostním převodem, k němuž je dán platební příkaz prostřednictvím platební karty nebo obdobného platebního prostředku, den, kdy ten, kdo daň platí, předal platební příkaz správci daně.

Pro dodržení termínu zaplacení daně prostřednictvím podání příkazu k úhradě je tedy důležité, aby ve stanoveném termínu byla daň již připsána na účet správce daně.

Podle § 250 odst. 1 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu:

• nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost,
• nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů.

Pokuta činí 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně, nebo 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty. Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je podle znění § 250 odst. 7 DŘ poloviční, pokud daňový subjekt podá daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání daňového tvrzení.

Maximální výše pokuty nesmí být vyšší než 300 000 Kč. O povinnosti platit ...