Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice v podmínkách roku 2025

Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice je stále pro mnohé zaměstnavatele složitou problematikou. O co jednodušší je zaměstnat v České republice občana některého členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (EHP) nebo Švýcarska (dále jen souhrnně „Občan EU“), o to složitější je u něj určit, do jakého státu budou za něj hrazena povinná pojistná. U zaměstnanců ze států mimo Evropskou unii, EHP či Švýcarsko je naopak složitější posoudit, kdy mohou pracovat v České republice. Mohou sice nastat situace, kdy tito tzv. občané třetích států mohou pobývat v ČR a pracovat zde takřka bez omezení (například, pokud disponují trvalým pobytem, a tudíž mají volný přístup na trh práce). Ve většině případů však musí zaměstnavatel počkat, až bude mít zaměstnanec příslušná oprávnění k zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele na konkrétním pracovním místě, jakož i k pobytu na území České republiky. Speciální pravidla jsou v České republice zavedena pro ukrajinské uprchlíky, jimiž se zaobíráme v samostatné části článku. U občanů třetích států je často naopak jednodušší určit, do jakého státu budou za zaměstnance hrazena povinná pojistná. U všech zahraničních zaměstnanců je důležitá problematika určení jejich daňové rezidence, s níž souvisí i to, zda v České republice podléhá zdanění pouze část jejich příjmu (pouze za práci na území České republiky), nebo jejich příjem celý. U všech zahraničních zaměstnanců mohou navíc nastat v průběhu pracovněprávního vztahu změny, které je třeba reflektovat, protože se mohou projevit jak v souvisejících povinnostech zaměstnavatele při zaměstnávání zahraničního zaměstnance, tak i v příslušnosti k předpisům sociálního zabezpečení či v rozsahu daňové povinnosti daného zaměstnance vůči České republice.

Cílem tohoto článku je shrnout současná pravidla pro zaměstnávání cizinců v České republice, jejich pojištění a zdanění v České republice, upozornit na změny, k nimž došlo v průběhu roku 2024 a na počátku roku 2025. Článek se zaobírá pouze cizinci, kteří s českým zaměstnavatelem uzavírají pracovněprávní vztah, nikoliv cizinci vyslanými do České republiky ani členy statutárních či jiných orgánů společností. Neřeší také vyslání z České republiky, ale pouze práci vykonávanou souběžně v České republice a v zahraničí pro jednoho zaměstnavatele.

1. PRÁCE A POBYT ZAMĚSTNANCŮ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Obecně lze říci, že cizinci k tomu, aby mohli pobývat a pracovat na území České republiky, potřebují oprávnění. Je proto vhodné si vysvětlit, kdo je oprávněn v České republice pobývat a pracovat téměř bez speciálních povinností a kdo naopak musí žádat o povolení k zaměstnání a k pobytu předem.

1.1. Občané Evropské unie, členských států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska

Občané Evropské unie mají podle § 18 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZoPC“) právo v České republice pobývat přechodně bez víza. Stejné ustanovení se uplatní podle § 1 odst. 3 téhož zákona i na občany členských států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska.

Co se týče zaměstnání, tuto oblast upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZoZam“), podle něhož mají státní příslušníci jiného členského státu Evropské unie v České republice stejné právní postavení v právních vztazích upravených ZoZam jako občané České republiky. Stejně se přistupuje i k občanům členských států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska.

Tito cizinci mají v České republice pouze podle § 93 ZoPC povinnost ohlásit na policii místo pobytu na území České republiky ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území, pokud jejich předpokládaný pobyt bude delší než 30 dnů, pokud nesplnil tuto povinnost jejich ubytovatel, například hotel. Jestliže hodlají pobývat na území České republiky po dobu delší než 3 měsíce, mohou (ale nemusejí) požádat Ministerstvo vnitra České republiky o vydání osvědčení o registraci (§ 87a ZoPC) Základní podmínkou vydání takové registrace je, že daný cizinec neohrozil bezpečnost státu nebo závažným způsobem nenarušil veřejný pořádek..

Z výše uvedeného vyplývá, že Občané EU mohou pobývat i pracovat na území České republiky bez omezení. Zaměstnavatel má však určité povinnosti, které musí při jejich zaměstnání splnit.

Jedná se o informační povinnost zaměstnavatele podle § 87 ZoZam, kdy má zaměstnavatel povinnost oznámit nástup k výkonu práce na území České republiky občana Evropské unie a dalších výše uvedených států nejpozději v den jejich nástupu příslušné krajské pobočce Úřadu práce. Stejně tak má zaměstnavatel povinnost hlásit změny a ukončení do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy skutečnost nastala. Od 1. 7. 2024 lze tuto povinnost splnit pouze elektronicky, tj. dálkovým přístupem datovou zprávou do datové schránky určené Úřadem práce nebo využitím informačního systému podle specifikace komunikace a ve formátu, s obsahem a strukturou stanovenou ministerstvem. Podrobnosti stanoví vyhláška č. 117/2024 Sb., o stanovení elektronické komunikace pro plnění informačních povinností zaměstnavatele při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí. Pokud nedodrží zaměstnavatel výše uvedenou formu, k podání se vůbec nepřihlíží. Dále má zaměstnavatel povinnost vést evidenci zaměstnanců ve smyslu § 102 odst. 2 ZoZam. Podrobnosti lze nalézt i na stránkách MPSV https://www.mpsv.cz/postup-zamestnavatele-1.

Ačkoliv se jedná u obou těchto povinností u Občanů Evropské unie spíše o statistickou povinnost, může mít její nesplnění nepříjemné důsledky, a to ve formě pokuty, která může dosahovat až 100 000 Kč [§ 140 odst. 1 písm. d) ZoZam].

1.2. Rodinní příslušníci občanů Evropské unie, členských států Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska

Pokud by měl Občan EU rodinného příslušníka, který ale není státním Občanem EU (viz § 15a ZoPC), s nímž by pobýval na území České republiky, i v tomto případě je situace značně zjednodušená. Obvykle se bude jednat o manželku či manžela Občana EU, případně o jeho dítě (tzv. blízkého rodinného příslušníka). Může se jednat rovněž o občana třetího státu, který má s Občanem EU nebo se státním občanem České republiky přihlášeným k trvalému pobytu na území řádně doložený trvalý partnerský vztah (tzv. vzdálený rodinný příslušník). Rodinní příslušníci Občanů EU mohou pobývat na území České republiky maximálně 3 měsíce bez víza, jsou-li držiteli pobytové karty nebo karty trvalého pobytu na území jiného členského státu Evropské unie, případně pocházejí-li z tzv. bezvízového státu. Přijíždějí-li rodinní příslušníci do České republiky s Občanem EU, mají stejnou povinnost ohlásit místo svého pobytu v České republice ve lhůtě do 30 dnů ode dne vstupu na území, pokud předpokládaný pobyt bude delší než 30 dnů. Chtějí-li pobývat na území České republiky déle než 3 měsíce, mají však povinnost požádat Ministerstvo vnitra o povolení k přechodnému pobytu, a to ve lhůtě do 3 měsíců od vstupu na území České republiky. Na rozdíl od jiných občanů třetích států, rodinný příslušník Občana EU, který doprovází občana EU na území České republiky, podává i první žádost o povolení k pobytu na území České republiky.

Z hlediska zaměstnání těchto rodinných příslušníků je právní úprava na první pohled identická jako u Občanů EU. Zaměstnavatel plní oznamovací povinnost vůči příslušné krajské pobočce Úřadu práce elektronicky a vede o těchto zaměstnancích evidenci ve smyslu § 102 odst. 2 ZoZam. Na rozdíl od Občanů EU je však dle výkladu MPSV https://www.mpsv.cz/rodinny-prislusnik-obcana-eu/ehp pro legální zaměstnání rodinného příslušníka Občana EU třeba, aby nejen doložil svůj status rodinného příslušníka Občana EU, ale i vydané povolení k přechodnému pobytu ...