Záznam o úrazu

Úvodem

Právní úprava povinností zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání obsažená v § 105 ZP je samozřejmě pouze rámcová. Podrobnosti musí obsahovat prováděcí předpis, a tím je v tomto případě nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Jedná se o druhé nařízení vlády tohoto typu od harmonizace našeho pracovního práva s právem EU, což bylo ještě za platnosti tzv. starého zákoníku práce v r. 2000. Tehdy se jednalo o nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. Toto nařízení vlády platilo až do 31. 12. 2010 a 1. 1. 2011 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 201/2010 Sb.

I toto nařízení vlády však již prošlo jednou velkou změnou, bylo novelizováno v roce 2014. Tehdy byl zaváděn tzv. záznam o úrazu – hlášení změn.

Pro úplnou představu o všech povinnostech zaměstnavatele v souvislosti s evidencí pracovních úrazů si nařízení vlády č. 201/2010 Sb. probereme podrobně.

Vzhledem k tomu, že v praxi se objevují největší nedostatky ohledně vyplňování záznamu o úrazu, probereme si jeho obsah podrobně.

Z analýz záznamů pracovních úrazů používaných dle vyhlášky platné před rokem 2000, zpracovaných tehdy orgány státního odborného dozoru vyplývalo, že příčiny a zdroje úrazů uváděné zaměstnavateli se diametrálně liší od skutečností vyšetřených pracovníky státního odborného dozoru nad bezpečností práce. Vypovídací hodnota informací pro potřeby statistika pro stanovení národních, odvětvových a podnikových programů prevence byla proto nízká.

Proto již nařízení vlády č. 494/2001 Sb. (předchůdce nařízení vlády č. 201/2010 Sb.) uložilo zaměstnavateli označit zdroje a příčiny vzniku pracovního úrazu s cílem získání objektivních nezkreslených údajů pro potřeby sledování dat o pracovních úrazech na národní i mezinárodní úrovni novým způsobem.

Předně se hned pod nadpisem zaškrtne křížkem jeden ze tří uvedených čtverečků – zda se jedná o úraz smrtelný, úraz s hospitalizací delší než 5 dnů nebo o úraz ostatní.

Evidenční číslo záznamu zaměstnavatel nevyplňuje, to vyplní orgán inspekce práce nebo oblastní báňský úřad.

Zaměstnavatel vyplní svoje evidenční číslo, které používá při statistickém výkaznictví.

O tom, že záznam o úrazu musí být vyplněn čitelně, nejlépe počítačem nebo strojem snad není v praxi pochyby. To je asi po více jak 50 letech statistického výkaznictví pracovní úrazovosti v naší republice samozřejmost.

Na druhé straně je však třeba konstatovat, že není obecně závazným právním předpisem (tj. zákoníkem práce ani nařízením vlády č. 201/2010 Sb.) závazně stanoveno, že záznam o úrazu musí být vyplněn pouze strojem nebo že musí být výhradně použito tiskopisů SEVT. Vzhledem k tomu, že vzor záznamu o úrazu obsahuje samo nařízení vlády č. 201/2010 Sb., připouští se, aby zaměstnavatel si sám pořídil jeho kopie, které bude používat pro plnění své povinnosti nebo si jeho obsah převedl  do počítače, aby mohl jednotlivé kolonky vyplňovat tam, případně využil formuláře záznamu o pracovním úrazu k zasílání on-line, přímo příslušnému oblastnímu inspektorátu práce či oblastnímu báňskému úřadu a ostatním orgánům a institucím vyjmenovaným v jednotlivých ustanoveních nařízení vlády. Nové nařízení vlády umožňuje, aby záznam o úrazu a hlášení změn k němu bylo možno vyhotovit v písemné formě i elektronicky. Cílem této právní úpravy je urychlit vyhotovení, a snížit tak náklady s tím spojené. Nařízení vlády výslovně stanoví, že pro zasílání záznamu o úrazu lze použít tiskopis podle příloh č. 1 a č. 2 k tomuto nařízení a že Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejní na svých webových stránkách vzor záznamu o úrazu, který bude možno tisknout pro účely listinné podoby záznamu i kopírovat pro účely elektronické podoby záznamu.

Praxe si žádá odpověď na otázku, po jakou dobu má zaměstnavatel uchovávat záznamy o úrazu. Obecně závazné právní předpisy, ustanovení § 105 ZP ani samo nařízení vlády tuto otázku výslovně neřeší. Vzhledem k tomu, že se jedná o doklad, který často slouží i jako podklad pro mzdové nároky zaměstnance, lze dovodit, že by měly být uchovávány jako ostatní účetní doklady alespoň po dobu pěti let následujících po roce, v němž došlo k pracovnímu úrazu v souladu s ustanovením § 31 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a následně by měly být archivovány podle pravidel evidence archiválií obsažených v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů případně do konce roku následujícího po roce, v němž pominul nárok zaměstnance na náhradu škody. Na praxi zavedené ještě za účinnosti starých předpisů o evidenci pracovních úrazů (vyhlášky č. 110/1975 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 494/2001 Sb.) se tím nic nemění. Nařízení vlády č. 201/2010 Sb. v tomto směru navázalo na zavedenou a osvědčenou praxi.