Asi každý zaměstnanec a zaměstnavatel alespoň jednou za pracovní kariéru setkal, nebo minimálně slyšel o prémiích. Prémie jsou, stejně jako odměny, pohyblivou složkou mzdy a mají také velmi silnou motivační funkci, a proto jsou oblíbeným nástrojem personálních manažerů.
I když se pojmy prémie a odměny často zaměňují, existuje mezi nimi důležitý rozdíl, který je klíčový pro nastavení správného motivačního systému. Zatímco odměna je zpravidla jednorázové plnění za mimořádný výkon či speciální úkol, které není dopředu garantováno, prémie jsou definovány v rámci pevného řádu, který stanovuje jasná a předem známá kritéria.
Prémie můžeme rozdělit na výkonové, tedy například za vyšší výkon, anebo na mimořádné. Mimořádnými prémiemi lze chápat doplňkovou odměnu za mimořádný jednorázový úkol (například úklid kanceláře) nebo roční prémie (například za splnění ročního obchodního plánu). Avšak prémiování má oproti odměnám pevný řád. Tento prémiový řád je vnitřní předpis firmy, který stanovuje podmínky pro udělování prémií.
Není zákonem stanoveno, jak by měl prémiový řád vypadat. Takže je na každé firmě, jak si ho vytvoří. Nicméně je třeba, aby byly stanoveny základní podmínky pro prémiování a aby byl v souladu se zákoníkem práce a nikoho neznevýhodňoval a nediskriminoval. Správné nastavení prémiového řádu a definování podmínek prémiování je základem pro určení, zda jsou prémie nárokové či nikoliv.
Nárokové vs. nenárokové prémie: Jistota nebo flexibilita?
Pokud jsou v prémiovém řádu stanoveny podmínky zcela konkrétně, například: „zaměstnanci, který uzavře v kalendářním měsíci tři obchody v minimální ...