Evidence pracovní doby

Minulý týden došlo ke změně v oblasti evidence pracovní doby, a to konkrétně na mezinárodní půdě. Změna se však dotkne všech členských států Evropské unie, tedy i České republiky. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) zpřísnil pravidla pro evidenci pracovní doby.

Na základě rozsudku ze dne 14. května 2019 ve věci C-55/18 Federación de Servicios de Comisiones Obreras (CCOO) vs. Deutsche Bank uvedl, že „členské státy musí uložit zaměstnavatelům povinnost zavést objektivní, spolehlivý a přístupný systém umožňující měřit délku denní pracovní doby u každého pracovníka“. Právě takto zavedený systém by měl sloužit pro přesnou evidenci pracovní doby a s tím i přesnou evidenci přesčasů. Problémem totiž je, že zaměstnanci často pracují přesčas více, než by skutečně měli. Na základě španělského průzkumu z roku 2016 bylo dokonce zjištěno, že více než polovina zaměstnanců nedostane za tuto přesčasovou práci zaplaceno. Toto zpřísnění evidence má za cíl dodržování denní i týdenní odpracované doby, stejně tak jako dodržování minimální týdenní a denní doby odpočinku.

Poněkud problematické ale je, že se to týká každého pracovníka, a to bez ohledu na to, kde svoji práci vykonává. Z toho vyplývá, že se to týká i zaměstnanců, kteří mají flexibilní pracovní dobu s možností částečného nebo úplného výkonu práce doma. Práce z domu má tu výhodu, že si zaměstnanec rozvrhne svoji pracovní dobu dle své potřeby. Většina tedy pracuje tak, jak potřebuje (bez ohledu na to, kolik hodin se odpracovalo). Nyní se však bude i tato odpracovaná doba evidovat, což může pro zaměstnance znamenat administrativní zatížení.

Reakce zaměstnavatelů uvedených ve zprávě Hospodářských novin ze dne 15. května, jsou poměrně negativní. Přísná evidence pracovní doby totiž podle nich připomíná „píchačky“, které jsou krokem zpět. Dnešní trh práce je postavený na moderních principech, mezi jejichž benefity patří právě určitá flexibilita a volnost, práce z domu a vztah postavený na důvěře mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Jak se konkrétně k tomuto postoji vyjádří Ministerstvo práce a sociálních věcí, zatím není jasné.

Evidence pracovní doby v české legislativě

V české legislativě je povinnost vést evidenci pracovní doby zakotvena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Na základě § 96 odst. 1 písm. a) je zaměstnavatel povinen vést evidenci s vyznačením začátku a konce:

• odpracované směny,
• práce přesčas a další dohodnuté práce přesčas,
• noční práce a
• doby v době pracovní pohotovosti, a to včetně pohotovosti, kterou pouze držel.

Rozsudkem SDEU bude kladen větší důraz na kontrolu této evidence a dodržování stanovených zákonných předpisů. Zaměstnavatel je ale již nyní dle § 96 odst. 2 povinen umožnit zaměstnanci na jeho žádost nahlédnout do této evidence a pořizovat si z nich výpisy či stejnopisy. Tak si sám zaměstnanec může tuto evidenci kontrolovat.

Pro připomenutí

Pracovní doba

Pracovní dobou se zabývá zákoník práce v § 81–87. Pomůckou či základem pro evidenci pracovní doby je písemný rozvrh týdenní pracovní doby, se kterým musí zaměstnavatel seznámit své zaměstnance. Délka jedné směny nesmí podle § 83 přesáhnout 12 hodin.

Při pružném rozvržení pracovní doby zaměstnavatel stanoví začátek a konec doby, po kterou musí být zaměstnanec na pracovišti přítomen, začátek a konec celkové pracovní doby si tak zaměstnanec může zvolit. Důležitá je poznámka v § 85 odst. 4, která říká, že „při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m).“ Právě zde je tedy evidence pracovní doby obzvlášť důležitá.

Doba odpočinku

Zákoník práce se zabývá dobou odpočinku v § 90–92. Paragraf 90 definuje, že nepřetržitý odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem druhé směny musí být nejméně 11 hodin. Minimálně jednou týdně pak zaměstnancům náleží nepřetržitý odpočinek dle § 92 v délce nejméně 35 hodin. Tento odpočinek může být i zkrácen na nejméně 24 hodin, avšak musí být následně navýšen tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku alespoň 70 hodin.

Práce přesčas

Práci přesčas je možné zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů. Tato nařízená práce nesmí trvat déle než 8 hodin týdně a zároveň déle než 150 hodin ročně. Tuto dobu je zaměstnavatel povinen evidovat.

Noční práce

Noční práce dle § 94 nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud to nedovolují provozní podmínky, pak práce v noci nesmí přesáhnout nejdéle 26 týdnů, které po sobě následují.

Pracovní pohotovost

Zaměstnavatel je povinen vést evidenci pracovní pohotovosti, kterou držel, i odpracované doby v rámci pracovní pohotovosti. Tyto doby by však zaměstnavatel měl rozlišovat, protože za ně náleží jiná finanční náhrada. Zaměstnanci náleží za práci v pracovní pohotovosti mzda nebo plat. Pokud zaměstnanec v rámci pracovní pohotovosti nevykonával práci, náleží mu za tuto pohotovost odměna dle § 140.

Závěrem

Evidence pracovní doby je v české legislativě ukotvena v zákoníku práce. Na základě toho je zaměstnavatel povinen evidovat odpracovanou dobu, práci přesčas, noční práce i pracovní pohotovost. Soudní dvůr Evropské unie zpřísnil podmínky pro evidenci pracovní doby s tím, že by se měla evidovat pracovní doba u každého zaměstnance tak, aby bylo jasné, jakou odpracoval pracovní dobu, kolik odpracoval práce přesčas a zda byly dodrženy doby odpočinku.

Autor: Ing. Eva Blechová