Pracovní úraz – postup a lhůty

Úvodem

V následujících řádcích se podíváme na objasňování příčin a okolností pracovního poměru a na odškodňování pracovního úrazu ne z pohledu věcného, ale z pohledu praxe – do kdy máme který úkon provést.

Povinnost objasnit příčiny pracovního úrazu

Podle § 105 odst. 1 ZP platí, že zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je zaměstnavatel podle věty první povinen bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění.

Toto ustanovení v sobě skrývá dvě povinnosti a dvě lhůty pro zaměstnavatele. První se týká vyšetření příčin a okolností pracovního úrazu. Zaměstnavatel sám by měl mít zájem bez zbytečného odkladu přistoupit k vyšetření příčin úrazu za účasti výše uvedených osob a případně dalších osob, které podle povahy případu mohou objasnit rozhodné skutečnosti. Jsou to zejména svědci úrazu, spolupracovníci postiženého nebo osoby, které jsou obeznámeny s podmínkami na pracovišti, technologií výroby, organizací práce a provozními a bezpečnostními předpisy zaměstnavatele. Praxe ukazuje, že čím později se úraz vyšetřuje, tím méně si svědci pamatují jeho okolnosti.

V této souvislosti má i obrovský význam ustanovení § 106 odst. 4 písm. h) ZP, které ukládá zaměstnanci povinnost bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin. Není možné, aby zaměstnanec přišel druhý den či za týden (známe případy, kdy přišel i po měsíci) a tvrdil vedoucímu, že „zvedl břemeno“ a teď má problémy se zády. To se pak úraz nedá objektivně vyšetřit, protože nikdo nezaručí, že dotyčný nezvedl břemeno doma a že skutečně na 100 % k úrazu došlo při výkonu práce.

Objasnění příčin a okolností vzniku úrazu je podstatné zejména proto, že právě na základě výsledků tohoto šetření lze přijmout opatření k zabránění opakování pracovního úrazu, tak jak ukládá § 105 odst. 5 ZP. Neobjasnění příčin a okolností pracovního úrazu pak může být hodnoceno jako přestupek ve smyslu § 30 odst. 1 písm. j) zákona o inspekci práce, za nějž lze uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč, v případě nepřijetí opatření proti opakování pracovního úrazu se jedná o přestupek ve smyslu písm. o) citovaného ustanovení s nejvyšší možnou sazbou pokuty 2 000 000 Kč.

Důležité je také skutečně vyšetřit každý úraz, i sebemenší úraz, z kterého se nesepisuje záznam o úrazu. To má především výchovný význam pro zaměstnance. Zaměstnanci pak vidí, že zaměstnavatel, resp. jeho vedoucí zaměstnanci berou BOZP vážně, dbají na dodržování bezpečnostních předpisů a pokynů a že by jim nějaká manifestace úrazu tzv. neprošla. Menší úrazy, při kterých zaměstnanec není uznán práce neschopným, nebo úrazy s pracovní neschopností nepřesahující 3 kalendářní dny se zaznamenávají v knize úrazů.

Druhá lhůta, kterou obsahuje § 105 odst. 1 ZP, je „bez zbytečného odkladu uvědomit o úrazu zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance“. I tuto povinnost si vyžádala praxe, neboť se požaduje, aby zaměstnavatel mající samozřejmě bezprostřední a plnou odpovědnost za zajištění BOZP a za odškodnění jeho pracovního úrazu zaměstnance měl k dispozici plné, úplné a hlavně objektivní informace o okolnostech úrazu.

Úrazy, ke kterým dojde tzv. „u cizích zaměstnavatelů“ jsou v praxi velice časté. To jsou v praxi zejména ty případy, kdy zaměstnanec vyslaný na služební cestu k jinému zaměstnavateli utrpí při práci u něho pracovní úraz v důsledku porušení bezpečnostního předpisu tímto zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že za škodu z titulu pracovního úrazu odpovídá zaměstnavatel sám a tuto odpovědnost nemůže na nikoho přenést, připouští zákoník práce, aby zaměstnavatel poškozeného zaměstnance si mohl objektivně sám vyšetřit příčiny a okolnosti úrazu.

Zaměstnavatel, v jehož prostorách nebo na jehož pracovištích došlo k úrazu cizího zaměstnance, musí také provádět vyšetřování příčin a okolností vzniku úrazu, nicméně především ve svém vlastním zájmu zaměstnavatele, aby si i on sám objektivně vyšetřil všechny okolnosti případu pro další jednání ohledně odškodnění tohoto pracovního úrazu zejména s orgány inspekce práce.

Ve smyslu § 105 odst. 2 ZP je zaměstnavatel povinen vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, tedy i drobných, kterými nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Slovo všech je třeba zdůraznit, stejně jako „důkazní“ hodnotu pečlivě a důkladně vedené evidence úrazů, když i zpočátku (laicky hodnoceno) zanedbatelné poranění se, až s odstupem času, může projevit jako (svými konečnými důsledky na zdraví zaměstnance) vážné. V případném řešení odpovědnostních důsledků by se pak zaměstnanec, o jehož úrazu není veden záznam, respektive zaměstnanec, který nesplnil svoji povinnost bezodkladně nahlásit svému nadřízenému svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní ...