Vše kolem pracovního poměru i jeho případného skončení (ONLINE ROZHOVOR)

Pro naši zářijovou poradnu jsme zvolili téma „Vše kolem pracovního poměru i jeho případného skončení“, a to proto, že novela zákoníku práce provedená zákonem č. 120/2025 Sb. s účinností od 1. června 2025 je stále živá.

Připomeňme si proto dvě důležité změny týkající se skončení pracovního poměru, a to:

1. novou úpravu tzv. zdravotních důvodů,
2. novou úpravu odstupného a jednorázové náhrady při skončení pracovního poměru.

Zdravotní výpovědní důvod

Právní úprava platná do 31. května 2025 rozlišovala dva výpovědní důvody, pro které bylo společné, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost konat práci (viz § 52 písm. d) a e) ZP). Rozdíl spočíval pouze v tom, že v případě výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) ZP bylo příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí (případně zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustné expozice), zatímco u výpovědního důvodu podle § 52 písm. e) ZP příčina pozbytí zdravotní způsobilosti s prací jako takovou nesouvisela, resp. šlo o obecnou příčinu (zaměstnanec např. utrpěl mimopracovní úraz).

Ačkoliv se oba výpovědní důvody odlišovaly v zásadě jen v příčině dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, Nejvyšší soud dlouhodobě rozhodoval, že záměna těchto výpovědních důvodů zaměstnavatelem zakládá vadu neplatnosti předmětné výpovědi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4468/2010).

Výpověď ze strany zaměstnavatele tak mohla být shledána soudem neplatnou jen proto, že zaměstnavatel, potažmo poskytovatel pracovnělékařských služeb nesprávně odhadli příčiny tohoto pozbytí zdravotní způsobilosti, což je důsledek v právním státě naprosto nepřijatelný.

Novela zákoníku práce předmětný problém odstranila tím, že sloučila výpovědní důvody spojené s dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti zaměstnance obsažené v § 52 písm. d) a e) do ustanovení § 52 písm. d) ZP, které nově upravuje jediný výpovědní důvod spočívající v tom, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilosti konat dosavadní práci.

S tím však souvisí i novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Protože rozlišení příčiny, pro niž zaměstnanec zdravotní způsobilost pozbyl, je klíčové pro určení, zda zaměstnanci vzniká právo na poskytnutí odstupného (dle nového znění § 67 odst. 2 ZP), nebo na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy podle nového § 271ca ZP, není možné nechat vydání posudku na vůli pacienta, resp. oprávněné osoby. V novém odstavci 4 § 42 zákona č. 373/2011 Sb. se tak stanoví nově povinnost oprávněné osoby (tj. zaměstnavatele) v těchto případech bez zbytečného odkladu zajistit vydání posudku pro určení, zda je onemocnění způsobeno pracovním úrazem, nebo nemocí z povolání. Pro zvýšení právní jistoty se dále výslovně stanoví, že tento posudek lze vydat i po skončení pracovněprávního vztahu. V praxi totiž může být dána výpověď dle nového § 52 písm. d) ZP v situaci, kdy už sice bude podle posudku jasné, že zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost, ale ještě nebude určeno, co je její příčinou – to určí právě až posudek podle nového odstavce 4.

Odlišný výpovědní důvod, který byl vyčleněn z dosavadního § 52 písm. d) do § 52 písm. e) ZP, je pak spojen s velmi specifikou situací, kdy zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

Změny odstupného a nová jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru

Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou ze zákona pojištěni pro případ povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to buď u České pojišťovny, a. s., k 31. 12. 1992, nebo u Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, podle podmínek stanovených v § 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (to neplatí, pokud jde o organizační složky státu).

Z tohoto pojištění vzniká zaměstnavatelům právo, aby za ně pojišťovna uhradila škodu a nemajetkovou újmu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojištění však až do 31. května 2025 nekrylo nárok zaměstnance na odstupné v případě, že ke skončení pracovního poměru dochází výpovědí podle § 52 písm. d) ZP nebo na základě dohody uzavřené z týchž důvodů.

Podle § 67 tehdy platného ZP platilo, že zaměstnanci, u něhož došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, příslušelo od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Výše odstupného podle této právní úpravy, které odpovídala cca ročnímu příjmu zaměstnance, přitom mohla být pro některé zaměstnavatele (a to zejména menší zaměstnavatele) doslova likvidační. V praxi to pak nezřídka vedlo k tomu, že zaměstnavatelé všemožně usilovali o to, aby se povinnosti vyplatit odstupné vyhnuli, o čemž mj. svědčí judikatura Nejvyššího soudu, který např. musel řešit případ, kdy z důvodu nečinnosti zaměstnavatele musel pracovní poměr nakonec rozvázat dotyčný zaměstnanec sám, přičemž podle Nejvyššího soudu to nebylo na překážku tomu, aby zaměstnanci vzniklo právo na zákonné odstupné.

Tato právní úprava vykazovala i další nedostatky, kdy např. nebylo zohledněno, pokud se zaměstnavatel dle § 270 odst. 2 ZP liberoval pouze částečně (zaměstnanci i tak náleželo odstupné v plné výši), anebo zde chyběla obdobná úprava, která je obsažena v § 271n ZP.

Na výše uvedené reagovala novela zákoníku práce tím, že zčásti zrušila právo na odstupné a v novém § 271ca ZP zavedla zcela nový druh jednorázové náhrady nemajetkové újmy při pracovním úrazu, nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, a to jednorázovou náhradu při skončení pracovního poměru, která se bude poskytovat ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Jde o určitou satisfakci – jednorázové odškodnění poskytované zaměstnanci, jehož pracovní poměr skončil z důvodu dlouhodobé ztráty způsobilosti konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, ke skončení pracovního poměru by nedošlo. Takto poskytnuté plnění přitom bude „pokryto“ pojištěním zaměstnavatele, při částečné liberaci zaměstnavatele bude i tato jednorázová náhrada nemajetkové újmy poměrně snížena atd.

Pro účely předpisů upravujících pojistné na sociální a zdravotní pojištění je nutné vycházet z toho, že jde o náhradu škody. Jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru tak nebude podléhat odvodům na sociální ani odvodům na zdravotní, resp. se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

Je nutné dodat, že ačkoliv v novém ustanovení § 271ca ZP není výslovně uvedeno, že jde o náhradu minimální, tak nic z hlediska zákoníku práce nebrání tomu, aby zaměstnavatel poskytl náhradu vyšší, než činí dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku, a to např. na základě kolektivní smlouvy („co není zákonem zakázáno, je dovoleno“). Pojišťovna je nicméně povinna podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. nahradit za zaměstnavatele škodu toliko v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Případné plnění nad rámec zákonného 12násobku průměrného měsíčního výdělku tak zaměstnavatel uhradí ze svých zdrojů a toto plnění mu pak ani nebude pojišťovnou refundováno.

Splatnost jednorázové náhrady při skončení pracovního poměru nastává v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu následujícím po skončení pracovního poměru.

Pokud by však byl lékařský posudek, podle nějž zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci v důsledku pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, vydán až po skončení pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci tuto náhradu v nejbližším výplatním termínu následujícím po vydání lékařského posudku. V situacích, kdy se stane lékařský posudek předmětem přezkumu ze strany příslušného správního orgánu, nastává splatnost v nejbližším výplatním termínu následujícím po potvrzení lékařského posudku ze strany tohoto správního orgánu.

V případě, že je se zaměstnancem rozvázán výpovědí nebo dohodou pracovní poměr z důvodu, že dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, protože dosáhl nejvyšší přípustné expozice, nadále mu náleží od zaměstnavatele odstupné podle § 67 ZP, neboť zde nejde o odškodnění pracovního úrazu ani nemoci z povolání. Zaměstnanec, který dosáhl nejvyšší přípustné expozice, nemůže vykonávat dosavadní práci, přičemž pokud by u zaměstnavatele konkrétní práci nevykonával, k dosažení nejvyšší přípustné expozice by nedošlo. Proto je třeba, aby těmto zaměstnancům v případě výpovědi ze strany zaměstnavatele nebo dohody o rozvázání pracovního poměru i nadále příslušelo odstupné.

O vzniku, změnách a skončení pracovního poměru od jeho vzniku až k řádnému skončení a vlastně o všem dalším ze zákoníku, co by vás zajímalo, bude naše zářijová online poradna. Těšíme se na Vaše dotazy!