Cestovní náhrady 2018

Úvod

Pravidla pro poskytování cestovních náhrad jsou zakotvena v zákoníku práce. Ten vymezuje základní pravidla pro poskytování náhrad cestovních výdajů zaměstnancům v pracovním poměru, případně zaměstnancům činným na základě dohod mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v zákoníku práce. Cestovní náhrady však lze poskytovat i dalším osobám, na které se zákoník práce nevztahuje.

Obecná pravidla

Cestovní náhrady lze poskytovat následujícím skupinám osob:

A. Zaměstnanci vymezení v zákoníku práce

Jedná se poskytování cestovních náhrad zaměstnancům, na které se vztahuje zákoník práce, tedy:

• zaměstnancům v pracovním poměru nebo
• zaměstnancům činným na základě dohod mimo pracovní poměr (t.j. dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti); v těchto případech je však poskytnutí cestovních náhrad nutno sjednat a zároveň stanovit pravidelné pracoviště.

B. Další osoby s příjmy ze závislé činnosti

V tomto případě se jedná především o osoby, na které se zákoník práce nevztahuje, protože jim nevznikl pracovní poměr (např. na členy orgánu právnické osoby, členy družstva nebo na jednatele s. r. o.), ale které jsou podle § 6 odst. 1 ZDP pro účely zákona o daních z příjmů považovány za zaměstnance.

Tyto osoby se mohou se zaměstnavatelem smluvně dohodnout (ve smlouvě o výkonu funkce podle § 59 a násl. ZOK), že jim budou poskytovány cestovní náhrady (a ty budou z pohledu ZDP posuzovány shodně jako u zaměstnanců v pracovním poměru, tj. nebudou považovány za příjem, který je předmětem daně z příjmů).

C. Podnikatelé

Další skupinou, na kterou se zákoník práce nevztahuje, jsou OSVČ a osoby ...