1. Automobil v obchodním majetku

Zákon o daních z příjmů (dále jen ZDP) definuje obchodní majetek pro účely daně z příjmů fyzických osob v § 4 odst. 4 jako: „...část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku se pak rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.“

U fyzické osoby záleží pouze na jejím rozhodnutí, zda konkrétní majetek zařadí do obchodního majetku či nikoliv. Se zařazením majetku do obchodního majetku poplatníka pak úzce souvisí § 25 odst. 1 písm. u) ZDP, podle něhož nelze za daňové výdaje uznat výdaje vynaložené na opravu, údržbu nebo technické zhodnocení majetku sloužícího k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, který poplatník nezařadí do obchodního majetku. o obchodní majetek se však nejedná u poplatníka – fyzické osoby, který vykazuje výdaje paušální částkou podle § 7 odst. 7 ZDP.

Pro právnické osoby ZDP obchodní majetek definuje v § 20c jako veškerý majetek, který poplatníkovi – právnické osobě, patří. Z uvedeného tedy vyplývá, že právnická osoba nemůže vlastnit žádný majetek, který by nebyl součástí jejího obchodního majetku.

V souvislosti s používáním vozidla v obchodním majetku se můžeme setkat s těmito nejběžnějšími výdaji (náklady):

• odpisy,
• spotřeba pohonných hmot, oleje a dalších provozních kapalin,
• výdaje na opravy a údržbu včetně technických prohlídek a měření emisí,
• vybavení vozidla (zimní pneumatiky, sněhové řetězy, tažné zařízení apod.),
• pojištění vozidla, a to jak povinné ručení, tak pojištění havarijní,
• dálniční známka, parkovací poplatky apod.,
• silniční daň.

Obecné podmínky daňové uznatelnosti

Aby mohly být výše uvedené výdaje (náklady) považovány za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, musí být splněny obecné podmínky daňové uznatelnosti, a to:

• musí být prokazatelné, že uvedené výdaje skutečně vznikly,
• musí být prokazatelné, že výdaje vznikly v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů,
• výdaje musí být zachyceny v daňové evidenci u osoby, která nevede účetnictví a v případě účetní jednotky pak musí být zachyceny v účetnictví v souladu s platnými účetními předpisy,
• výdaj nesmí být vyloučen z daňově uznatelných výdajů ZDP ani jiným předpisem.

K prokázání těchto výdajů mohou sloužit doklady o pořízení automobilu a jeho zařazení do příslušné odpisové skupiny, doklady o nákupu PHM, případně další doklady prokazující vznik příslušného výdaje a podobně.

Pokud jde o daňovou evidenci, kterou upravuje § 7b ZDP, je nutné, aby zde byly zachyceny výdaje v příslušném zdaňovacím období, ve kterém skutečně vznikly.

V případě, že dojde k technickému zhodnocení vozidla v souladu § 33 ZDP, zvyšuje hodnota technického zhodnocení vstupní cenu a případně zůstatkovou cenu vozidla v tom zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání. Poplatník pak pokračuje v odpisování s použitím roční odpisové sazby pro zvýšenou vstupní cenu v případě rovnoměrného odpisování nebo v případě zrychleného odpisování použije příslušný koeficient pro zvýšenou zůstatkovou cenu.

K prokázání výdajů vynaložených na pohonné hmoty slouží kniha jízd, přičemž správce daně může v odůvodněných případech stanovit poplatníkovi i jiný způsob prokazování těchto výdajů.

Podle pokynu GFŘ D-22 musí evidence jízd obsahovat minimálně tyto údaje:

• datum jízdy,
• cíl jízdy,
• účel jízdy,
• ujeté km,
• typ vozidla,
• registrační značku,
• stav ujetých km a to jednak k 1. 1. (případně k datu zahájení činnosti nebo zahájení používání vozidla) a k 31. 12. kalendářního roku (případně k datu ukončení činnosti nebo ukončení používání vozidla).

Pokud je vozidlo použito k soukromým účelům, není nutno u těchto cest uvádět cíl a účel cesty, postačí uvést datum a ujeté km s poznámkou, že se jedná o soukromou jízdu.

Spotřeba pohonných hmot

U vozidel zahrnutých v obchodním majetku se jako daňový výdaj uznává spotřeba pohonných podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 ZDP, tedy v prokázané výši; což znamená skutečně nakoupené pohonné hmoty doložené příslušnými doklady o nákupu, bez ohledu na skutečnou spotřebu vozidla. Z toho vyplývá, že v tomto případě nejsou rozhodující údaje o skutečné spotřebě uvedené v technickém průkaze vozidla. Na druhé straně to však neznamená, že správce daně musí automaticky uznat veškeré nákupy pohonných hmot za výdaje daňové. Pokud bude mít pochybnosti o skutečné výši spotřeby vozidla, vyzve poplatníka k jejímu prokázání. Ke zvýšené spotřebě vozidla, kromě způsobu jízdy řidiče, může také dojít v důsledku stáří vozidla nebo u vozidel převážně používaných ve větších městech. Žádný předpis však výši možné tolerance neuvádí, a proto bude většinou záležet pouze na konkrétním přístupu příslušného správce daně a na poplatníkovi, zda dokáže případně výkyvy doložit a vysvětlit.

Odpisy

Po zrušení odpisové skupiny 1a s účinností od 1. 1. 2008 jsou všechna motorová vozidla zahrnuta do 2. odpisové skupiny s dobou odpisování 5 let. Nejčastějším způsobem pořízení automobilu do obchodního majetku bude jeho koupě, případně za využití finančního leasingu, ale tomu se budeme věnovat v další části tohoto článku.

Vstupní cenou, pokud byl automobil pořízen úplatně, je ...