Kontrolní hlášení v příkladech

Kontrolní hlášení bylo zavedeno v roce 2016 jakožto nástroj v rámci boje proti únikům v oblasti DPH. Pro plátce DPH obvykle představuje kontrolní hlášení poměrně rozsáhlou administrativu, která se zvyšuje, pokud nejsou vykazovány správné údaje dodavatelem nebo odběratelem a finanční úřad na základě nemožnosti daná plnění spárovat zašle výzvu ke kontrolnímu hlášení či rovnou zahájí kontrolní postup. V praxi jsou také s kontrolním hlášením spojeny vysoké sankce, které finanční úřad stanovuje automaticky při nesplnění zákonných povinností souvisejících s kontrolním hlášením.

Tento článek obsahuje praktické příklady, které se věnují vybraným otázkám a specifickým pravidlům týkajících se kontrolního hlášení, a zároveň upozorňuje na některé problematické situace. Po přečtení článku by plátci DPH měli znát řešení těchto vybraných problematických případů ohledně vykazování v kontrolním hlášení.

Kontrolní hlášení a jeho úskalí

Finanční správa ČR stanovila pravidla pro vykazování v kontrolním hlášení v § 101c – § 101k zákona č. 235/2004 Sb., zákon o DPH (dále jen „zákon o DPH“) a dále byla pravidla konkretizována v dokumentu „Pokyny k vyplnění kontrolního hlášení DPH“. Plátce DPH by měl respektovat správné vykazování v kontrolním hlášení, jinak u něj s největší pravděpodobností zahájí správce daně určitý kontrolní postup (nejčastěji výzva k podání následného kontrolního hlášení, místní šetření, postup k odstranění pochybností, případně daňová kontrola).

Kontrolní hlášení je přitom rozděleno na tyto části:

• A – Plnění, u kterých je plátce povinen přiznat daň a uskutečněná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti,
• B – Přijatá zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku,
• C – Kontrolní řádky na daňové přiznání k DPH.

Jednotlivé oddíly kontrolního hlášení přitom obsahují řádky přiznání k DPH, jak uvádí tabulka.

Při porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením jsou spojeny přísné pokuty. Pokuty jsou ukládány přímo ze zákona a správce daně nemá ve většině případů diskreční pravomoc uložit pokutu v určité výši. Pokuty je možné v určitých případech prominout, k čemuž byl vydán pokyn GFŘ-D-29 k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení. Pokud plátce DPH nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit tyto pokuty:

• 1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
• 10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,
• 30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení,
• 50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.

Navíc může správce daně na základě svého uvážení uložit pokutu do 50 000 Kč plátci DPH, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo nedoplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení. Dále správce daně uloží kromě základních pokut ještě pokutu až do výše 500 000 Kč plátci DPH, který nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní.

V praxi je vhodné před podáním příslušného kontrolního hlášení nejprve provést rekonciliaci na přiznání k DPH, protože příslušné řádky přiznání k DPH musí sedět na údaje v kontrolním hlášení (oddíl C – Kontrolní řádky na daňové přiznání k DPH) a řádně údaje vykazované v kontrolním hlášení zkontrolovat. Plátce DPH se tak může vyhnout různým kontrolním postupům a výzvám ze strany správce daně a ve svém důsledku se nevystavovat riziku pokut.

Praktické situace při vykazování v kontrolním hlášení

Plátce DPH může v praxi čelit různým nejasnostem ohledně vykazování v kontrolním hlášení. Níže se nachází vybrané problematické okruhy a praktické příklady. Plátce DPH by u každého daného plnění měl zvažovat, jakým způsobem se dané plnění vykáže s jakými konkrétními detaily.