Labour inspection v ČR a BOZP

Obsah:

• Úvodem
• Právní východiska inspekce práce
• Zákon o inspekci práce
• Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů
• Organizační struktura
• Pravomoci SÚIP
• Pravomoci OIP
• Pravomoci TIČRu
• Rozsah kontroly inspekce práce
• Kompetence inspekce práce
• Kontrolované osoby
• Místní příslušnost inspekce práce
• Oprávnění inspektora
• Povinnosti inspektora
• Povinnosti kontrolované osoby
• Sankční pravomoc
• Přestupky na úseku BOZP

Úvodem

První potřeba změny právních předpisů v oblasti BOZP nastala již v roce 2000, když byla přijata tzv. první euronovela starého zákoníku práce a do hlavy páté části druhé zákoníku práce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo transponováno právo zemí Evropských společenství. Tehdy již vyvstala nezbytná potřeba jednak změny starých právních předpisů v této oblasti a pak i vlastní kontroly na tomto úseku.

Pokud jde o právo evropských společenství, je třeba zdůraznit, že zvláštní směrnice upravující oblast inspekce práce neexistuje. Inspekce práce ve státech Evropské unie není řešena podle jednotného modelu, ale podle národních úprav vycházejících z úmluv Mezinárodní organizace práce č. 81 z roku 1947, o inspekci práce v průmyslu a obchodě a č. 129 z roku 1969 o inspekci práce v zemědělství. Tyto úmluvy však zatím Česká republika neratifikovala.

V zájmu vytvoření jednotného prostředí v oblasti bezpečnosti práce ve všech členských státech Evropské unie byl rozhodnutím Evropské komise č. 95/319/EC ze dne 12. července 1995 vytvořen Výbor představitelů orgánů inspekce práce (SLIC) jako poradní orgán Evropské komise. Úkolem Výboru představitelů orgánů inspekce je především pravidelně hodnotit úroveň činností orgánů inspekce práce členských států, sjednocovat jejich činnost a zajišťovat efektivní výměnu informací. Výbor představitelů orgánů inspekce práce v roce 1974 vypracoval a v roce 1997 zpřesnil dokument „Obecné principy pro inspektoráty práce týkající se inspekce bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovištích“.

Tyto dokumenty byly zohledněny při přípravě našeho zákona o inspekci práce č. 251/2005 Sb., který nabyl účinnosti 1. 7. 2005 a kterým se budeme dále zabývat.

Právní východiska inspekce práce

Činnost orgánů inspekce práce je upravena zejména těmito zákony:

• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o inspekci práce“),
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákoník práce“ nebo také „ZP“),
• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o zaměstnanosti“),
• zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• zákon č. 309/2006 Sb., kterým upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o BOZP“ nebo „zák. č. 309/2006 Sb.“),
• zákon č. 64/2014 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

Zákon o inspekci práce

Zákon o inspekci práce vychází z pojmů ochrana práce (labour protection) a inspekce práce (labour inspection), které jsou obsaženy v dokumentech Mezinárodní organizace práce i Evropského společenství. Vedle toho pracuje s pojmem pracovní prostředí, s kterým pracují dokumenty Mezinárodní organizace práce i zemí Evropských společenství a kterým se rozumí fyzikální, chemické, sociální a kulturní faktory působící na osoby v pracovním procesu, neboť sociálními a kulturními faktory se bezpečnostní předpisy zatím nezabývají. Pracovním prostředím jsou tak všechny podmínky, za kterých se uskutečňuje pracovní proces a soubor vlivů, které působí na zaměstnance v průběhu pracovního procesu. Mezi ně se i v poslední době zařazují i psychosociální pracovní podmínky, kterými se rozumí pracovní a technologické postupy, pracovní doba a režimy práce, bezpečnostní postupy, opatření zaměstnavatele, vzdělání a dovednosti zaměstnanců, způsoby odměňování, motivační stimuly a sociální programy. Toto pojetí je širší, než jak bylo dříve vykládáno platnými právními předpisy.

Dále je třeba poznamenat, že právní úprava kontroly dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, dozor nad bezpečností práce a technických zařízení a nad dodržováním stanovených pracovních podmínek, státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení, dozoru vykonávaného orgány státní báňské správy, dozoru vykonávaného orgány státního zdravotního dozoru ve vztahu k ochraně zdraví při práci a kontrola vykonávaná Státním úřadem pro jadernou bezpečnost nebyla v právním řádu České republiky nikdy konstruovaná jako jednotná, nýbrž jako decentralizovaná. V působnosti resortu ministerstva práce a sociálních věcí vždy byla a je soustředěna kontrola dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, dozor nad bezpečností práce a technických zařízení a pracovních podmínek.

Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů

Kontrolu dodržování povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, s výjimkou právních předpisů týkajících se pracovních podmínek a právních předpisů o bezpečnosti práce, byly původně oprávněny vykonávat Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce, které jsou mu podřízeny podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení a nad dodržováním stanovených pracovních podmínek vykonávaly původně orgány státního odborného dozoru, jimiž byl Český úřad bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Uvedené orgány byly v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, a z toho důvodu také zákon o inspekci práce v podstatě sloučil pod jeden Úřad provádění kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví a kontrolu pracovněprávní.

Zákon o inspekci práce se nedotýká působnosti a pravomocí ostatních inspekčních orgánů, činných v této oblasti mimo rámec systému Ministerstva práce a sociálních věcí.

Především je třeba uvést, že zákon o inspekci práce se netýká oblasti hygieny práce. Tato oblast je v pravomoci krajských hygienických stanic (Hygienické stanice hlavního města Prahy) a řídí se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

I nadále státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru zřízené zákonem o státním odborném dozoru nad bezpečností práce výhradně k tomuto účelu (Technická inspekce ČR). Dozor vykonávaný orgány státní báňské správy nadále vykonávají Český báňský úřad a obvodní báňské úřady. Dozor vykonávaný orgány státního zdravotního dozoru ve vztahu k ochraně zdraví při práci nadále vykonávají Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice.

Zákon o inspekci práce se nedotýká dále kontroly vykonávané Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, státního dozoru nad provozováním určeného technického zařízení na drahách, který vykonávají drážní správní úřady a Drážní inspekce, státního odborného dozoru vykonávaného orgány Ministerstva obrany nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu vojenské činné služby a nad určenými technickými zařízeními provozovanými s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a netýká se ani dozoru nad bezpečností při výkonu služby, který je upraven i zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Nakonec je třeba připomenout, že zákon o inspekci práce nezasáhl ani do pravomoci odborových orgánů provádět kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Kontrolní a sankční působnost inspekce práce se od roku 2012 výrazně změnila. Zatímco Úřadu práce ČR zůstalo kontrolní oprávnění jen v dílčích případech, a to bez možnosti uložení sankce za naplnění skutkových podstat přestupků (žádné již nemá k dispozici), inspekce práce se stala univerzálním kontrolním orgánem se sankčním oprávněním v oblasti ...