Minimum BOZP

Obsah:

• Úvodem – Právo na informace a konzultace o BOZP
• Základní zásady BOZP v zákoníku práce
• Prevence rizik
• Povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP
• Práva a povinnosti zaměstnance v oblasti BOZP

 Úvodem – Právo na informace a konzultace o BOZP

Jak známo, oblast BOZP doznala v naší legislativě významných změn v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie. Ještě před 1. květnem 2004 musela naše legislativa splnit podmínky úplné harmonizace s asquis communautaire právem zemí ES. Oblast BOZP byla totiž oblast, která ve starém zákoníku práce doznala největších změn. Právo zemí ES totiž klade zvýšenou pozornost otázkám BOZP Ochrana zdraví zaměstnanců a prevence před pracovními úrazy a nemocemi z povolání vůbec je taková „červená nit“ většiny evropských směrnic z oblasti pracovního práva. Zkracování týdenní pracovní doby, zkracování práce přesčas, prodlužování délky dovolené apod., to jsou hlavní směry, kterými se ubírá právní úprava pracovní doby v Evropě, a jejich společným jmenovatelem je BOZP. To všechno má původ u německé a rakouské dělnické úrazové pojišťovny, které byly založeny kolem roku 1890 a mají dostatečné přehledy za víc než 120 let o tom, jak se vyvíjí úrazovost a hlavně co stojí pracovní úrazy nejen pojišťovny, ale i celou společnost. O to víc se pak snaží, aby byla schvalována další a další legislativa v oblasti BOZP, která by vedla k prevenci před úrazy.

Z toho důvodu hned první harmonizační novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. bylo do zákoníku práce transponováno 14 směrnic – jedna tzv. rámcová a 13 dílčích z oblasti BOZP. Společným jmenovatelem všech těchto směrnic z oblasti BOZP je bezesporu právo zaměstnanců na informace a projednání neboli konzultace. Je třeba zdůraznit, že se jedná o práva každého zaměstnance bez ohledu na skutečnost, zda u jeho zaměstnavatele působí tzv. zástupci zaměstnanců (tj. odbory, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast BOZP) nebo ne.

Institut rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP byl do zákoníku práce vložen až také v souvislosti s jeho harmonizací s právem zemí ES. Činnost zástupce pro oblast BOZP je pozitivně vymezena v § 108 ZP, naproti tomu rada zaměstnanců v praxi řeší otázky související s realizací práva na informace a projednání, které nespadají do působnosti zástupců pro oblast BOZP. Z uvedeného tedy vyplývá, že v případě, když by u zaměstnavatele nepůsobil zástupce pro oblast BOZP ale jen rada zaměstnanců, nemohly by na ni kompetence v oblasti BOZP přejít a zaměstnavatel by pak musel informovat o otázkách BOZP a konzultovat otázky BOZP s jedním každým zaměstnancem zvlášť.

To totiž vyplývá přímo z rámcové směrnice o BOZP, která klade stejný důraz na právo zaměstnanců na informace o stavu BOZP a o všech opatřeních, která zaměstnavatel na tomto úseku provádí stejně jako na právo zaměstnanců na konzultace se zaměstnavatelem o těchto otázkách. Pro zaměstnavatele i zaměstnance z toho vyplývá jediný závěr, a to že veškeré otázky BOZP musí vzájemně konzultovat a musí se o nich informovat.

Tato práva na informace a konzultace jsou zaručena příslušnými směrnicemi ES a Evropskou sociální chartou Rady Evropy bez ohledu na to, zda u zaměstnavatele působí odbory či jiní zástupci zaměstnanců.

Základní zásady BOZP v zákoníku práce

Základní zásady BOZP jsou vymezeny v úvodním ustanovení části páté zákoníku práce (§ 101 ZP) týkající se BOZP. V tomto ustanovení se zejména vymezuje, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života a zdraví a určuje se zde, na koho se tato povinnost vztahuje a kdo za plnění úkolů plynoucích z této odpovědnosti zaměstnavatele odpovídá.

Do ustanovení se zavádí pojem „riziko“ aniž by byl blíže definován. V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizik pro člověka, tím spíše pak činnost zaměstnavatele v pracovním procesu. Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod.

V teorii pracovního práva se pojem riziko definuje jako „kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance.“

Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, na prach, fyzickou zátěž, psychickou a zrakovou zátěž a na nepříznivé mikroklimatické podmínky. Tato rizika jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec přichází při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.

Pro praxi je významná zásada, že péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Podle § 11 ZP se vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Je nesporné, že z této definice musíme v oblasti BOZP vycházet. Vedoucím je každý zaměstnanec, který má pod sebou alespoň jednu osobu, i za ní odpovídá z hlediska BOZP a nezáleží, jestli je to zaměstnanec na plný či částečný úvazek.

To souvisí i s § 302 ZP, kde jsou vyjmenovány základní povinnosti vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru a kde se mimo jiné zdůrazňuje, že vedoucí zaměstnanci jsou povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP. Proto je důležité, aby při uzavírání pracovního poměru a při stanovení náplně práce těchto zaměstnanců nebyly nikdy opomenuty citované zásady. To má význam i z hlediska odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů. Platí, že každý vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele odpovídá za zajišťování BOZP zaměstnanců a stav pracovních podmínek v té činnosti, kterou bezprostředně řídí či vykonává. Na stavbách a staveništích je třeba mít tyto zásady na paměti o to víc.

Výše uvedené zásady, byť se na první pohled jeví jako obecné a zaměstnavatelům i zaměstnancům zcela samozřejmé, mají obrovský význam pro praxi. V okamžiku, kdy vznikne škoda, ať již zaměstnanci či zaměstnavateli, je nedílnou součástí posouzení celkové situace a všech okolností i posouzení toho, jak byly dodrženy všechny zásady BOZP. A právě porušení základních principů BOZP bývá v praxi nejčastějším důvodem vzniku škody ať na jedné, či druhé straně pracovněprávního vztahu.

Nejvážnější důsledky má nedodržení zásad BOZP v případech vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání, kdy se však již jen zkoumá, které zásady BOZP byly porušeny a do jaké míry kterým účastníkem pracovněprávního vztahu.

Ustanovení dále transponuje zásadu obsaženou v článku 6 bodě 4 rámcové směrnice „Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této směrnice, pokud jsou na jednom pracovišti přítomni zaměstnanci více podniků, musí zaměstnavatelé spolupracovat při uskutečňování opatření týkajících se bezpečnosti, hygieny a ochrany zdraví při práci a, s přihlédnutím k povaze činností, koordinovat svou činnost v oblasti ochrany a prevence pracovních rizik, vzájemně se informovat o rizicích a informovat také své zaměstnance nebo zástupce zaměstnanců“, když stanoví, že plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně BOZP a postupy k jejich zajištění. Zde je kladem důraz na písemnou dohodu zúčastněných zaměstnavatelů, která bude v praxi významná pro kontroly provádění orgány inspekce práce.

Každý ze zaměstnavatelů je povinen

• zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele,
• dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů.

Tato zásada je obecnou zásadou koordinace BOZP pro všechny zaměstnavatele bez ohledu na to, zda působí v dopravě, logistice, stavebnictví či jinde. Je to novinka nyní platného zákoníku práce, pro praxi však významná, protože naplňuje cíle rámcové směrnice. Povinnost ke koordinovanému ...