Mzdy a odměňování – II. Část

Úvod

V tomto příspěvku doplňujeme a dokončujeme náležitosti mzdy. V první části jsme se zabývali dvěma povinnými srážkami, které musí zaměstnavatel vypočítat, strhnout a odvést dvěma institucím z hrubé mzdy zaměstnance, a k tomu musí přidat také částky ze svých zdrojů. V této druhé části rozebíráme třetí nezbytnou složku snižující hrubou mzdu zaměstnance, a to daň z příjmu, kterou rovněž musí zaměstnavatel vypočítat, strhnout a odvést na konto příslušného finančního úřadu.

1. Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti

Nejprve si připomeňme několik pojmů vztahujících se k výpočtům této daně. Začneme obecnou formulací povinnosti zdaňovat příjmy, které zaměstnanec obdrží.

• Při výpočtu daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (dle § 6 zákona) se vychází ze všech příjmů vyplacených poplatníkovi nebo obdržených poplatníkem v příslušném zdaňovacím období. Veškeré příjmy obdržené nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, se považují za příjmy vyplacené nebo obdržené v tomto zdaňovacího období.
• Poplatník daně z příjmu fyzických osob je daňový subjekt, tj. zaměstnanec, jehož příjem je dani podroben. Plátce daně je pak daňový subjekt, tj. zaměstnavatel (případně více zaměstnavatelů), který je ze zákona povinen odvést státu daň vybranou od poplatníků daně.
• Základem daně (tzv. dílčím základem daně) jsou příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit za zaměstnance zaměstnavatel. Základem daně (dílčím základem daně) z příjmů fyzických osob tedy je hrubá mzda.
• Daňová sazba je stejná pro všechny poplatníky daně z příjmů fyzických osob, od 1. 1. 2008 je sazba daně stanovena na 15 %. Daň se počítá ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů.
• Kromě obecně platné patnáctiprocentní sazby byla zavedena ještě tzv. solidární daň při dosažení určité výše příjmů.
• Solidární zvýšení daně činí 7 % z kladného rozdílu mezi

1. 1. součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 a dílčího základu daně a dílčího základu daně podle § 7 v příslušném zdaňovacím období a
   2. 48násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení.

• Daňová záloha je povinná platba, kterou sráží plátce daně poplatníkovi v průběhu kalendářního roku, kdy konečná daňová povinnost není ještě známa. Po skončení zdaňovacího období vypočteme skutečnou daňovou povinnost poplatníka a provádíme zúčtování, kdy započteme zálohu na celoroční daňovou povinnost zaměstnance (dochází k porovnání výše záloh s celkovou daňovou povinností, z čehož vyplývá přeplatek či nedoplatek na dani).

Daňová záloha se vypočítá jako 15 % ze základu daně, což je hrubá mzda zaokrouhlená na celé stokoruny nahoru (při ročním zúčtování daně z příjmu se základ daně zaokrouhluje na celé stokoruny dolů). Záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti se odvádí z příjmů zúčtovaných zaměstnanci za kalendářní měsíc při výplatě nebo při připsání mzdy, z tzv. zdanitelné mzdy.

Od daňové zálohy se dále odečítají slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti, tj. částky ve výši 1/12 celkové roční částky slevy.

Tabulka č. 1

• U poplatníků soustavně se připravujících na budoucí povolání se sleva přiznává jen do 26 let věku, výjimku tvoří prezenční forma doktorského studia na vysoké škole, kdy se sleva na dani na studenta přiznává až do 28 let věku. Slevy na dani může poplatník uplatnit pouze do výše své daňové povinnosti, případně zálohy na daň. Pokud je daňová záloha menší nebo rovna uplatňované slevě na dani, poplatníkovi nevzniká v daném období žádná daňová povinnost (minimální záloha na daň po slevě je rovna nule).
• Nárok na uplatnění slev na dani prokazuje poplatník podpisem prohlášení poplatníka k dani (tzv. růžový papír). Zaměstnavatel přihlédne k prokázaným slevám na dani, podepíše-li zaměstnanec prohlášení k dani do 30 dnů po nástupu do zaměstnání, a pak opětovně každý rok nejpozději do 15. února příslušného zdaňovacího období. V prohlášení k dani zaměstnanec stvrzuje svým podpisem:
  • skutečnosti, které jsou u něj dány pro přiznání slev na dani,
  • neuplatnění nároku na slevy na dani současně u jiného plátce daně za stejné zdaňovací období (i za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období), v jednom okamžiku může mít poplatník podepsané prohlášení k dani pouze u jednoho zaměstnavatele,
  • že současně za stejné období kalendářního roku nepodepsal prohlášení k dani u jiného plátce daně,
  • že nárok na slevy na dani současně neuplatňuje jiný poplatník.
• Od daňové zálohy se poplatníkům s dětmi, kteří podepsali prohlášení k dani, měsíčně odpočítává také daňové zvýhodnění na děti. Daňové zvýhodnění se odečítá od vypočtené daně nebo měsíčně u zaměstnanců s podepsaným prohlášením k dani od vypočtených záloh na daň z příjmů. Uplatnit daňová zvýhodnění na děti si může pouze jeden z rodičů, ten pak předkládá zaměstnavateli rodný list dítěte (případně i potvrzení o studiu).

Daňové zvýhodnění náleží poplatníkovi ve výši:

• • 15 204 Kč ročně na každé vyživované dítě žijící s ním v domácnosti, která leží na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
  • 19 404 Kč ročně na druhé dítě a
  • 24 204 Kč ročně na třetí a každé další dítě, pokud neuplatňuje další slevy na dítě.
• Pokud je vypočtená daňová záloha menší než uplatňované daňové zvýhodnění na děti, vyplatí zaměstnavatel vzniklý rozdíl zaměstnanci jako měsíční daňový bonus. To znamená, že pokud poplatník dále uplatňuje kromě daňových slev také daňové zvýhodnění na děti a výsledkem po odpočtu daňového zvýhodnění je záporné číslo, vyplatí zaměstnavatel vzniklý rozdíl zaměstnanci jako daňový bonus.

Poplatník má nárok na vyplacení daňového bonusu, činí-li jeho měsíční výše alespoň 100 Kč, maximálně však do horní roční hranice 60 300 Kč. Daňový bonus lze uplatnit tehdy, jestliže má poplatník ve zdaňovacím období příjmy alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené i příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Pokud zaměstnanec pracuje souběžně pro více ...