Několik poznámek k hygieně na pracovišti v době pandemie

Obsah:

• Úvodem
• První krok – prevence rizik
• Prevence rizik v době pandemie
• Uplatňování prostředků kolektivní ochrany
• Vzdálenost mezi zaměstnanci
• Právní úprava OOPP
• Povinnosti zaměstnavatele při poskytování OOPP
• Roušky a respirátory
• Dezinfekční prostředky
• Hygienické požadavky na vybavení pracovišť
• Větrání na pracovišti
• Závěrem

Úvodem

Poslední rok žijeme v době ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaným jako SARS-CoV-2. Z toho důvodu vláda pravidelně vyhlašuje od podzimu loňského roku podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), na území České republiky nouzový stav a hlavně přijímá řadu omezujících opatření na úseku ochrany veřejného zdraví.

I když se zdá, že riziko nákazy pomalu ustupuje a že bude v dostatečném rozsahu zajištěno očkování obyvatel, je faktem, že riziko nákazy zde zůstane a pro každého zaměstnavatele znamená, že se na něj musí zaměřit v prevenci rizik.

I za normálních okolností se prevence rizik musí provádět průběžně, natož v době pandemie. Cílem přijatých opatření k prevenci rizik musí být zajistit podmínky, které rizika odstraní u zdroje jejich původu nebo minimalizují ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Pokud riziko zcela odstranit nejde, jedná se o tzv. zbytkové (reziduální) riziko.

A o to právě v této situaci (pandemie) jde – riziko nákazy způsobené novým koronavirem SARS-Co-V-2 je podle epidemiologů zatím neodstranitelné, a proto s ním musíme zacházet jako s tzv. zbytkovým rizikem, které zcela odstranit nejde a vůči němuž musí směřovat preventivní opatření každého zaměstnavatele v této době.

Opatření na úseku BOZP bezprostředně souvisí s organizací práce a pracovních postupů. Proto si výhradně zaměstnavatel sám musí zvážit, jak zorganizuje práci – např. kolik zaměstnanců bude pracovat v jedné místnosti, kolik na dílně.

Infekce SARS-CoV-2, virus způsobující těžký akutní respirační syndrom, patří do čeledi koronavirů. Infekce SARS-CoV-2 může vést k onemocnění respirační chorobou COVID-19.

Vzhledem k tomu, že molekulární biologie viru vykazuje vysokou shodu se SARS-CoV-1 a MERS-CoV (koronavirem způsobujícím onemocnění MERS), byl SARS-CoV-2 zařazen do 3. skupiny biologického činitele (nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci). Při klasifikaci byla brána v úvahu také potenciální závažnost onemocnění. Zaprvé je nutné vzít v úvahu, že se závažné symptomy nerozvinuly u všech infikovaných. Dále se pak má za to, že u značné části lidí infikovaných SARS-CoV-2 se nevyvinou žádné příznaky, nebo jenom mírné příznaky podobné nachlazení.

Infekce SARS-CoV-2 se přenáší primárně a největší měrou ve formě vzdušných kapének (aerosolů), které vznikají v respiračním ústrojí infikované osoby a tyto pak putují k dalším lidem. Místem vstupu jsou exponované sliznice příjemce (ústa, nos, oči). K přenosu dochází v první řadě v těsné fyzické blízkosti osoby šířící virus, například na vzdálenost běžnou při hovoru nebo bližší. Je známo, že zvláště v uzavřených prostorech se virus mezi lidmi přenáší kapénkami nebo aerosoly velmi efektivně a poté se šíří v populaci. Může rovněž docházet, přestože v menší míře, k přenosu kontaktem s kontaminovanými povrchy nebo z kontaminovaných rukou. Také tato cesta přenosu musí být také brána v úvahu.

Je dokázáno, že šířit virus mohou nejen osoby, které nemocí COVID-19 onemocněly, ale také infikovaní lidé, kteří nemají žádné příznaky. Virus mohou šířit už jeden nebo dva dny před nástupem symptomů. Riziko nákazy stoupá s počtem a délkou nechráněných kontaktů s lidmi infikovanými SARS-CoV-2.

První krok – prevence rizik

Prevence rizik je rozpracována podrobně v ustanovení § 102 ZP. Definice tohoto pojmu je obsažena v odstavci druhém tohoto ustanovení a vyplývá z ní, že prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Tato definice byla do zákoníku práce převzata přímo z rámcové směrnice ES o BOZP. Podle článku 3 písm. d) směrnice se totiž pod pojmem prevence rizik rozumí „veškerá ustanovení nebo opatření, která jsou zavedena nebo se plánují na všech stupních činnosti podniku k prevenci nebo snížení pracovních rizik“.

V ustanovení § 102 odst. 1 ZP se zaměstnavateli ukládá přímo povinnost vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik.

Pokud si uvědomíme, že rizikem je velice zjednodušeně řečeno každá činnost, která by mohla způsobit zaměstnanci úraz nebo jiné poškození zdraví, pak pod prevencí rizik se nám objeví veškerá činnost zaměstnavatele směřující k tomu, aby úrazů a jiných poškození na zdraví bylo na pracovišti co nejméně. Zákon nestanoví přesně (a ani nemůže) jakým způsobem si má zaměstnavatel počínat při zajišťování bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. To odvisí především od specifických podmínek jednoho každého zaměstnavatele a ty se zobecnit nedají.

Z toho důvodu stejně tak jako zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců obecně i za vytváření podmínek pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik odpovídá výhradně zaměstnavatel sám.

Prevence rizik je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, který se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Proto v následujících odstavcích ukládá zákonodárce povinnosti zaměstnavateli jak při vyhledávání rizik a zjišťování jejich příčin a zdrojů (tedy příčin a zdrojů pracovních úrazů a nemocí z povolání), tak při přijímání opatření k jejich odstranění. I ...