Obchodní majetek u poplatníka daně z příjmů fyzických osob

Činnost podnikatele je nerozlučně spjata s obchodním majetkem. V článku si odpovíme na nejdůležitější otázky spojené s existencí obchodního majetku. Budeme se zabývat zahájením podnikání a zařazením dříve pořízeného majetku do obchodního majetku, stanovením vstupní ceny při zařazení majetku do obchodního majetku, daňovým řešením použití obchodního majetku k podnikání jednoho nebo obou manželů. Pozornost dále zaměříme na daňové řešení prodeje hmotného majetku zahrnutého v obchodním majetku, prodeje hmotného majetku vyřazeného z obchodního majetku a prodeje hmotného majetku při uplatnění paušálních výdajů.

Vymezení obchodního majetku v daňových předpisech

Pojem „obchodní majetek“ není v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., ani v zákoně o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. používán, ani definován. V § 495 ObčZ se uvádí, že souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby pak tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

Pojem „obchodní majetek“ je vymezen pouze pro daňové účely, a to pro účely daně z příjmů v § 4 odst. 4 (pro fyzické osoby) a v § 20c (pro právnické osoby) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a pro účely daně z přidané hodnoty v § 4 odst. 4 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Přitom v každém z těchto daňových zákonů je obchodní majetek vymezen jinak.

• Vymezení obchodního majetku pro účely daně z příjmů fyzických osob

Podle znění § 4 odst. 4 ZDP se pro účely daně z příjmů obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno, anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci.

Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.

Majetek lze do obchodního majetku zahrnout pouze při vedení daňové evidence, anebo při vedení účetnictví. Pokud poplatník zakoupí hmotný majetek pro účely podnikání ve zdaňovacím období, kdy uplatňuje paušální výdaje, nemůže tento hmotný majetek vložit do svého obchodního majetku, protože obchodní majetek při vedení paušálních výdajů u poplatníka neexistuje.

Majetek však zůstává v obchodním majetku poplatníka, který vede účetnictví, i když přejde na uplatnění výdajů procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP, protože o tomto majetku i nadále účtuje.

• Vymezení obchodního majetku pro účely daně z přidané hodnoty

Podle znění § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH se obchodním majetkem pro účely DPH rozumí majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností.

Osoba povinná k dani je dle § 5 odst. 1 ZDPH fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti.

Ekonomickou činností se dle § 5 odst. 2 pro účely DPH rozumí:

• soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby,
• soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců,
• za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně.

Podle znění § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH je povinen plátce vést v evidenci pro účely DPH přehled obchodního majetku.

Z rozdílné definice obchodního majetku v zákonu o daních z příjmů a v zákonu o dani z přidané hodnoty vyplývá, že plátce daně, který jakožto poplatník daně z příjmů fyzických osob uplatňuje paušální výdaje, pro účely daně z příjmů nemá obchodní majetek a nevede ho tudíž v daňové evidenci, ale podle § 100 odst. 3 písm. b) ZDPH je povinen vést evidenci obchodního majetku pro účely DPH.

Zahájení podnikání a obchodní majetek

Při zahájení samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP nebo při zahájení nájmu zdaňovaného dle § 9 ZDP se podle znění § 5 odst. 7 ZDP přihlédne u poplatníka i k zásobám pořízeným v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž poplatník zahájil samostatnou činnost nebo nájem. Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením této činnosti.

Pokud se poplatník při zahájení podnikání rozhodne, že povede daňovou evidenci, postupuje podle § 7b ZDP. Vlastní forma vedení daňové evidence není v zákoně stanovena. V § 7b odst. 1 ZDP se říká, že daňovou evidencí se pro účely daně z příjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. Tato evidence obsahuje údaje o příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně a údaje o majetku a dluzích. Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že při vložení majetku do obchodního majetku při vedení daňové evidence, bude záležet na poplatníkovi, jaký způsob evidence majetku zvolí – zda bude majetek evidovat na inventární kartě, v evidenčním listu, v knize majetku nebo pomocí výpočetní techniky.