Odstupné a odchodné jsou dva pojmy, které se kterými se lze setkat při odchodu ze zaměstnání. Je ovšem nutné vědět, jaký je mezi nimi rozdíl a v jakých případech na ně zaměstnancům náleží nárok. Právě o tom bude dnešní článek, který se věnuje této personální problematice.
V současné době je hlavním rozdílem těchto dvou pojmů jejich zákonné vymezení. Odstupné se řídí zákonem č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“), odchodné bylo vymezeno starým zákoníkem práce z roku 1965, ale v nové úpravě zákoníku práce již vymezeno není. Takže odstupné je dané zákonem, odchodné nikoliv. Dále je zde rozdíl z daňového pohledu – odstupné je osvobozeno od odvodů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, odchodné ne. Z toho plyne, že pokud dojde k záměně těchto pojmů, může to způsobit nedoplatek na České správě sociálního zabezpečení a na zdravotní pojišťovně, a tím i penále plynoucí z tohoto nedoplatku. Na to je třeba si dávat pozor.
Odstupné
Odstupným se zabývá zákoník práce převážně v § 67. Tyto dva paragrafy vymezují podmínky pro získání nároku na odstupné.
Odstupné tedy náleží zaměstnancům, u kterých došlo k výpovědi dané zaměstnavatelem, a to dle § 52 odst. a) až c). Důležitá je také poznámka v § 67 odst. 1, která dodává, že nárok na odstupné náleží také zaměstnancům, kteří se zaměstnavatelem ukončili pracovní poměr dohodou ze ...
Související předpisy SZČR