Povinnosti zaměstnavatele na úseku BOZP

Obsah:

• Úvodem
• Právo na informace a konzultace o BOZP
• Zásady BOZP v ZP
• Prevence rizik
• Povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP

Úvodem

V čl. 28 LZPS je uvedeno „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“ Přes veškeré množství právních předpisů, které se v rozličné míře zabývají problematikou BOZP, je třeba za základní provedení citované ústavní zásady LZPS považovat zákoník práce. Další požadavky na BOZP v pracovněprávních vztazích pak stanoví zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, na který zákoník práce přímo odkazuje. Obrovské množství dalších právních předpisů z nejrůznějších oblastí pak zohledňuje specifika právní úpravy BOZP pro danou konkrétní oblast.

Koncepční novela zákoníku práce v roce 2012 vložila do § 1a ZP základní zásady pracovněprávních vztahů. Jednou z těchto zásad jsou „uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce“, tedy zásada, kterou lze sice vnímat jako parafrázi výše uvedeného čl. 28 LZPS, ale na druhé straně jako potvrzení faktu, že zákonodárce považuje právě problematiku BOZP za nejdůležitější a nejvýznamnější. Zákoník práce pak ještě v § 224 ZP opakuje (ne ale nadbytečně) „Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které jim umožňují bezpečný výkon práce.“

Následně pak další novela zákoníku práce v roce 2014 (v souvislosti s rekodifikací soukromého práva rozšířila § 1a ZP o druhý odstavec, ve kterém označila zásadu „uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce,“ za zásadu, která „vyjadřuje hodnoty, které chrání veřejný pořádek“.)

Právní úprava BOZP v zákoníku práce si klade za cíl předcházet nebo omezovat rizika, která ohrožují životy a zdraví zaměstnanců ve vztahu k výkonu jejich práce. Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců je nejen zájmem zaměstnanců samotných, ale i významným zájmem celospolečenským, který je akcentován právě v předpisech ukládajících v této oblasti zaměstnavatelům četné povinnosti. Právní předpisy v oblasti BOZP mají významnou preventivní funkci a jsou současně jedním z výrazných projevů ochranné funkce pracovního práva. Jakkoli jsme zvyklí vnímat ochrannou funkci pracovního práva především v souvislosti s ochranou osoby ucházející se o práci či zaměstnanců, je třeba vidět, že pozitivní přínos stále se výrazně projevující preventivní funkce v oblasti BOZP má zásadní význam i z pohledu zaměstnavatelů a zprostředkovaně celé společnosti. Proto také zásada „uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce,“ je zásadou, která „vyjadřuje hodnoty, které chrání veřejný pořádek“.

Právo na informace a konzultace o BOZP

Jak známo, oblast BOZP doznala v naší legislativě významných změn v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie. Ještě před 1. květnem 2004 musela naše legislativa splnit podmínky úplné harmonizace s asquis communautaire právem zemí ES. Oblast BOZP byla totiž oblast, která ve starém ZP doznala největších změn. Právo zemí ES totiž klade zvýšenou pozornost otázkám BOZP Ochrana zdraví zaměstnanců a prevence před pracovními úrazy a nemocemi z povolání je taková „červená nit“ většiny evropských směrnic z oblasti pracovního práva. Zkracování týdenní pracovní doby, zkracování práce přesčas, prodlužování délky dovolené apod., to jsou hlavní směry, kterými se ubírá právní úprava pracovní doby v Evropě, a jejich společným jmenovatelem je BOZP. To všechno má původ u německé a rakouské dělnické úrazové pojišťovny, které byly založeny kolem roku 1890 a mají dostatečné přehledy za víc než 120 let o tom, jak se vyvíjí úrazovost, a hlavně co stojí pracovní úrazy nejen pojišťovny, ale i celou společnost. O to víc se pak snaží, aby byla schvalována další a další legislativa v oblasti BOZP, která by vedla k prevenci před úrazy.

Z toho důvodu hned první harmonizační novelou starého zákoníku práce provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. bylo do zákoníku práce transponováno 14 směrnic – jedna tzv. rámcová a 13 dílčích z oblasti BOZP. Společným jmenovatelem všech těchto směrnic z oblasti BOZP je bezesporu právo zaměstnanců na informace a projednání neboli konzultace. Je třeba zdůraznit, že se jedná o práva každého zaměstnance, bez ohledu na skutečnost, zda u jeho zaměstnavatele působí tzv. zástupci zaměstnanců (tj. odbory, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast BOZP) nebo ne.

Institut rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP byl do zákoníku práce vložen až také v souvislosti s jeho harmonizací s právem zemí ES. Činnost zástupce pro oblast BOZP je pozitivně vymezena v § 108 ZP, naproti tomu rada zaměstnanců v praxi řeší otázky související s realizací práva na informace a projednání, které nespadají do působnosti zástupců pro oblast BOZP. Z uvedeného tedy vyplývá, že v případě, když by u zaměstnavatele nepůsobil zástupce pro oblast BOZP ale jen rada zaměstnanců, nemohly by na ní kompetence v oblasti BOZP přejít a zaměstnavatel by pak musel informovat o otázkách BOZP a konzultovat otázky BOZP s jedním každým zaměstnancem zvlášť.

To totiž vyplývá přímo z rámcové směrnice o BOZP, která klade stejný důraz na právo zaměstnanců na informace o stavu BOZP a o všech opatřeních, která zaměstnavatel na tomto úseku provádí stejně jako na právo zaměstnanců na konzultace se zaměstnavatelem o těchto otázkách. Pro zaměstnavatele i zaměstnance z toho vyplývá jediný závěr a to, že veškeré otázky BOZP musí vzájemně konzultovat a musí se o nich informovat.

Tato práva na informace a konzultace jsou zaručena příslušnými směrnicemi ES a Evropskou sociální chartou Rady Evropy bez ohledu na to, zda u zaměstnavatele působí odbory či jiní zástupci zaměstnanců. Zákoník práce pak zaměstnancům a jejich zástupcům zaručuje právo na informace a konzultace o BOZP dokonce na dvou místech. Jednak je to v § 108 ZP o účasti zaměstnanců na řešení otázek BOZP a podruhé ještě v § 279 a § 280 ZP – v obecných ustanoveních o informování a projednávání.

Rozsah projednávací povinnosti zaměstnavatele vůči odborovým organizacím je rozšířen v § 287 ZP.

Zásady BOZP v ZP

Hlavní zásady BOZP jsou vymezeny v úvodním ustanovení části páté zákoníku práce (§ 101 ZP) týkající se BOZP. V tomto ustanovení se zejména vymezuje, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života a zdraví a určuje se zde, na koho se tato povinnost vztahuje a kdo za plnění úkolů plynoucích z této odpovědnosti zaměstnavatele odpovídá.

Do ustanovení se zavádí pojem „riziko“ aniž by byl blíže definován. V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizik pro člověka, tím spíše pak činnost zaměstnavatele v pracovním procesu. Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod.

V teorii pracovního práva se pojem „riziko“ definuje jako „kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance.“

Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci do styku. Mechanická rizika můžeme hodnotit na základě analýzy pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, které zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví jednak na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich nejvyšší přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.

Pro praxi je významná zásada, že péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, ...