Škodlivé pracovní prostředí a příplatky za něj

Úvodem

Právní úprava mezd, tedy odměňování za práci v tzv. podnikatelské sféře, resp. u zaměstnavatelů, kteří nejsou vyjmenováni v ustanovení § 109 odst. 3 ZP, je značně liberální. Zákoník práce stanoví pouze základní minima a zaměstnavatel má právo rozhodovat o výši mezd i rozsahu jednotlivých složek mezd zcela libovolně.

V praxi jsou nejčastějším předmětem zájmů zaměstnavatelů i zaměstnanců příplatky. Příplatků je však celá řada. Zákoník práce pro podnikatelskou sféru upravuje příplatek za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, příplatek za noční práci, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatek za práci v sobotu a neděli.

To je tedy základní a nepodkročitelné minimum příplatků, které musí každý zaměstnavatel – podnikatel zaměstnancům poskytovat. Kromě toho samozřejmě zaměstnavatel může zaměstnancům příplatky nad zákonem stanovené limity zvýšit nebo může jejich okruh rozšířit.

Nepodnikatelská sféra, tedy zaměstnavatelé vyjmenovaní v ustanovení § 109 odst. 3 ZP, poskytuje zaměstnancům více příplatků, konkrétně příplatek za vedení, příplatek za noční práci, příplatek za práci v sobotu a v neděli, příplatek za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém prostředí, příplatek za rozdělenou směnu, osobní příplatek, příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, specializační příplatek pedagogického pracovníka a příplatek za práci ve svátek.

Dřívější právní úprava používala pojem „zdraví škodlivé pracovní prostředí“, nyní platný ZP zavedl pojem „ztížené pracovní prostředí“, nicméně v personalistice se běžně užívá první z uvedených pojmů.

Ztížené pracovní prostředí

Pokud zaměstnanec koná práci ve ztíženém pracovním prostředí, má právo na mzdovou/platovou kompenzaci. Ztížené pracovní prostředí vymezuje § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Jednotně pro všechny zaměstnavatele, tj. pro zaměstnavatele odměňující mzdou i platem. Za ztížené pracovní prostředí se považuje takové prostředí, ve kterém je zaměstnanec vystaven mimořádným obtížím vyplývajícím jeden z účinků ztěžujících vlivů, jednak z opatření směřujících ke snížení nebo odstranění těchto účinků. Jedná se např. o povinnost používat při práci ochranné pracovní pomůcky (dýchací přístroje, ochranné oděvy, jejichž použití je spojeno s pohybovým nebo jiným omezením) nebo dodržovat zvláštní režim pracovní doby (např. bezpečnostní přestávky), popř. snášet jiná (např. zvýšené požadavky na osobní hygienu). Pokud je nezbytné, aby zaměstnanec konal práci ve ztíženém pracovním prostředí, má zaměstnanec podnikatelské sféry podle § 117 ZP a zaměstnanec nepodnikatelské sféry podle § 128 ZP právo na mzdovou kompenzaci.

Vymezení ztíženého pracovního prostředí nepřímo navazuje na kategorizaci prací, kterou jsou zaměstnavatelé povinni provádět podle § 37 zákona č. 258/2000 Sb., a podle § 103 ZP. Mzdová/platová kompenzace přísluší zaměstnancům, kteří jsou při výkonu své práce vystaveni ztěžujícím vlivům v intenzitě odpovídající čtvrté kategorii, s výjimkou ztěžujících vlivů z působení biologických činitelů, kde tato vazba není důsledně dodržena. Postup při kategorizaci prací upravuje vyhláška č. 432/2003 Sb.

Ztěžujícími vlivy se podle § 6 odst. 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., rozumí

• prach,
• chemické látky,
• směsi chemických látek,
• pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity,
• ustálený proměnný hluk nebo impulsní hluk,
• vibrace přenášené na ruce nebo celkové horizontální nebo vertikální vibrace,
• pracovní prostředí, ve kterém jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek,
• vědomé zacházení s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenášeči,
• zvýšený tlak nad 400 kPa,
• radiační činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu pracovníky kategorie A,
• pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích,
• rozdělení směny.

Okruh ztěžujících vlivů stanoví nařízení vlády č. 567/2006 Sb., taxativním výčtem, od kterého se nelze odchýlit.

Prach

Prach je ztěžujícím vlivem za předpokladu, že jeho průměrné celosměnové koncentrace v pracovním ovzduší jsou vyšší než trojnásobek hodnoty přípustného expozičního limitu stanoveného nařízením vlády č. 361/2007 Sb., konkrétně jeho přílohou č. 3 (částí A, tabulkami č. 1 až 5).

Přípustné expoziční limity pro prach a postup při stanovení azbestových a jiných vláken jsou upraveny v příloze č. 3 k tomuto nařízení. Inhalační expozicí se rozumí expozice chemickým látkám nebo prachu cestou dýchacího ústrojí. Nadměrnou expozicí se rozumí stav, při kterém v důsledku havárie nebo obdobné nepředvídatelné okolnosti dochází k takovému zvýšení koncentrace látek v pracovním ovzduší, u kterého je pravděpodobnost ohrožení zdraví mimořádně vysoká.

Podle citované přílohy č. 3 platí, že přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PEL r. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. 

Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různým PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce:

        kde

        PEL_s – je PEL směsi látek 1 až n

        PEL₁ až PEL_n – je PEL látek 1 až n