Pracovní kázeň – alkohol na pracovišti

Definice pojmu „alkohol“

Pojem alkohol definuje zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. V ustanovení § 2 písm. f) se definuje alkoholický nápoj, jako nápoj, který dosahuje více než 0,5 objemového procenta ethanolu. Tato definice zpřísnila právní úpravu ochrany před alkoholem a alkoholismem vůbec, neboť do roku 2005 platný zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi stanovil hranici mezi alkoholickými a nealkoholickými nápoji na úrovni 0,75 objemového procenta alkoholu. Název alkohol je odvozen z arabského slova al-kahal, které znamená jemnou substanci vzniklou kvašením jednoduchých cukrů působením kvasinek (do koncentrace 14 %).

Alkohol patří mezi historické návykové látky. Alkohol (etylalkohol C₂H₅OH) se totiž získává kvasnými pochody při zpracování obilnin, a proto i archeologie zaznamenala první nálezy kvašených nápojů v souvislosti s prvotním pěstováním obilnin. Z historie je známo jak různé vlády, náboženství a kultury zakazovaly či naopak tolerovaly alkohol. Smrt za alkohol stanovily např. starověké Athény či Řím, kde muž měl právo zabít svoji ženu, pokud ji přistihl opilou. Ve středověku někteří papeži dokonce nařizovali vylít sudy s vínem. Zákaz požívání alkoholu se nejvíce rozšířil ve 20. století. Asi nejslavnější prohibici přinesl takzvaný Volsteadův zákon zakazující výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech, který začal platit v roce 1920. Tento zákon měl však velice rozpačitý výsledek. Prohibice vedla k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren. Kvalita podomácku vyráběného alkoholu ale byla špatná, mezi konzumenty nebyla výjimkou ztráta zraku či smrt. Období prohibice se také stalo zlatým věkem zločinu. Prohibicí navíc stát přišel o výrazné zisky z daní za oficiálně vyráběný alkohol. Podobně neslavně skončila i protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu Michail Gorbačov. V Evropě zavedly omezení spotřeby a výroby alkoholu evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují.

V naší republice byl zakázán prodej alkoholu při každých volbách za komunismu a dokonce i při volbách v roce 1992. Zákaz prodeje tvrdého alkoholu si Česká republika zopakovala v roce 2012, kdy v průběhu tzv. metanolové aféry přišlo o život 39 lidí. Ministerstvo zdravotnictví přijalo mimořádná opatření, mimo jiné zavedením prohibice po dobu 16 dní (12.–27. 9. 2012), dále ve zvýšeném počtu kontrol a bezplatném testování vzorků alkoholu v domácnostech. Policie ČR ustavila speciální postup a tým „METYL“. Nicméně různá opatření proti pití alkoholických nápojů nepřinášejí potřebnou efektivitu. Podle vyjádření odborníků je v České republice na 300 000 osob závislých na alkoholu. Některé odhady hovoří však i o značně vyšších číslech.

Definice pojmu „návyková látka“

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů stanoví, že se za návykové látky považují omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 tohoto zákona. V praxi se často označují návykové látky pojmem droga, který znamená nelegální, omamné a psychotropní návykové látky uvedené v citovaném zákoně. Toto vymezení je v souladu s Jednotnou úmluvou OSN o narkotikách z roku 1961 (Single Convention on Nartotic Subtances), kterou Česká republika ratifikovala. V roce 1978 byla ještě přijata z podnětu OSN ve Vídni Úmluva o psychotropních látkách.

Z medicínského hlediska se za návykové látky považují jakékoliv chemické látky, které způsobují změny tělesné, duševní nebo emoční nebo změny chování jednotlivce. Je to v podstatě každá přírodní nebo syntetická látka, která působí psychotropně a je schopna vyvolat závislost. V odborné literatuře nalezneme různá dělení návykových látek, jako příklad si uveďme

• sedativa (narkotika, nikotin),
• stimulanty (kofein, kokain, psychoanaleptika),
• halucinogeny (mezkalin, LSD-25),
• psychotropní látky jiných skupin (metadonová skupina, těkavé látky),
• konopí.

Ve světě jsou nejoblíbenější halucinogenní drogy. Obyvatelé Střední Ameriky znali „božské maso“ lysohlávky Psylocibe mexicana již před 4 000 let. Další známou přírodní drogou je mexický kaktus Peyotl (Lophophora Williamsi), který obsahuje meskalin nebo amazonská „epena“ šňupací prášek z kůry stromu Virola calophylloidea. V Evropě bývá častou příčinou smrti LSD, které se připravuje z námelu, tj. výtrusů paličkovice nachové, která cizopasí na žitě a jiných obilovinách.

Drogy jsou celosvětovým problémem, proto jim přímo OSN věnuje takovou zvýšenou pozornost a její poznatky dokazují, že drogová závislost je škodlivější než alkoholová. Podle zprávy OSN užívá drogy 5 % obyvatel zeměkoule v produktivním věku, v Africe a Severní Americe je nejrozšířenější drogou konopí, v Asii naopak amfetamin. Podle údajů OSN zaznamenal celý svět na přelomu 20. a 21. století obrovský nárůst obchodu s drogami, a to hlavně přes internet. Drogoví dealeři vstupují do soukromých „chatů“ a farmaceutické firmy prodávají léky, které by správně měly být dostupné pouze na lékařský předpis.

V České republice je dlouhodobě nejrozšířenější drogou pervitin – metamfetamin. Je to izomer amfetaminu; amfetamin se totiž vyskytuje jako levo-amfetamin (bezedrin), dexamfetamin (dexedrin) a methylamfetamin (methedrin – pervitin). Pervitin není nová droga, byl objeven na počátku 20. století jako lék a jeho použití se rozšířilo za 2. světové války, kdy byl podáván v nižších dávkách jako doping, zejména nočním letcům, protože snižoval únavu a ospalost a zvyšoval výkonnost a koncentraci.

Stejně nebezpečným je ale velice rozšířený zlozvyk – kouření marihuany, tzv. „lehké drogy“. Na kuřákovi se po vykouření jedné cigarety marihuany, jednoho „jointu“ ještě nic nepozná a dechová zkouška nic neukáže. Účinky se ale dostávají do 10 minut, nejdéle do jedné hodiny. Lékaři uvádějí, že marihuana vede ke změnám ve smyslovém vnímání, které mohou být provázeny změnami ve způsobu myšlení, vyjadřování, dostavuje se přeceňování vnějších vlivů. Záchvaty euforie se nedají zastavit, člověk neumí ovládat své pohyby, okolí ho nezajímá, směje se a neví proč. Jestli je stroj zapnutý nebo na semaforu červená ho nezajímá. Z lékařských studií se dozvíme, že tento stav může trvat až 4 hodiny nebo dokonce jeden den, v krvi však lze zjistit marihuanu ještě třetí den po vykouření jointa. Po euforii nastává útlum, stav, kdy člověk nemyslí na nic, chce se mu spát, přestává vidět, má pocity, že čas plyne pomaleji. Toto období je největším rizikem při výkonu rizikových povolání (práce u strojů, řízení motorových vozidel apod.), kdy může dojít k ohrožení ostatních spoluzaměstnanců a k poškození majetku zaměstnavatele. Dlouhodobé kouření marihuany vede podle lékařů k poškození mozku, poruchám paměti, snížení manuální obratnosti člověka a zvyšuje i riziko vzniku infarktů.

Riziková povolání

Různé odborné medicínské studie varují před závislostí na alkoholu a na návykových látkách při výkonu povolání. Závislost na alkoholu se často vyskytuje u lékařů a zdravotnických povolání, a to především v nemocnicích a při záchranných pracích. Je neoddiskutovatelné, že tito pracovníci jsou vystaveni obrovskému stresu, často vidí velká utrpení a lidská neštěstí nebo bojují o sekundy o záchranu lidského života a následně jsou často vystaveni nevděku pacientů nebo jejich příbuzných. Dále se často problém alkoholu vyskytuje u řidičů, a to hlavně u řidičů kamionové dopravy, kteří nemají pravidelný soukromý život a při své práci jsou na silnicích vystaveni neustálému vypětí a stresu. Ve třetí skupině můžeme jmenovat číšníky a barmany. V lepších restauracích, vinárnách a barech se tento problém nevyskytuje, ale venkovská hospoda nemůže mít výčepního střízlivého, to by nebylo loajální vůči hostům. Nakonec nemůžeme ve výčtu rizikových povolání opomenout stavební dělníky, stavební dělník s lahví piva je pravidelným obrázkem různých stavenišť již desítky let nazpět. Zde je to ale především otázka toho, zda vedoucí takovou situaci na staveništi toleruje.

Pokud se týká návykových látek, tak je třeba si uvědomit, že návykové látky jsou nebezpečné všem lidem bez ohledu na povolání. K jejich zneužívání totiž dochází zejména v mimopracovní době, a to se často projeví i v době pracovní. Je medicínsky dokázáno, že bude-li při orientačním testu odebraný vzorek pozitivní, nelze z něj přesně určit, zdali testovaná osoba kouřila marihuanu před půl hodinou nebo před měsícem. Pervitin a extáze pak bývají detekovatelné až tři či čtyři dny. Zneužívání návykových látek a konkrétně kokainu se také prokazatelně v poslední době rozšířilo mezi lidmi, kteří chtějí být v zaměstnání více kreativní a chtějí získat obdiv okolí. Módní drogou se také stala ve světě showbyznysu marihuana.

V souvislosti s výkonem rizikových povolání (zejména řidiči v kamionové dopravě) je vhodné upozornit na specifickou úpravu obsaženou v zákoně č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který v § 19 uvádí „Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz ...