Průměrný výdělek v kostce

Úvodem

Průměrný výdělek je pro pracovněprávní účely velice významným právním institutem, neboť je základem pro zjišťování konkrétní výše četných nároků zaměstnanců z pracovněprávních vztahů, jakož i některých nároků zaměstnavatelů. Tato důležitost průměrného výdělku není v podnikové praxi stále doceňována. Průměrný výdělek nepoužívají pouze zaměstnavatelé, ale na základě podkladů zaměstnavatelů jej používají také úřady práce jako podklad pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, to vše zdvojnásobuje jeho význam.

Jen úvodem si připomeňme, že průměrný výdělek se zjišťuje jen pro pracovněprávní účely. Pro účely jiné – zejména nemocenského a důchodového pojištění – byl pojem průměrný výdělek již před lety nahrazen pojmem výpočtový základ. Tyto dva pojmy nelze zaměňovat, neboť postup jejich zjišťování je zcela odlišný. Například pro účely nemocenského pojištění se podle nyní platného zákona o nemocenském pojištění vychází z vyměřovacího základu, který se stanoví z rozhodného období a rozhodným obdobím je 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost.

Dále je třeba pojem průměrný výdělek důsledně odlišovat od pojmu průměrné mzdy. Ta je údajem pro statistické účely a metodiku jejího výpočtu stanoví Český statistický úřad. Zaměstnavatelé se s průměrnou mzdou setkávají jednak pro účely statistiky a jednak v případě, kdy nenaplňují povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Rozdíl mezi průměrnou mzdou a průměrným výdělkem není zásadní a vyplývá jen rozdílné metodiky výpočtu, pro konkrétní zaměstnance by však v praxi měla jejich záměna obrovské důsledky.

Legislativní úprava

Současná právní úprava průměrného výdělku je obsažena v části třinácté, hlavě osmnácté, tedy v § 351 až § 362 ZP. Za platnosti starého zákoníku práce byl průměrný výdělek upraven v podrobnostech v zákoně o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. Tato právní úprava je velice stručná, neboť zákon o mzdě ponechával zaměstnavatelům stejně jako při stanovení pravidel vlastního mzdového systému značnou volnost a neurčoval až na výjimky žádné povinné mzdové složky, ponechával v některých případech zaměstnavatelům volnost i při zjišťování průměrného výdělku. Zákon stanovil, že bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku budou obsahovat kolektivní smlouvy nebo u zaměstnavatelů, u nichž nepůsobí odborová organizace, vnitřní předpis zaměstnavatele. Záměry zákonodárce se v tomto směru nepodařilo naplnit. Kolektivní smlouvy řešily otázky výpočtu průměrného výdělku nedostatečně.

Z těch všech důvodů, byla v nyní platném zákoníku práce právní úprava průměrného výdělku závazně stanovena pro všechny zaměstnavatele bez ohledu na jejich právní formu a způsob odměňování zaměstnanců. Výše uvedená ustanovení § 351 až § 362 ZP o průměrném výdělku jsou kogentní. Jejich kogentní (závazná) povaha je patrná již z toho, že úvodní ustanovení stanoví, že má-li být v základních pracovněprávních vztazích použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

Průměrný výdělek hrubý a čistý

Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak, jak se dozvídáme z § 352 ZP. V současné době však zákoník práce již neobsahuje ani jedno právo zaměstnance, pro které by byl základem čistý průměrný výdělek.

Průměrný čistý výdělek se dnes již zjišťuje pouze po účely potvrzení o zaměstnání, resp. pro účely podpory v nezaměstnanosti. To je totiž problém jiného zákona, zákona o zaměstnanosti. Podle zákoníku práce pouze platí, že údaje o průměrném výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti je zaměstnavatel povinen uvést na žádost zaměstnance v odděleném potvrzení, nemusí tedy toto potvrzení ani každý zaměstnanec vyžadovat.

V praxi se lze setkat ještě s případy poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, kdy právo na odškodnění vzniklo před 1. lednem 1993, tedy tzv. před zavedením tzv. nové daňové soustavy. V době před tímto datem se postiženým osobám z náhrad za ztrátu na výdělku nesrážela daň (tyto náhrady nepodléhaly zdanění), a tudíž byly poskytovány do výše průměrného čistého výdělku zaměstnance před vznikem škody. Tento tehdy zjištěný průměrný měsíční čistý výdělek zaměstnance se k datu 1. ledna 1993 podle zákona č. 37/1993 Sb. navýšil o 35 % a současně byl od tohoto data podroben odvodu daně z příjmů zaměstnance ze závislé činnosti. Od té doby je tento tehdy zjištěný a jednorázově navýšený průměrný čistý výdělek zaměstnance obvyklým způsobem valorizován podle právních předpisů o valorizaci náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a mzdová účetní tak již často ani nevnímá, že původně šlo o čistý průměrný výdělek.

Podle nyní platného zákoníku práce platí, že má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje.

Zákoník práce přitom výslovně nestanoví, jestli se tím míní měsíc, v němž se zjišťuje průměrný měsíční čistý výdělek, nebo měsíc, v němž se zjišťoval průměrný měsíční hrubý výdělek. Podle literatury je možný obojí postup (neboť zákon umožňuje dvojí výklad). Autorka článku zastává názor, že měsícem, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje, míní zákonodárce konkrétní měsíc, v němž se zjišťuje průměrný měsíční čistý výdělek a ne měsíc, kdy se zjišťoval průměrný měsíční hrubý výdělek. V praxi totiž může dojít k tomu, že v okamžiku, kdy před mzdovou účetní stojí úkol zjistit průměrný měsíční výdělek např. poslední den čtvrtletí pro účely výše podpory v nezaměstnanosti a zaměstnanci se v daném čtvrtletí např. narodilo dítě. Pak by bylo proti logice věci, aby mzdová účetní vycházela ze sazeb pro daň platných pro zaměstnance v měsíci, kdy se zjišťoval průměrný výdělek a kdy se ještě nezohledňoval odpočet na dítě.

Pojem průměrný čistý měsíční výdělek nelze zaměňovat s pojmem čistá mzda, plat nebo odměna z dohody. Pokud zákoník práce používá pojmy mzda, plat nebo odměna z dohody, jedná se vždy o hrubou mzdu, plat nebo odměnu z dohody. Termín hrubá mzda zákoník práce výslovně uvádí jen pro účely zjišťování průměrného ...